Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky Dagmar Žouželkové, zastoupené Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, sídlem Čechova 396, Česká Třebová, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 10. září 2025 č. j. 40 Co 355/2025-53, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti ČEZ Distribuce, a. s., sídlem Teplická 874/8, Děčín, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, právo na legitimní očekávání a byla jí odepřena spravedlnost.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Přerově (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 24. 6. 2025 č. j. 32 EXE 568/2025-39 zamítl návrh stěžovatelky na zastavení exekuce. Exekuce byla nařízena k uspokojení pohledávky vedlejší účastnice ve výši 5 280,38 Kč s příslušenstvím na podkladě vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. 5. 2018 č. j. 12 C 20/2018-60, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 11 723 Kč za škodu způsobenou neoprávněným odběrem elektřiny a náklady řízení. Okresní soud uvedl, že pohledávka z titulu náhrady škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti není předmětem osvobození od placení dluhů podle § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "insolvenční zákon"), neboť § 416 insolvenčního zákona tuto kategorii pohledávek výslovně vylučuje z účinků osvobození. Okresní soud proto návrh stěžovatelky na zastavení exekuce zamítl s tím, že není dán žádný z důvodů podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") rozhodnutí okresního soudu napadeným usnesením potvrdil. Krajský soud zdůraznil, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu a je jím vázán. Konstatoval, že stěžovatelka, která bez platné smlouvy elektřinu odebírala, si musela být vědoma neoprávněnosti svého počínání a způsobení škody, a že tedy jednala s úmyslem ve smyslu § 416 insolvenčního zákona. Krajský soud poukázal na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023 sp. zn. 25 Cdo 3686/2022), která potvrzuje, že odpovědnost za neoprávněný odběr energie je objektivní. Ten, kdo neoprávněný odběr realizuje, jedná objektivně protiprávně a musí si být vědom neoprávněnosti svého počínání, čímž je naplněn prvek úmyslu. Krajský soud dále uvedl, že náklady na zjištění neoprávněného odběru, demontáž elektroměru, právní zastoupení a exekuční náklady jsou součástí vzniklé škody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a ani na ně se osvobození od placení pohledávek podle § 416 insolvenčního zákona nevztahuje.
4. Stěžovatelka namítá zjevně excesivní výklad § 416 insolvenčního zákona a přepjatě formalistickou aplikaci § 51 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "energetický zákon"). Tvrdí, že § 416 insolvenčního zákona nesmí být paušálně rozšiřován na všechny případy neoprávněného odběru energie. Argumentuje, že z pouhé existence objektivní odpovědnosti za neoprávněný odběr podle energetického zákona nelze dovodit její úmysl k porušení právní povinnosti tak, jak to vyžaduje § 416 insolvenčního zákona. Před obecnými soudy nebylo prokázáno, že by stěžovatelka úmyslně způsobila škodu. Krajský soud zaměnil objektivní odpovědnost za neoprávněný odběr s úmyslným porušením právní povinnosti a aplikoval § 416 insolvenčního zákona bez individuálního posouzení úmyslu stěžovatelky, byla podle ní porušena zásada, že nikdo nemůže být postihován za jednání, kterého se sám nedopustil. Objektivní odpovědnost se bez dalšího nerovná úmyslnému porušení právní povinnosti a v době údajného neoprávněného odběru elektřiny mezi říjnem a prosincem 2014 v nemovitosti nebydlela a neměla žádné povědomí o tom, že by tam k odběru elektřiny docházelo. Pohledávka vedlejší účastnice má ve skutečnosti charakter bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku. Výluka z osvobození podle § 416 insolvenčního zákona má místo pouze v situacích, kdy by osvobození odporovalo dobrým mravům, tedy zejména v případech, kdy se dlužník dopustil jednání naplňujícího znaky trestného činu nebo přestupku. V její situaci se však jedná o prosté bezdůvodné obohacení, nikoliv o jednání škůdce v úmyslu způsobit škodu. Stěžovatelka zároveň odmítá závěr, že by náklady na demontáž elektroměru, právní zastoupení a exekuční náklady měly být považovány za součást škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti, neboť mezi jejím údajným protiprávním jednáním a těmito náklady chybí příčinná souvislost.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
6. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 Ústavy). Proto mu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, nedošlo-li jejich činností k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod. Dalším nezbytným předpokladem meritorního zkoumání věci je vyloučení tzv. bagatelnosti ve vztahu k majetkové výši sporu omezující podání řádných a mimořádných opravných prostředků v řízení před obecnými soudy. Přestože úprava řízení před Ústavním soudem tento pojem nezná, není možné zcela přehlížet hranice, které zákonodárce v civilním řízení ve smyslu bagatelnosti vymezil a přenášet revizi bagatelních sporů do úrovně ústavněprávní.
7. V řízení jde o částku ve výši 5 280,38 Kč. Stěžovatelka přitom v ústavní stížnosti neuvádí žádné zvláštní okolnosti, které by byly způsobilé ústavněprávně povýšit relevanci tohoto případu nad hledisko bagatelnosti. Tvrzení stěžovatelky, že daný případ "může mít zcela zásadní judikatorní dopad, a to za situace, kdy projednávaná věc se zpravidla k dovolacímu přezkumu nedostane, a to z důvodu výše vymáhané částky, kterážto v podobných případech zpravidla bude nižší než 50.000,- Kč" je mylné, nepodložené a není způsobilé hranici bagatelnosti překonat. Ústavní soud v tomto kontextu odkazuje například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2018 sp. zn. 29 Cdo 2846/2016 nebo na své usnesení ze dne 27. 6. 2024 sp. zn. III. ÚS 1634/23
, z nichž je zjevné, že Nejvyšší soud má možnost se danou problematikou zabývat. Z odkazovaných usnesení je rovněž patrné, že jak Nejvyšší soud, tak Ústavní soud se vztahem mezi insolvenčním zákonem a energetickým zákonem zabývaly, a to právě i z hlediska úmyslného způsobení škody podle § 416 insolvenčního zákona.
8. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu