33 Cdo 3935/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce
P. H., zastoupeného JUDr. Vladimírem Škrétou, advokátem se sídlem v Liberci II,
U Soudu 363/10, proti žalované INTO Czech republic, s. r. o. se sídlem v Praze
3, Domažlická 1256/1, identifikační číslo 27563464, zastoupené JUDr. Zbyňkem
Zachou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jindřišská 20, o zaplacení 78.000,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 EC
147/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.
června 2010, č. j. 58 Co 171/2010-38, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2010, č. j. 58 Co
171/2010-38, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Městský soud v záhlaví označeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 11. března
2010, č. j. 26 EC 147/2009-21, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 (dále „soud
prvního stupně“) s odkazem na § 92 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), připustil, aby do řízení přistoupila na
straně žalované jako další žalovaná společnost BOND Group, a. s. se sídlem v
Praze 4, Sinkulova 48, identifikační číslo osoby 25308301, tak, že vstup tohoto
dalšího účastníka do řízení nepřipustil. Akcentoval, že přistoupení shora
označené společnosti do probíhajícího řízení je v rozporu se zásadou
hospodárnosti občanského soudního řízení, neboť žalobce současně se svým
návrhem netvrdí právně rozhodné skutečnosti, z nichž lze dovozovat, že
přistoupením dalšího účastníka na straně žalované bude odstraněn nedostatek
pasivní legitimace. Žalobce nijak nedoplnil ani nezměnil stávající skutková
tvrzení, a tak není zřejmé, čeho se po dvou žalovaných domáhá.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje, že řízení je
postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
neboť bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Nebyl totiž informován o
podaném odvolání žalované a nemohl se tak k němu vyjádřit. Opakuje, že Ing. R. Č., který vystupoval jak jménem žalované, tak i jménem společnosti BOND Group,
a. s. po uzavření smlouvy s touto společností navrhl, aby doplatek stavebních
prací byl fakturován žalované a nikoli BOND Group, a. s. To, mezi kým byla
smlouva uzavřena a za koho vlastně Ing. Č. v tomto konkrétním případu jednal,
lze zjistit až na základě dokazování. Z tohoto důvodu má žalobce za to, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje taktéž dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. S
odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2011, sp. zn. 25 Cdo
196/2011, prosazuje názor, že smyslem jeho návrhu na přistoupení dalšího
účastníka do řízení nebylo obcházet institut záměny účastníků podle § 92 odst. 2 o. s. ř., jelikož až po zahájení řízení (z obsahu vyjádření žalované)
vyplynulo, že žalovanou může být společnost BOND Group, a. s. S tímto
odůvodněním žalobce navrhl zrušit usnesení Městského soudu v Praze a věc mu
vrátit k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla dovolání jako nedůvodné zamítnout. Dovolání přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. je důvodné. Podle § 92 odst. 1 o. s. ř. může soud na návrh žalobce připustit, aby do řízení
přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je
třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce. Na návrh žalobce může soud se
souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a
aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je
třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit (odst. 2). Výklad podávaný soudní praxí je ustálen v závěru, že přistoupení dalšího
účastníka do řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v jeho důsledku nastal
nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby
nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení
přistoupit na straně žalované, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti
žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo
kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou
hospodárnosti řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, publikované pod č. 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Je přitom nepřípustné, aby návrhem na přistoupení dalšího
účastníka do řízení byl obcházen institut záměny účastníka ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř. Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé
(nepochybné), že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl ve sporu
pasivně věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil
přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze
zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř. (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. 29 Odo
119/2006, publikované pod č. 1/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Otázkou, zda další žalobce nebo žalovaný, jehož přistoupení do řízení žalobce
navrhl, je věcně legitimován, se soud při rozhodování o připuštění přistoupení
dalšího účastníka do řízení nezabývá. Věcná legitimace účastníka řízení (na
straně žalobce i žalovaného) je totiž (jakožto otázka hmotněprávní) předmětem
dokazování, soud ji může zpravidla řešit až na základě výsledků dokazování v
souvislosti s rozhodováním ve věci samé a nedostatek věcné legitimace není
důvodem pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby, ale pro zamítnutí žaloby
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo
1421/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2006, pod č. 47). Vzhledem k tomu, že sporné řízení je ovládáno zásadou dispoziční, z níž
vyplývá, že je zásadně věcí žalobce, koho chce žalovat, je nutno omezující
zásahy ze strany soudu vykládat (jako každou výjimku z pravidla) restriktivně,
a proto též citovaná judikatura vyžaduje, aby nedostatek věcné legitimace
dosavadního účastníka řízení byl zjevný a nepochybný. Nelze-li pro účely
rozhodování o přistoupení dalšího účastníka do řízení posuzovat jeho věcnou
legitimaci, pak zásadně (zejména nebylo-li dosud provedeno žádné dokazování)
nelze posuzovat ani věcnou legitimaci dosavadního účastníka řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2009, sp. zn. 25 Cdo 825/2009). Soudobá odborná literatura dále upozorňuje na to, že má být zohledněna případná
žalobcova nejistota o pasivně legitimované osobě, že „pánem sporu“ je
koneckonců žalobce a rozhodné je, co je či bylo zřejmé jemu, nikoliv soudu
(srov. Ištvánek, F. in Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters
Kluwer ČR, a.s., 2009, s. 433). Je tedy třeba rozlišit nepřípustné zneužití
procesního institutu přistoupení účastníka do řízení od jeho přípustného
využití jako prostředku žalobcovy procesní strategie a obezřetnosti. Přistoupení společnosti BOND Group, a. s. do řízení nemůže mít za následek
nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit. Je
nepochybné, čeho se žalobce vůči této společnosti domáhá (byť dosud výslovně
nevyjádřil, v jakém poměru po každém z žalovaných požaduje sporné plnění, tj. zda solidárně či v jakém poměru) a jejímu přistoupení do řízení nebrání ani
zásada hospodárnosti řízení (dosud ve věci neproběhlo žádné dokazování). Nelze
proto dospět k závěru, že žalobce návrhem na přistoupení dalšího účastníka na
straně žalované zjevně sledoval obejít institut záměny účastníků ve smyslu § 92
odst. 2 o. s. ř., a z tohoto důvodu zamítnutí návrhu na připuštění vstupu
společnosti BOND Group, a. s. do řízení jako dalšího účastníka na straně
žalované nebylo namístě. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího
soudu zrušil podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. a věc tomuto
soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s.
ř.); dovolací
námitkou, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, tak bylo nadbytečné se zabývat. O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto
rozhodnutím se řízení nekončí a o všech dosavadních i dalších nákladech řízení
tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.