27 Cdo 2223/2024-144
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně K. S., zastoupené JUDr. Petrem Plavcem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Zábradlí 205/1, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Kole Kolarovski, bytem v Praze 6, Zrzavého 1082/10, PSČ 163 00, zastoupenému Mgr. Martinem Sadílkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 802/56, PSČ 110 00, 2) Ljuben Stojanovski, bytem v Chrudimi, Vlčí hora 991, PSČ 537 01, a 3) IMAKO VINO s. r. o., se sídlem v Praze 6, Vlastina 889/23, PSČ 161 00, identifikační číslo osoby 27467589, o určení společníka společnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 Cm 49/2023, o dovolání žalovaného 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2024, č. j. 14 Cmo 232/2023-113, takto:
Dovolání se odmítá.
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 8. 2023, č. j. 66 Cm 49/2023-88, zamítl návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované, a to společnosti IMAKO VINO s. r. o., se sídlem v Praze 6, Vlastina 889/23, PSČ 161 00, identifikační číslo osoby 27467589.
[2] K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že přistoupení společnosti IMAKO VINO s. r. o. se na straně žalovaných připouští.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 1) dovolání, jež Nejvyšší soud, odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[4] Dovolatelem zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož neshledal žádné důvody, pro které by návrhu na přistoupení třetí žalované nemohlo být vyhověno, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[5] Z té se podává, že soud nepřipustí přistoupení dalšího účastníka do řízení,
jestliže ten, kdo má do řízení přistoupit, nemá způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.), jestliže by tím ve vztahu k přistoupivšímu účastníku založil nedostatek své pravomoci
(§ 7 o. s. ř.), věcné příslušnosti (§ 9 o. s. ř.) nebo překážku věci zahájené (§ 83 o. s. ř.)
či překážku věci rozsouzené (§ 159a odst. 4 o. s. ř.). Takovému návrhu nevyhoví soud ani tehdy, jestliže není zřejmé, čeho se žalobce vůči přistoupivšímu účastníku žalobou domáhá (jde-li o přistoupení do řízení na straně žalovaného), nebo čeho se přistoupivší účastník žalobou domáhá vůči žalovanému (jde-li o přistoupení do řízení na straně žalobce), jakož i v případě, že jde o zjevně procesně neekonomický postup (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněné pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3935/2011, ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4194/2013, ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 797/2014, či ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 27 Cdo 542/2017).
[6] Odvolací soud v souladu se shora uvedenou judikatorní praxí dovolacího soudu posoudil návrh žalobkyně na přistoupení třetí žalované do řízení podle § 92 odst. 1 o. s. ř. (k povaze procesního úkonu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3273/2011, a ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3033/2019), a jeho závěru, že z obsahu spisu se existence důvodů, pro které by přistoupení nemohlo být vyhověno, nepodává, nelze ničeho vytknout.
[7] Přípustnost dovolání nezakládá ani dovolatelem vytýkaná údajná vada řízení (porušení rovnosti účastníků řízení, jež může vyvolat pochybnost o nepodjatosti soudce). V této souvislosti dovolací soud připomíná, že k vadám řízení (jsou-li skutečně dány) přihlíží jen, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.); vada řízení sama o sobě není způsobilá přípustnost dovolání založit, neboť není způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
[8] Dovolatel v dovolání navrhuje odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto tímto návrhem nezabýval.
[9] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 10. 2024
JUDr. Marek Doležal předseda senátu