Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, zastoupené JUDr. Martinem Páskem Ph.D., advokátem, sídlem Opletalova 1284/37, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 28. srpna 2025 č. j. 30 Co 205/2025-272 a výroku II rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 24. února 2025 č. j. 6 C 125/2023-252, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci a Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, jako účastníků řízení, a Miroslava Holečka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že obecné soudy porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Vedlejší účastník se u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou domáhal žalobou nahrazení projevu vůle stěžovatelky uzavřít s vedlejším účastníkem jako oprávněnou osobou podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, smlouvu o převodu náhradních pozemků. Okresní soud výrokem I rozsudku jeho žalobu zamítl, protože pozemky, jejichž převodu se stěžovatel domáhal, tvoří spolu s dalšími pozemky ve vlastnictví třetí osoby funkční hospodářský celek, konkrétně lyžařskou sjezdovou trať, a na všech těchto pozemcích se nachází stavba lyžařského vleku. Stavba i primární způsob využití pozemků tak podle zákona brání jejich vydání. Napadeným výrokem II okresní soud nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení. Byla sice v řízení úspěšná, ale náklady vynaložené stěžovatelkou coby organizační složkou státu na právní zastoupení advokátem nelze považovat za účelně vynaložené, v čemž lze spatřovat důvody hodné zvláštního zřetele, pro které stěžovatelce náhradu nákladů nelze přiznat.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením změnil výrok II rozsudku okresního soudu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem (výrok I) a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Krajský soud vyšel z toho, že stěžovatelka je organizační složkou státu, její fungování by mělo být zajištěno ze státního rozpočtu, a to včetně řešení sporů o nahrazení projevu vůle. Náklady vynaložené stěžovatelkou na advokáta by bylo možné považovat za účelně vynaložené pouze ve výjimečných případech, např. pokud je problematika dosud neřešená nebo mimořádně komplikovaná. Okresní soud však nesprávně aplikoval moderační právo, které se využívá, pokud by aplikace zásady úspěchu ve věci a procesního zavinění vedla k nepřiměřeným tvrdostem co do výše nákladů. U neúčelně vynaložených nákladů stěžovatelce právo na náhradu nákladů řízení vůbec nenáleží.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že vynaložila náklady na advokáta účelně, soudy nepřihlédly k okolnostem tohoto řízení, ignorovaly, že personální a organizační kapacita stěžovatelky je zatížena stovkami soudních řízení. Stěžovatelka není schopna vést tato řízení týkající se komplikované restituční agendy pouze s pomocí vlastních zaměstnanců.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou a řádně zastoupenou stěžovatelkou (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, ovšem vyjma výroku II rozsudku okresního soudu, který krajský soud změnil; Ústavní soud není příslušný přezkoumávat výroky, které byly změněny [§ 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona]. Stěžovatelka též vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona), ústavní stížnost je tedy přípustná.
6. Nynější věc je takřka totožná jako věc řešená Ústavním soudem pod
sp. zn. IV. ÚS 3240/25
, takřka totožná je i argumentace stěžovatelky. V odkazovaném řízení Ústavní soud odmítl ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost a svou nepříslušnost. Tytéž důvody pro odmítnutí ústavní stížnosti platí i nyní. Jen pro přehlednost Ústavní soud shrnuje, že v okolnostech této věci (náhrada nákladů řízení) nevidí žádné mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly zásah Ústavního soudu. Obecné soudy řádně vysvětlily, proč nejsou splněny podmínky, pro které by bylo možné považovat náklady řízení vynaložené stěžovatelkou za vynaložené účelně. Blíže lze odkázat na usnesení ze dne 4. 12. 2025
sp. zn. IV. ÚS 3240/25
.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl dílem jako návrh, k jehož projednání není příslušný, dílem - neboť nezjistil porušení stěžovatelčiných základních práv - jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu