IV.ÚS 3688/25 ze dne 3. 2. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Koška, zastoupeného Mgr. Janem Štimákem, advokátem, sídlem Kolátorova 1622/10, Praha 6 - Břevnov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. září 2025 č. j. 21 Cdo 2007/2025-338, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2024 č. j. 39 Co 314/2024-200 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. července 2024 č. j. 28 C 481/2022-175, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti LIMER s.r.o., sídlem Na Cvičišti 739/9, Liberec, obchodní společnosti NAXOS a.s., sídlem Strakonická 3367, Praha 5 - Smíchov, obchodní společnosti Hlista & Pril, v.o.s., sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1 - Nové Město, a obchodní společnosti BOHEMIA HEALING MARIENBAD WATERS a.s., sídlem Anglická 271/47, Mariánské Lázně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 11 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením nepřipustil návrh žalobkyně, společnosti LIMER s.r.o., na přistoupení dalšího účastníka řízení - stěžovatele - na její straně. Řízení je vedeno na základě žaloby o vyslovení neplatnosti dobrovolné veřejné dražby ve smyslu § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění k 31. 12. 2024 (dále jen "zákon o veřejných dražbách"), ve věci dražby ohledně souboru nemovitých věcí, včetně stavby průzkumného hydrogeologického vrtu. Žalovanými v řízení jsou společnost NAXOS a.s. jako dražebník, společnost Hlista & Pril, v.o.s., jako insolvenční správce žalobkyně, a společnost BOHEMIA HEALING MARIENBAD WATERS a.s. jako vydražitelka. V odůvodnění obvodní soud odkázal zejm. na § 92 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), ve spojení s § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách a uvedl, že žalobkyně není v dané věci aktivně věcně legitimována, a proto nepřipustil ani vstup dalšího žalobce, tedy stěžovatele, do řízení. 3. O odvolání žalobkyně rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") nyní napadeným usnesením pouze s formální změnou výroku tak, že návrh žalobkyně, aby do řízení jako další žalobce přistoupil stěžovatel, se zamítá. V odůvodnění zdůraznil, že smyslem přistoupení dalšího účastníka do řízení podle § 92 odst. 1 o. s. ř. je odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl v době zahájení řízení. S odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu konstatoval, že úspěch žaloby žalobkyně není vázán na účast stěžovatele v řízení.
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Koška, zastoupeného Mgr. Janem Štimákem, advokátem, sídlem Kolátorova 1622/10, Praha 6 - Břevnov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. září 2025 č. j. 21 Cdo 2007/2025-338, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2024 č. j. 39 Co 314/2024-200 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. července 2024 č. j. 28 C 481/2022-175, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti LIMER s.r.o., sídlem Na Cvičišti 739/9, Liberec, obchodní společnosti NAXOS a.s., sídlem Strakonická 3367, Praha 5 - Smíchov, obchodní společnosti Hlista & Pril, v.o.s., sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1 - Nové Město, a obchodní společnosti BOHEMIA HEALING MARIENBAD WATERS a.s., sídlem Anglická 271/47, Mariánské Lázně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 11 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením nepřipustil návrh žalobkyně, společnosti LIMER s.r.o., na přistoupení dalšího účastníka řízení - stěžovatele - na její straně. Řízení je vedeno na základě žaloby o vyslovení neplatnosti dobrovolné veřejné dražby ve smyslu § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění k 31. 12. 2024 (dále jen "zákon o veřejných dražbách"), ve věci dražby ohledně souboru nemovitých věcí, včetně stavby průzkumného hydrogeologického vrtu. Žalovanými v řízení jsou společnost NAXOS a.s. jako dražebník, společnost Hlista & Pril, v.o.s., jako insolvenční správce žalobkyně, a společnost BOHEMIA HEALING MARIENBAD WATERS a.s. jako vydražitelka. V odůvodnění obvodní soud odkázal zejm. na § 92 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), ve spojení s § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách a uvedl, že žalobkyně není v dané věci aktivně věcně legitimována, a proto nepřipustil ani vstup dalšího žalobce, tedy stěžovatele, do řízení.
3. O odvolání žalobkyně rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") nyní napadeným usnesením pouze s formální změnou výroku tak, že návrh žalobkyně, aby do řízení jako další žalobce přistoupil stěžovatel, se zamítá. V odůvodnění zdůraznil, že smyslem přistoupení dalšího účastníka do řízení podle § 92 odst. 1 o. s. ř. je odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl v době zahájení řízení. S odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu konstatoval, že úspěch žaloby žalobkyně není vázán na účast stěžovatele v řízení. Návrh na přistoupení dalšího žalobce proto nemohl sledovat zákonem zamýšlený účel, jímž je odstranění nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, který tu byl v době zahájení řízení. Na závěr městský soud uvedl, že stěžovateli nic nebrání v tom, aby podal samostatnou žalobu, bude-li přesvědčen o její důvodnosti.
