Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Michala Štěpána, zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem, sídlem Západní 255/31, Praha 6 - Střešovice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. října 2025 č. j. 21 As 106/2025-25 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. května 2025 č. j. 41 A 38/2025-23, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Krajského úřadu Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel požaduje zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že správní soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v Listině základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí plyne následující. Stěžovatel napadl správní žalobou dvě rozhodnutí vedlejšího účastníka (ve věci dodatečného stavebního povolení na zateplení fasády ze září 2023 a odstranění stavby z března 2025). Jeho žaloba z května 2025 byla nicméně opožděná. Ve stavebních věcech je žalobní lhůta nově od července 2024 zkrácena na jeden měsíc (§ 306 odst. 1 zákona 283/2021 Sb., stavební zákon). U prvního rozhodnutí byla lhůta dvouměsíční, neboť stavební úřad ho vydal a oznámil ještě před účinností nové právní úpravy. Přesto lhůta marně uplynula (v lednu 2024). U druhého rozhodnutí se uplatnila jednoměsíční lhůta, neboť jej stavební úřad vydal a oznámil po účinnosti nové právní úpravy, proto i zde lhůta marně uplynula (v dubnu 2025). Krajský soud tedy správní žalobu napadeným usnesením odmítl, kasační stížnost pak Nejvyšší správní soud zamítl napadeným rozsudkem.
3. Ve stručné ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že mohl správní žalobu podat v dvouměsíční lhůtě. Správní řízení bylo zahájeno před rokem 2024, správní soudy tedy měly postupovat podle starších předpisů (správní řízení se řídí předpisy platnými v době jeho zahájení).
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen a plnou moc sám vlastnoručně podepsal (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná..
5. Ústavní stížnost se týká otázky, k níž se Ústavní již opakovaně vyjádřil. Ústavní soud potvrdil, že pokud stavební úřad vydá a oznámí své rozhodnutí po červenci 2024 (§ 334a odst. 3 věta druhá stavebního zákona), uplatní se zkrácená jednoměsíční lhůta, vyžadovaná novým zákonem. Kdy se zahájilo samotné stavební řízení, je bez významu. Rozhodující je okamžik vydání a oznámení (doručení) správního rozhodnutí (nález ze dne 26. 3. 2025
sp. zn. I. ÚS 3241/24
, body 34, 35 a 42 a mnohá usnesení, např. ze dne 2. 7. 2025
sp. zn. IV. ÚS 1730/25
, ze dne 25. 7. 2025
sp. zn. I. ÚS 1624/25
, ze dne 6. 8. 2025
sp. zn. II. ÚS 2158/25
; dále srov. např. rozsudek NSS ze dne 17. 7. 2025 č. j. 21 As 34/2025-24, body 18 až 21 včetně ústavněprávního výkladu).
6. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu