USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D.,
v právní věci žalobkyně LIMER s. r. o. se sídlem v Liberci XIV – Ruprechticích,
Na Cvičišti č. 739/9, IČO 25479288, zastoupené Mgr. Vítem Veselým, advokátem se
sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 1511/5, proti žalovaným 1) NAXOS a. s.
se sídlem v Praze 5, Strakonická č. 3367, IČO 26445867, zastoupené JUDr.
Terezou Hamplovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Strakonická č. 3367, 2)
Hlista & Pril, v. o. s. se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1417/25, IČO
29059054, a 3) BOHEMIA HEALING MARIENBAD WATERS a. s. se sídlem v Mariánských
Lázních, Anglická č. 271/47, IČO 25778188, zastoupené Mgr. Ivem Štorkem,
advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě č. 699/1, o neplatnost veřejné dobrovolné
dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 481/2022, o
dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince
2024, č. j. 39 Co 314/2024-200, takto:
Dovolání žalobkyně se odmítá.
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 12. 2024, č. j. 39 Co
314/2024-200, (pouze) formálně změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze
dne 14. 7. 2024, č. j. 28 C 481/2022-175, tak, že zamítl návrh žalobkyně, aby
do řízení jako další žalobce „přistoupil P. K.“ (dále jen „P. K.“). Odvolací
soud dospěl k závěru, že žalobkyně „žalovala … všechny osoby, které žalovat …
měla. Jí podaný návrh na přistoupení dalšího žalobce nemohl sledovat zákonem
zamýšlený účel, jímž je (v posuzovaném případě) odstranění nedostatku aktivní
legitimace žalobkyně, který tu byl v době zahájení řízení. K. není v
nerozlučném společenství s žalobkyní, ze zákona nevyplývá, že by se musel
řízení účastnit, úspěch žaloby žalobkyně tak není vázán na účast K. v tomto
řízení“. Uzavřel, že předpoklady pro přistoupení dalšího účastníka do řízení na
straně žalobkyně nebyly splněny.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Uvedla, že
se odvolací soud při řešení otázky, „zda je P. K. vlastníkem nebo nositelem
jiného práva k předmětu dražby, je-li navrhovatelem dražby od nich odlišná
osoba, oprávněná podle zvláštního právního předpisu předmět dražby zcizit“,
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že právní
posouzení odvolacího soudu je nesprávné, neboť se touto otázkou odvolací soud
vůbec nezabýval. Dále uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení
otázky procesního práva, a to, „zda se P. K. jako vlastník nebo nositel jiného
práva předmětu dražby, je-li navrhovatelem dražby od nich odlišná osoba,
oprávněná podle zvláštního právního předpisu předmět dražby zcizit, musí z
hlediska věcné legitimace účastnit řízení o určení neplatnosti veřejné
dobrovolné dražby podle § 24 odst. 3 zákona o insolvencích“, kterou odvolací
soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a to
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 20/2005. Namítla,
že odvolací soud nevzal do úvahy, že vlastníkem vrtu není účastník řízení,
přestože žalobkyně usiluje o nápravu prostřednictvím návrhu na přistoupení P.
K., který se musí jakožto vlastník id. 1/3 stavby vrtu řízení účastnit, že
jestliže soud uzavřel, že úspěch žaloby není vázán na účast P. K. v tomto
řízení, pak odhlédl od postavení žalobkyně jako insolvenčního dlužníka v řízení
vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. KSLB
82 INS 103/2015, když byl na jeho majetek vyhlášen konkurs, přičemž insolvenční
dlužník není oprávněn uzavřít smlouvu o provedení dražby, proto žalobkyni
nesvědčí aktivní věcná legitimace k podání žaloby, žaloba s účastí pouze
žalobkyně na straně žalobce by tak byla zamítnuta, dále že závěr soudu, že P.
by mohl podat samostatnou žalobu na vyslovení neplatnosti veřejné dražby, je
nesprávný, neboť takovou žalobu je možno podat do 3 měsíců ode dne konání
dražby, jeho právo tak zaniklo. Dle jejího přesvědčení je P. K. v nerozlučném
společenství se žalobkyní, úspěch žaloby žalobkyně je tak vázán na účast P. K.
v tomto řízení. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, případně
i soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení.
3. Žalobkyně dále dovolání doplnila podáním ze dne 6. 5. 2025, avšak k
tomuto podání dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť bylo učiněno po lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po
zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno
oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst.
1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
7. Dovolatelka však žádnou otázku, která by zakládala přípustnost
dovolání, k posouzení nepředložila; navíc řešení problematiky aplikace
ustanovení § 92 o. s. ř. odvolacím soudem (ve vztahu k posuzovanému řízení o
neplatnost veřejné dobrovolné dražby) je v souladu s ustálenou judikaturou
dovolacího soudu.
8. Především je nutno předeslat, že závěr, že úpadce není aktivně věcně
legitimován k podání žaloby na určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby
podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách,
je-li navrhovatelem dražby správce konkursní podstaty (insolvenční správce), je
výsledkem ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. závěry rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2008, sp. zn. 21 Cdo 718/2007, nebo rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl
uveřejněn v časopise Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a
pracovního práva pod publikačním číslem 25/2007). Závěry uvedených rozhodnutí
byly aprobovány i pro účely posouzení aktivní legitimace dlužníka v případě
žaloby na určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, konané na návrh
insolvenčního správce, ustanoveného v režimu zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a
způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a to např. v rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 953/2014, uveřejněném pod č. 48/2015
Sb. rozh. obč., v němž byl vyjádřen právní názor, že určení neplatnosti veřejné
dobrovolné dražby v zákonem určené lhůtě 3 měsíců ode dne konání dražby se může
domáhat jen některá z osob uvedených v ustanovení § 24 odst. 3 zákona o
veřejných dražbách; jiné osoby takové právo nemají a nemohou se postupem podle
ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. (nyní § 80 o. s. ř.) domáhat ani jiného
určení, v němž by otázka (ne)platnosti takové dražby byla posuzována jako
otázka předběžná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2008, sp. zn. 21 Cdo 718/2007). K žalobě o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby je
oprávněn (legitimován) – jak vyplývá z ustanovení § 24 odst. 3 zákona o
veřejných dražbách – jen ten, do jehož práv bylo provedením dražby zasaženo
podstatným způsobem, a současně ten, kdo byl účastníkem dražby, navrhovatelem,
osobou oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby, osobou oprávněnou z
práva na přednostní nabytí předmětu dražby nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo
vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat. Dále potom v
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2384/2019, byl
vyjádřen názor, že ,,... k otázce aktivní věcné legitimace k podání žaloby na
neplatnost veřejné dobrovolné dražby srov. například odůvodnění rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl
uveřejněn pod č. 25/2007 v časopise Soudní judikatura, nebo odůvodnění rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 21 Cdo 180/2010, a v nich uvedený
závěr, že není-li osoba, jejíž majetek správce konkursní podstaty (nyní
insolvenční správce) sepsal do konkursní (nyní majetkové) podstaty úpadce
(dlužníka) a následně zpeněžil formou veřejné dražby dobrovolné, současně
některou z osob vypočtených v ustanovení § 24 odst. 3 zákona č.
26/2000 Sb., o
veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, není aktivně věcně
legitimována k podání žaloby o určení neplatnosti této dražby a není důvod, aby
rozhodná právní otázka byla posouzena jinak ...“; ústavní stížnost proti tomuto
usnesení byla pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu
ze dne 27. 12.2019, sp. zn. III. ÚS 3776/2019.
9. Z recentních rozhodnutí k problematice aktivní věcné legitimace k
podání žaloby na neplatnost veřejné dobrovolné dražby lze odkázat na usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2006/2020 (ústavní stížnost
byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. II. ÚS
2790/20), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 21 Cdo
2744/2021 (ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24.
5. 2022, sp. zn. II.ÚS 3285/21), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1.
2024, sp. zn. 21 Cdo 2942/2023 (ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla
odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. II. ÚS 906/24).
10. Ve vztahu k aplikaci ustanovení § 92 o. s. ř. je judikatura
Nejvyššího soudu ustálena na následujících závěrech:
[1] Přistoupení dalšího účastníka do řízení soud nepřipustí zejména
tehdy, kdyby v jeho důsledku nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by
bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá
proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalované, kdyby nebylo
jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit
jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v
rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, publikované pod č. 9/2002 Sb. rozh.
obč.).
[2] Je přitom nepřípustné, aby návrhem na přistoupení dalšího účastníka
do řízení byl obcházen institut záměny účastníka ve smyslu § 92 odst. 2 o. s.
ř. Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé, že dosavadní
žalovaný již v době zahájení řízení nebyl ve sporu pasivně věcně legitimován,
nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího
účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen
prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř. (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006,
uveřejněné pod č. 1/2007 Sb. rozh. obč., ale i žalobcem odkazované usnesení ze
dne 17. 12. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2087/2012). To platí i v případě, že je dána
pochybnost o aktivní legitimaci žalobce, který přistoupení dalšího žalobce
navrhuje.
[3] Přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalující přichází
v úvahu zejména, bylo-li v průběhu řízení zjištěno, že právo, jehož přiznání se
žalobce domáhá, nesvědčí pouze jemu samotnému, ale pouze ve spojení s jinou
osobou, jejíž účast na straně žalující je třeba k založení aktivní legitimace
ve věci (obdobně je tomu i v případě pasivní legitimace). Jedná se o případy
nerozlučného společenství ve smyslu § 91 o. s. ř., kdy pluralita účastníků je z
hmotněprávního hlediska předpokladem úspěchu v řízení, např. jde-li o některé
nároky souvisící se společným jměním manželů, spoluvlastníků věci nebo i v
případě určení neplatnosti právního úkonu, kdy je nezbytné, aby se řízení
účastnili všichni účastníci napadeného právního úkonu – smlouvy (srov.
například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 28 Cdo
337/2007; Jirsa, J., Janek, K., Trebatický, P. [komentář k § 92] in Jirsa, J. a
kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Kniha II. § 79–180 občanského
soudního řádu. 2. doplněné a upravené vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016,
s. 82–83).
[4] Přistoupení dalšího účastníka do řízení je tak vyloučeno, pokud by
tím mělo dojít k obcházení institutu záměny účastníka (§ 92 odst. 2 o. s. ř.),
který je na místě v případě, že účastník (ať již na straně žalující nebo
žalované) v době zahájení řízení nebyl ve sporu věcně legitimován.
11. Z recentních rozhodnutí k této problematice srovnej usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 25 Cdo 2135/2023, ústavní stížnost
byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. IV. ÚS
2132/24.
12. K námitce dovolatelky, že se odvolací soud nezabýval otázkou, zda je
„… P. vlastníkem nebo nositelem jiného práva k předmětu dražby …“ (jinak
řečeno, zda je P. K. také aktivně legitimován k podání žaloby), lze uvést, že k
této problematice Nejvyšší soud zaujal názor, že při rozhodování o připuštění,
aby do řízení přistoupil další účastník na straně žalobců (§ 92 odst. 1 o. s.
ř.), soud nezkoumá, zda přistupujícímu účastníku svědčí aktivní věcná
legitimace (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8.
2005, sp. zn. 33 Odo 903/2005, ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4292/2009, ze
dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 797/2014, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 22
Cdo 4194/2013).
13. Z recentních rozhodnutí potom viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne
14. 10. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2223/2024.
14. Námitka dovolatelky, že P. K. je v nerozlučném společenství se
žalobkyní a že úspěch žaloby je vázán na účast P. K. v tomto řízení, odkazující
na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 20/2005,
a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 569/2005, je
nepřípadná, neboť ze žalobkyní uvedených rozsudků nelze dovodit nezbytnost
účasti osoby v tvrzeném postavení P. K. na straně žalobce v tomto řízení.
15. Námitky dovolatelky tak přípustnost dovolání nezakládají; Nejvyšší
soud proto její dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
16. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval,
neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§ 243b a § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 9. 2025
JUDr. Marek Cigánek
předseda senátu