Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele A. A. (jedná se o pseudonym), t. č. věznice Kynšperk nad Ohří, zastoupeného JUDr. Lucií Kýčkovou, advokátkou, sídlem Dubská 356/2, Teplice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2025 č. j. 6 Tdo 768/2025-1232, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 2025 č. j. 7 To 1/2025-981 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. listopadu 2024 č. j. 49 T 10/2024-936, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 2 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k třináctiletému trestu odnětí svobody. Zločinu se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od 19:28 dne 3. 9. 2021 do 10:30 následujícího dne podal poškozené, své bývalé přítelkyni, v jejím bydlišti nejprve lék Zolpidem navozující únavu až stav nevědomí a následně přesně neurčené množství morfinu. Ten opatřil přesně nezjištěným způsobem ve formě tablet, které rozdrtil a rozpustil v nápoji ve sklenici vedle postele, kde spala poškozená. Příčinou smrti, která nastala někdy v ranních hodinách, byl otok mozku způsobený užitím morfinu.
2. Podle zjištění krajského soudu se morfin dostal do těla poškozené ústy a musel pocházet z tablet (neboť jinak by se musel velmi obtížně injekční stříkačkou získávat z až 80 ampulek, což se jeví nereálným). Na místě činu nebylo nalezeno nic, co by potvrzovalo přítomnost morfinu (ampulka, obal od léků, stopy na sklenici, v injekční stříkačce nebo na lžíci). Byl to sám stěžovatel, kdo ráno záchranářům řekl, že poškozená užila morfin. O motivu stěžovatele svědčí, že poškozená hodlala ukončit se stěžovatelem vztah, jelikož si našla nového přítele a novou práci, stěžovatel byl ale na poškozené finančně závislý, ztratil by přístup k lékům, které poškozená získávala ve své práci coby zdravotní sestra, a ztratil by i jediné přístřeší, které měl v bytě poškozené. V něm strávil i několik dní před smrtí poškozené se svým známým, navštěvovali bary, kasina a herny, užívali pervitin a nespali. V neprospěch stěžovatele vyznívá i jeho svědky popsané zvláštní počínání jak na místě činu poté, co přivolal k tělu poškozené sousedy a záchrannou službu, tak i v následujících dnech a týdnech. Kromě toho stěžovatel nijak nevysvětlil prodlevu od okamžiku skonu poškozené do doby, než sousedům oznámil, že poškozená nedýchá, navíc v bytě byla čtyřletá dcera poškozené, u níž nelze předpokládat, že spala do 10 hodin. Z dokazování neplyne, že by měla poškozená sebevražedné sklony, zároveň lze vyloučit, že by se nedopatřením předávkovala, neboť coby zdravotní sestra znala účinky morfinu.
3. Vrchní soud v Praze odvolání stěžovatele zamítl. Uvedl, že ve věci převládají nepřímé důkazy, což sice umožňuje vzít v úvahu i alternativní scénáře, žádný ale není věrohodný a logický. Nepřímé důkazy tvoří v souhrnu ucelený řetězec. Stěžovatel sice tvrdí, že o morfinu obecně nic neví, nicméně ještě před zjištěním příčiny úmrtí tvrdil, že poškozená požila ampuli morfinu. Stěžovatel nijak nevyjasnil okolnosti nalezení poškozené. Sousedé vypověděli, že již pohledem bylo zřejmé, že je poškozená po smrti, stěžovatel ale jednal, jako by o ničem nevěděl, ač se zároveň nejevil být překvapený. Projevovat emoce začal až poté, co mu zdravotníci sdělili, že poškozená zemřela. Jedinou starostí stěžovatele po smrti poškozené bylo shánět se po svých věcech, i v následujících dnech se choval, jako by se nic nestalo. Tyto okolnosti samozřejmě nestačí k odsouzení, jsou však krajně podezřelé a stěžovatel je nijak nevysvětluje. Pokud by snad poškozená spáchala sebevraždu nebo se nedopatřením předávkovala, byly by v bytě nalezeny obaly od léků, alespoň v odpadcích, nebo jakékoli stopy po manipulaci s morfinem. Sebevraždu vylučují mnohé výpovědi svědků a krátkodobé i dlouhodobé plány poškozené do budoucna, navíc by sebevraždu nepáchala v přítomnosti své čtyřleté dcery, která pro poškozenou znamenala "celý svět". Neúmyslné předávkování je vyloučeno rovněž tím, že poškozená díky zdravotnickému vzdělání znala účinky morfinu na lidský organismus. Ač stěžovatel tvrdí, že neměl o morfinu nejmenší znalost, sdělil přivolaným záchranářům na místě činu, že poškozená vypila ampuli morfinu. Obal od morfinu musel někdo uklidit a sklenici, ze které poškozená látku vypila, musel někdo vyčistit, poškozená to v případě sebevraždy nebo předávkování být nemohla. Jediný možný průběh děje je tak ten, že morfin musel poškozené podat stěžovatel. Dokazovat, zda poškozená užívala heroin, je nadbytečné, velký počet svědků vypověděl, že poškozená užívala marihuanu a pervitin, nikoli však heroin.
4. Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné. Stěžovatel tvrdí, že mu spáchání skutku nebylo prokázáno. Krajský soud i vrchní soud přesvědčivě vyložily, proč je varianta sebevraždy či neúmyslného předávkování poškozené vyloučena. Skutková zjištění soudů jsou ohledně vymezení skutku dostačující pro jeho právní posouzení, ani Nejvyšší soud nepochybuje, že stěžovatel poškozenou s rozmyslem usmrtil.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti obecně namítá, že soudy nezjistily skutkový stav dostatečně a hodnotily důkazy neobjektivně. Vinu neprokazuje žádný přímý důkaz, existují i jiné alternativy skutkového děje. Stěžovatel zároveň navrhl odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a přerušení výkonu trestu. Konkrétnější námitky lze rozdělit do pěti okruhů:
* Zaprvé, není vyloučeno, že poškozená spáchala sebevraždu, popř. se nedopatřením předávkovala. Užívala totiž drogy (pervitin, marihuanu a heroin) a zneužívala i různé léky. Soudy dostatečně neobjasnily, proč je varianta sebevraždy vyloučena, navíc své úvahy nepodložily odborným posouzením. Jako varianta se nabízí, že si poškozená obstarala tablety s morfinem mimo originální balení a pak je sama užila v nedrcené formě.
* Zadruhé, mělo být odborně zkoumáno, ideálně odběrem vzorku vlasů, jaké látky a v jakém množství poškozená užívala. Zjistilo by se tím, zda měla toleranci vůči morfinu, experimentovala totiž i s heroinem.
* Zatřetí, mělo být objasněno, kde poškozená obstarávala léky, které zneužívala.
* Začtvrté, nebylo zjištěno, jakým způsobem měl stěžovatel poškozené podat léky navozující únavu a stav nevědomí.
* Zapáté, není jasné, z čeho soudy dovodily, že poškozená užila lék Vendal a že nebyla schopna přijmout telefonní hovor v čase 21:07 v důsledku účinku Zolpidemu, který ale měla užít až mezi 21:30 a 22:00.
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Stěžovatelova argumentace spočívá jen v polemikách se skutkovými zjištěními a hodnocením důkazů a v předkládání alternativních scénářů, co se v osudnou dobu stalo. Ústavní soud ale není další soud v řadě, jehož úkolem je přezkoumávat skutkový stav a přehodnocovat provedené dokazování. Do zjišťování skutkového stavu zasahuje Ústavní soud pouze v extrémních případech, mezi které nynější věc nespadá. Je pravda, že závěry o stěžovatelově vině se zakládají převážně na nepřímých důkazech, trestní soudy nicméně důkladně a logicky odůvodnily, proč důkazy tvoří ucelený řetězec, z něhož plyne, že poškozenou usmrtil stěžovatel. Nadto stěžovatelova argumentace jen opakuje obhajobu, kterou trestní soudy přesvědčivě vyvrátily.
8. Ústavní soud se proto vyjadřuje ke stěžovatelově argumentaci jen stručně. Z provedeného dokazování, především množství svědeckých výpovědí osob blízkých poškozené, neplyne, že by měla poškozená sebevražedné sklony. Zejména podstatné je, že u sebevraždy či neúmyslného předávkování by byly na místě činu nalezeny stopy po manipulaci s morfinem. Z dokazování ani neplyne, že by poškozená užívala v relevantní době před smrtí heroin, "pouze" podle výpovědí svědků kouřila rekreačně marihuanu a občasně kouřila pervitin. Zjištění, kde poškozená obstarávala léky, není nijak podstatné; podstatné naopak je, že zaměstnavatelé poškozené vyloučili, že by se z pracoviště poškozené ztratily (velmi střežené) léky obsahující morfin. Způsob, jakým stěžovatel poškozené podal léky navozující únavu a stav nevědomí, sice nebyl přesně zjištěn, nicméně důvodné pochyby o stěžovatelově vině tato skutečnost nevzbuzuje. Stěžejní pro závěr o stěžovatelově vině není důvod, proč poškozená nepřijala po 21. hodině telefonní hovor, ani závěr, že podaným lékem s obsahem morfinu byl konkrétně lék Vendal.
9. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. O návrhu na odklad vykonatelnosti Ústavní soud nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu