Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky Ovidius CZ, s.r.o, se sídlem v Praze 6, Mařákova 303/11, zastoupené JUDr. Petrem Zimou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 2, Slezská 13, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 3938/2010-139 ze dne 27. září 2011, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 335/2008-111 ze dne 31. května 2010 a proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 22 Cm 62/2005-90 ze dne 20. května 2008, za účasti vedlejší účastnice nkt cables s.r.o., se sídlem v Kladně, Průmyslová 1130, zastoupené Mgr. Lucií Sabolovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Hybernská 32, takto: Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3613/11 ze dne 1. listopadu 2012 se opravuje tak, že jeho výrok II. zní:
II. Usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 3938/2010-139 ze dne 27. září 2011 se ruší.
Při vyhotovování shora označeného nálezu Ústavního soudu došlo ve výroku II. ke zjevné chybě v psaní, když namísto usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 3938/2010-139 ze dne 27. září 2011, proti kterému směřovala ústavní stížnost projednávaná pod sp. zn. IV. ÚS 3613/11 , bylo uvedeno usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 1138/2010-104 ze dne 31. srpna 2011, vydané ve zcela odlišné právní věci. Z uvedených důvodů Ústavní soud v souladu s ustanovením § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 164 a § 167 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, vydal toto opravné usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. listopadu 2012
Vlasta Formánková v.r.
Předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu
22. Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a 91 Ústavy), a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí. Proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. K tomu však v projednávaném případě podle náhledu Ústavního soudu došlo.
23. Ústavní soud, jsa vázán petitem ústavní stížnosti, nikoli jejím odůvodněním, se v prvé řadě zabýval v záhlaví uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud v něm uvedl, že dovolání stěžovatelky není přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, neboť nejde o rozhodnutí ve věci samé. S tím lze nepochybně souhlasit a tuto skutečnost nebylo třeba podrobněji rozebírat. Dále uvedl, že ani § 238, 238a a 239 občanského soudního řádu přípustnost dovolání nezakládají, neboť rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 2 občanského soudního řádu, nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů. Proto Nejvyšší soud dovolání odmítl, přičemž podle odůvodnění jeho rozhodnutí na tom nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti dovolání podat (které obsahuje v záhlaví citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze).
24. Ústavní soud zjistil, že soud prvního stupně zastavil řízení a explicite přitom odkázal na § 104 odst. 2 občanského soudního řádu. Odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil a mimo jiné uvedl, že považuje závěr soudu prvního stupně, který jej vedl k zastavení řízení v dané věci, za správný s upřesněním, že ve vztahu mezi stěžovatelkou a nkt cables, a. s., která výmazem z obchodního rejstříku dne 2. srpna 2005 ztratila způsobilost být účastníkem řízení, je dána neodstranitelná překážka řízení ve smyslu § 104 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu a ve vztahu mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí soud prvního stupně postupoval správně při zastavení řízení podle § 104 odst. 2 občanského soudního řádu, když přes jeho opatření zůstala ze strany stěžovatelky překážka zakotvená v § 220h odst. 4 obchodního zákoníku neodstraněna, přičemž stěžovatelka byla o následcích z toho plynoucích poučena.
25. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že právo na dovolání, resp. mimořádný opravný prostředek sice není ústavně zaručeno, ovšem pokud již jej zákonodárce do právního řádu jako opravný prostředek zakomponoval, vztahuje se na řízení o něm ochrana práv jednotlivce zaručená ústavním pořádkem, tj. nejenom Listinou, ale také Úmluvou.
26. Ačkoli odvolací soud ve svém rozhodnutí odkázal též na § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (proti rozhodnutí o zastavení řízení dle tohoto ustanovení je ex lege přípustné dovolání) a v poučení též připustil dovolání, dovolací soud ve svém rozhodnutí pouze stručně uvedl (viz výše), že proti usnesení o zastavení řízení dle § 104 odst. 2 občanského soudního řádu dovolání přípustné není. A to navíc přesto, že v rozhodovací činnosti obecných soudů nepanuje jednotná praxe v tom, podle jakého ustanovení jsou řízení stejného typu jako v projednávané věci zastavována, když existují rozhodnutí, dle kterých byla takováto řízení zastavována podle § 107 odst. 5 občanského soudního řádu (proti rozhodnutí o zastavení řízení dle tohoto ustanovení je ex lege přípustné dovolání).
Tato skutečnost je Ústavnímu soudu známa z jeho rozhodovací praxe a je nepochybně známa též Nejvyššímu soudu. Za této situace dospěl Ústavní soud k závěru, že odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu je naprosto nedostatečné, je zatíženo nepřezkoumatelností a nesplňuje požadavky práva na spravedlivý proces.
27. Z uvedených důvodů byl Ústavní soud nucen přistoupit podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu ke zrušení tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu. Současně se však odmítl zabývat námitkami stěžovatelky směřujícími proti usnesením soudů prvního a druhého stupně, protože je nyní v důsledku tohoto kasačního zásahu třeba poskytnout prostor pro nové rozhodnutí Nejvyššímu soudu, a to v souladu s Ústavním soudem proklamovanou doktrínou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, jakož i zásadou subsidiarity ústavní stížnosti.