4. Dovolání žalobkyně odmítl Nejvyšší soud nyní napadeným usnesením. Konstatoval, že dovolatelka nepředložila žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání a že aplikace § 92 o. s. ř. městským soudem je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Dále zdůraznil, že úpadce - zde žalobkyně - není aktivně věcně legitimována k podání žaloby na určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, je-li navrhovatelem dražby její insolvenční správce.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti především tvrdí, že městský soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jelikož se nezabýval otázkou, zda stěžovatel je vlastníkem nebo nositelem jiného práva k předmětu dražby. Stavba vrtu nikdy nebyla ve vlastnictví žalobkyně, proto do její majetkové podstaty nenáleží; insolvenční správce byl povinen ji ze soupisu majetkové podstaty žalobkyně vyřadit. Namítá, že závěr městského soudu, že mohl podat samostatnou žalobu na vyslovení neplatnosti veřejné dražby, je nesprávný, neboť takovou žalobu je možno podat do 3 měsíců ode dne konání dražby podle § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a toto právo mu již zaniklo, neboť napadená veřejná dražba se konala dne 13. 9. 2022. Pokud soudy nevyhověly návrhu na přistoupení stěžovatele do řízení s tím, že jde o nepřípustný návrh, přestože se stěžovatel jako vlastník nebo nositel práva k předmětu dražby musí řízení o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby z hlediska věcné legitimace účastnit, postupovaly nesprávně.
6. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu.
7. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj návrh odmítne, je-li podán někým zjevně neoprávněným.
8. Z obsahu ústavní stížnosti i z napadených rozhodnutí obecných soudů vyplývá, že stěžovatel nebyl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí; jeho přistoupení do řízení jako dalšího žalobce podle § 92 odst. 1 o. s. ř. bylo pravomocně zamítnuto a k nabytí postavení účastníka tak nikdy nedošlo. Rozhodnutí obecných soudů se týkala toliko procesní otázky účastníků řízení a sledovala zákonný účel institutu přistoupení, jímž je v této věci odstranění případného nedostatku věcné legitimace žalobce, nikoli ochrana práv třetích osob - stěžovatele. O subjektivních právech stěžovatele napadenými rozhodnutími rozhodováno nebylo a stěžovatel nemá ani žádné subjektivní právo na to, aby mu bylo přistoupení k cizímu sporu umožněno. Zda je stěžovatel vlastníkem nebo spoluvlastníkem sporného vrtu není pro vyřešení této procesní otázky podstatné.
9. Za této situace nelze napadená rozhodnutí kvalifikovat ani jako "jiný zásah" orgánu veřejné moci, neboť postup obecných soudů se beze zbytku odrazil ve vydaných rozhodnutích. Stěžovatel netvrdil, že úspěch žaloby žalobkyně je vázán na účast stěžovatele v tomto řízení, přičemž s ohledem na skutkové okolnosti soudy uzavřely, že tomu tak není a svými závěry nevybočily z mezí ústavnosti. Argument stěžovatele, že nemohl podat samostatnou žalobu na neplatnost dobrovolné veřejné dražby, neboť mu již marně uplynula zákonná lhůta podle zákona o veřejných dražbách, nemůže založit jeho aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti. Zákonem stanovená prekluzivní lhůta sleduje legitimní cíl právní jistoty a stability právních vztahů a nelze z ní (nebo z jejího uplynutí) dovozovat právo stěžovatele domáhat se ochrany v řízení před Ústavním soudem. Nelze přisvědčit stěžovateli, že za této situace bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Stěžovatel se v ústavní stížnosti přesvědčivě nevypořádává s tím, že měl možnost (pokud se domníval, že jsou pro to splněny podmínky) svá tvrzená práva chránit samostatnou žalobou v zákonné lhůtě - jak naznačily již obecné soudy - případně využít jiných procesních prostředků (např. vedlejšího účastenství podle § 93 o. s. ř.), které právní řád poskytuje.
