Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl předsedou senátu Jaromírem Jirsou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky S. M., zastoupené Mgr. Danou Růžičkovou, advokátkou, sídlem Smetanova 662/5, Tábor, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. srpna 2019 č. j. 6 Co 990/2019-1939 a rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15. května 2019 č. j. 0 P 57/2019-1666, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu ve Strakonicích, jako účastníků řízení, a 1. nezletilého K. M. a 2. nezletilé V. M., v soudním řízení zastoupených městem Blatná, sídlem T. G. Masaryka 322, Blatná, a 3. K. M., jako vedlejších účastníků řízení, opravným usnesením, takto: Písemné vyhotovení usnesení Ústavního soudu ze dne 10. prosince 2019 sp. zn. IV. ÚS 3678/19
se opravuje tak, že bylo rozhodnuto dne 10. prosince 2019, nikoliv dne 10. listopadu 2019.
V písemném vyhotovení shora označeného usnesení došlo ke zjevné nesprávnosti v datu vyhotovení.
Ústavní soud proto vydal toto opravné usnesení za použití § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 107, § 164 a § 167 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. prosince 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu
Na základě výše uvedeného pak okresní soud nemohl (svým způsobem předčasnému) návrhu matky na novou úpravu styku s nezletilými dětmi vyhovět, když je nutné pokračovat v asistovaných stycích ve středisku Temperi o. p. s., uklidnit emočně vypjatou situaci v rodině, a tak jak naznačily obě nezletilé děti, tak při stycích matka nesmí křičet a na děti naléhat. Styk nezletilců s matkou v bydlišti matky nyní není v jejich zájmu.
5. K odvolání stěžovatelky proti výše rubrikovanému rozsudku okresního soudu rozhodl krajský soud rozsudkem ze dne 22. 8. 2019 č. j. 6 Co 990/2019-1939 tak, že se rozsudek okresního soudu potvrzuje (výrok I) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Krajský soud po doplněném dokazování dospěl ke stejnému závěru jako okresní soud, že není v zájmu nezletilých měnit jejich výchovné prostředí, když zdůraznil, že rozsudek okresního soudu nebyl založen pouze na přání nezletilých, ale na celkových okolnostech a důkazech, které řádně provedl.
Zmínil též závěry znaleckého posudku PhDr. Mgr. Tylové, podle kterého osobnost matky vykazuje narušenou osobnostní strukturu s egocentrickými, histrionskými a paranoidními rysy, což potvrdily též znalecké posudky MUDr. Tučka a PhDr. Chalupové, ze kterých též vyplývá, že aktuálně se v klinickém obrazu matky v osobnosti manifestuje široká škála symptomů svědčících pro výrazně maladaptivní formy chování v oblasti sociální a emoční, které zásadním způsobem mají negativní výchovný dopad. Matce chybí vhodné sociální zábrany a korekce vnitřní rozkolísanosti.
U matky fakticky chybí schopnost dlouhodobého systematického soustavného výchovného vedení. V současné době není schopna ani formální výchovné kooperace s otcem a jeho rodinou.
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména ke stabilitě výchovného prostředí uvedla, že předtím měly děti stabilní výchovné prostředí u matky, z něhož byly násilně vytrženy a předány do monopolní péče otce. Změna výchovného prostředí byla realizována tzv. rychlým předběžným opatřením na návrh Městského úřadu Jindřichův Hradec jako orgánu sociálně-právní ochrany dětí, když se tento orgán obával, že děti v péči matky jsou ohroženy na životě, normálním vývoji a důležitém zájmu. Návrh byl podložen tvrzeními, že nezletilému K.
měl hrozit školní neúspěch, měl být v péči matky často nemocen apod. Jak se později ukázalo, je často nemocen i v péči otce a jeho průměrný prospěch cca 1,7 až 1,8 se nezměnil. Ve spise nelze dohledat žádné symptomy, že by děti před odebráním matce byly ohroženy na životě či zdraví. Předběžné opatření bylo dále prodlužováno po dobu 1,5 roku, přičemž dle zákona je přípustná doba maximálně půl roku. Tímto postupem bylo porušeno ústavní právo matky na ochranu rodinného života. K vyjadřování dětí, že k matce nechtějí, matka uvádí, že děti při tomto rozhodování vycházejí pouze z těch informací o matce, které mají k dispozici od otce, neboť ona sama nemá žádnou možnost promluvit si s dětmi o samotě.
Mají-li se děti svobodně rozhodovat o tom, s kterým rodičem chtějí (nebo nechtějí) žít, či trávit volný čas, musí mít matka v tomto rozhodovacím procesu stejné možnosti jako otec. Platí to tím spíše, když je názor nezletilých dětí ve věku 7 a 10 let používán jako zásadní rozhodovací argument. Pokud je matka v tomto hrubě znevýhodněna, je možné opět konstatovat, že je porušeno její ústavní právo na ochranu rodinného života. K nevyužívání omezeného krátkodobého asistovaného styku v centru matka uvedla, že se za dva roky trpělivě zúčastnila desítek podporovaných setkání, ačkoliv to je pro ni dehonestující a logicky s tímto způsobem styku nesouhlasí z následujících důvodů: matka vnímá krátkodobý asistovaný styk v centru jako nadměrný zásah státu do jedinečných rodinných vztahů; děti jsou v 50 % riziku Huntingtonovy choroby a potřebují mít do budoucna navázaný pozitivní vztah k matce; matka je uměle stavěna do situace, kdy děti v souvislosti s ní zažívají pouze stereotypní podněty v centru Temperi o.
p. s. v místnosti 4 x 4 metry; skutečné vztahy jsou přece o něčem jiném - delší spolu strávený čas, hry doma i v přírodě, výlety, dovolené apod. Matka má samozřejmě zájem se s dětmi setkávat, ale za lidsky přijatelných a zdůvodnitelných podmínek. Z lékařských zpráv a z aktuálního znaleckého posudku vyplývá, že matka je v riziku Huntingtonovy choroby, avšak zatím bez jakýchkoliv symptomů, netrpí duševní poruchou v pravém slova smyslu, její pobyt na svobodě není nebezpečný, je práce schopná a plně odpovídá za své činy.
Matka vede spořádaný život ve svém bydlišti v J., pracuje v nedalekém penzionu, společně se svým přítelem se stará o dům a jeho okolí. Projednání odvolání proběhlo ve formálním duchu, kdy krajský soud sice vyslechl odvolací argumenty matky, avšak nakonec potvrdil rozsudek okresního soudu bez provedení dalších důkazů.
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy); vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo.
Proto nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo v nich neměly podkladu, jestliže by řízení jako celek nebylo spravedlivé a byla v něm porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele, anebo by napadené soudní rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, resp. postrádalo řádné, srozumitelné a logické odůvodnění [srov. nálezy ze dne 20.
6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94
(N 34/3 SbNU 257), ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 1842/12
(N 154/70 SbNU 425), či ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 1836/13
(N 24/72 SbNU 275); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
9. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost (viz výše), dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy rozhodovaly na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, námitkami stěžovatelky se řádně zabývaly a objasnily, na základě jakých důkazů a úvah dospěly ke svým závěrům. Obecné soudy vedly dokazování až nadstandardně, a podle posouzení Ústavního soudu správně vyšly jak z přání obou nezletilých dětí, tak též korektně zdůraznily znalecké posudky zpracované PhDr. Mgr. Tylovou, MUDr. Tučkem a PhDr. Chalupovou, ze kterých vyplývá jednoznačný závěr, že u stěžovatelky se v její osobnosti projevuje celá škála symptomů, které zásadním způsobem mají negativní výchovný dopad, přičemž matce fakticky chybí schopnost dlouhodobého systematického soustavného výchovného vedení.
Nelze odhlédnout též od faktu, že matka ani nevyužívá umožněné asistované styky v Temperi o. p. s. a nevyužívá ani audiovizuální spojení s dětmi pomocí aplikace Skype, a dále též, že nejedná v zájmu nezletilých, když (mimo jiné) léky na předpis (antidepresiva) umisťuje před dveře rodinného domu otce, kde k nim mají přístup děti, pohybující se na volně zahradě atd. Za situace, jak je skutkově prokázána napadenými rozsudky obecných soudů, je pak nutno považovat stabilitu výchovného prostředí nezletilých, kteří zdárně prospívají u otce, za hodnotu, již je třeba nepochybně chránit, naopak kasační zásah Ústavního soudu do nyní nastavených poměrů je spojen se značným rizikem, že bude docházet ke vzniku dalších nepředvídaných excesů ze strany matky, což by se bezpochyby negativně odrazilo v poměrech nezletilých dětí.
11. Důvodem pro nevyhovění návrhu stěžovatelky na svěření nezletilých dětí do péče a na novou úpravu styku s ní tedy byly konkrétní okolnosti, které ve svém komplexu vedly soudy k přesvědčení o nevhodnosti takovéto úpravy. Obecné soudy svá rozhodnutí dostatečně a srozumitelně odůvodnily, uvedly, jaké skutečnosti mají za zjištěné, na základě jakých důkazů dospěly ke shora nastíněným závěrům, a které předpisy aplikovaly. Napadená rozhodnutí obecných soudů nejsou v kolizi se zájmy nezletilých dětí, naopak prioritním hlediskem při rozhodování byl dle Ústavního soudu nejlepší zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (srov. rovněž např. usnesení ze dne 3. 8. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1923/17
), o čemž svědčí důkladné odůvodnění napadených rozsudků.
12. Ústavní soud uzavírá, že především obecným soudům náleží, aby s ohledem na zjištěný skutkový stav, a s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností. Ústavní soud nemůže hrát roli konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15
(U 5/76 SbNU 957)]. Ústavní soud dodává, že je na obou rodičích, aby respektovali nejlepší zájem svých nezletilých dětí (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), a je zejména na stěžovatelce, aby svým následným chování a přístupem k celé věci umožnila obecných soudům přehodnotit jejich (za současné situace zcela správné) závěry.
13. S ohledem na to, že nic nesvědčí porušení ústavně zaručených základních práv či svobod, kterých se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. prosince* 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu
________________
*ve znění opravného usnesení ze dne 11. 12. 2019