10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh stěžovatele podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl.
napadeným usnesením pouze s formální změnou výroku tak, že návrh žalobkyně, aby do řízení jako další žalobce přistoupil stěžovatel, se zamítá. V odůvodnění zdůraznil, že smyslem přistoupení dalšího účastníka do řízení podle § 92 odst. 1 o. s. ř. je odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl v době zahájení řízení. S odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu konstatoval, že úspěch žaloby žalobkyně není vázán na účast stěžovatele v řízení. Návrh na přistoupení dalšího žalobce proto nemohl sledovat zákonem zamýšlený účel, jímž je odstranění nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, který tu byl v době zahájení řízení. Na závěr městský soud uvedl, že stěžovateli nic nebrání v tom, aby podal samostatnou žalobu, bude-li přesvědčen o její důvodnosti. 4. Dovolání žalobkyně odmítl Nejvyšší soud nyní napadeným usnesením. Konstatoval, že dovolatelka nepředložila žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání a že aplikace § 92 o. s. ř. městským soudem je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Dále zdůraznil, že úpadce - zde žalobkyně - není aktivně věcně legitimována k podání žaloby na určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, je-li navrhovatelem dražby její insolvenční správce. 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti především tvrdí, že městský soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jelikož se nezabýval otázkou, zda stěžovatel je vlastníkem nebo nositelem jiného práva k předmětu dražby. Stavba vrtu nikdy nebyla ve vlastnictví žalobkyně, proto do její majetkové podstaty nenáleží; insolvenční správce byl povinen ji ze soupisu majetkové podstaty žalobkyně vyřadit. Namítá, že závěr městského soudu, že mohl podat samostatnou žalobu na vyslovení neplatnosti veřejné dražby, je nesprávný, neboť takovou žalobu je možno podat do 3 měsíců ode dne konání dražby podle § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a toto právo mu již zaniklo, neboť napadená veřejná dražba se konala dne 13. 9. 2022. Pokud soudy nevyhověly návrhu na přistoupení stěžovatele do řízení s tím, že jde o nepřípustný návrh, přestože se stěžovatel jako vlastník nebo nositel práva k předmětu dražby musí řízení o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby z hlediska věcné legitimace účastnit, postupovaly nesprávně. 6. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu. 7. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj návrh odmítne, je-li podán někým zjevně neoprávněným. 8. Z obsahu ústavní stížnosti i z napadených rozhodnutí obecných soudů vyplývá, že stěžovatel nebyl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí; jeho přistoupení do řízení jako dalšího žalobce podle § 92 odst. 1 o. s. ř. bylo pravomocně zamítnuto a k nabytí postavení účastníka tak nikdy nedošlo. Rozhodnutí obecných soudů se týkala toliko procesní otázky účastníků řízení a sledovala zákonný účel institutu přistoupení, jímž je v této věci odstranění případného nedostatku věcné legitimace žalobce, nikoli ochrana práv třetích osob - stěžovatele.
e stěžovatel nebyl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí; jeho přistoupení do řízení jako dalšího žalobce podle § 92 odst. 1 o. s. ř. bylo pravomocně zamítnuto a k nabytí postavení účastníka tak nikdy nedošlo. Rozhodnutí obecných soudů se týkala toliko procesní otázky účastníků řízení a sledovala zákonný účel institutu přistoupení, jímž je v této věci odstranění případného nedostatku věcné legitimace žalobce, nikoli ochrana práv třetích osob - stěžovatele. O subjektivních právech stěžovatele napadenými rozhodnutími rozhodováno nebylo a stěžovatel nemá ani žádné subjektivní právo na to, aby mu bylo přistoupení k cizímu sporu umožněno. Zda je stěžovatel vlastníkem nebo spoluvlastníkem sporného vrtu není pro vyřešení této procesní otázky podstatné. 9. Za této situace nelze napadená rozhodnutí kvalifikovat ani jako "jiný zásah" orgánu veřejné moci, neboť postup obecných soudů se beze zbytku odrazil ve vydaných rozhodnutích. Stěžovatel netvrdil, že úspěch žaloby žalobkyně je vázán na účast stěžovatele v tomto řízení, přičemž s ohledem na skutkové okolnosti soudy uzavřely, že tomu tak není a svými závěry nevybočily z mezí ústavnosti. Argument stěžovatele, že nemohl podat samostatnou žalobu na neplatnost dobrovolné veřejné dražby, neboť mu již marně uplynula zákonná lhůta podle zákona o veřejných dražbách, nemůže založit jeho aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti. Zákonem stanovená prekluzivní lhůta sleduje legitimní cíl právní jistoty a stability právních vztahů a nelze z ní (nebo z jejího uplynutí) dovozovat právo stěžovatele domáhat se ochrany v řízení před Ústavním soudem. Nelze přisvědčit stěžovateli, že za této situace bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Stěžovatel se v ústavní stížnosti přesvědčivě nevypořádává s tím, že měl možnost (pokud se domníval, že jsou pro to splněny podmínky) svá tvrzená práva chránit samostatnou žalobou v zákonné lhůtě - jak naznačily již obecné soudy - případně využít jiných procesních prostředků (např. vedlejšího účastenství podle § 93 o. s. ř.), které právní řád poskytuje. 10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh stěžovatele podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
soudkyně zpravodajka