Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Karla Tomáška, zastoupeného JUDr. Václavem Mikolášem, advokátem, sídlem Dukelská 669/64, České Budějovice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. prosince 2024 č. j. 1 As 133/2024-31 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. května 2024 č. j. 57 A 6/2024-34 a rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 8. ledna 2024 č. j. KUJCK 137004/2023 a rozhodnutí Městského úřadu Horní Planá ze dne 31. srpna 2023 č. j. MUHP-4313/2023, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích, Krajského úřadu Jihočeského kraje a Městského úřadu Horní Planá, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud zrušil všechna v záhlaví označená rozhodnutí, a tvrdí porušení ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu Nejvyššího správního soudu plyne, že stěžovatel zažádal o dodatečné povolení stavby (skladu sena) v blízkosti Národního parku Šumava a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Městský úřad Horní Planá řízení o žádosti zastavil. Stěžovatel se poté neúspěšně odvolal ke Krajskému úřadu Jihočeského kraje. Dodatečné povolení stavby nezískal s odkazem na závazné stanovisko Správy Národního parku Šumava, podle něhož stavba může zasáhnout do krajinného rázu, proto je v rozporu se zájmem na ochranu přírody a krajiny.
3. Stěžovatel poté neuspěl ani u Krajského soudu v Českých Budějovicích, ani u Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud poznamenal, že kasační stížnost je na samé hranici projednatelnosti. Kromě rekapitulace věci kasační stížnost jen opakuje argumentaci žalobní, a vede přímou polemiku s rozhodnutím žalovaného, aniž by jakkoli reagovala na rozsudek krajského soudu. Nejvyšší správní soud dále reagoval na kasační stížnost jen stručně, uvedl, že stěžovatel opětovně zpochybňuje skutkový stav, který byl již posouzen správními orgány, orgány ochrany přírody i krajským soudem.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti opětovně obsáhle reprodukuje skutkový stav věci, polemizuje s hodnocením věci správními orgány, k čemuž doplňuje odkazy na obecné závěry starší judikatury Ústavního soudu.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.
6. Ústavní soud si porovnal text ústavní stížnosti s textem kasační stížnosti. Zjistil, že ústavní stížnost se na mnoha místech doslovně shoduje s kasační stížností. Byť ústavní stížnost není s kasační stížností totožná, vzájemná shoda textů je výrazná. To však zpochybňuje zákonný požadavek na zastoupení advokátem, který není samoúčelný: jednak slouží jako filtr zbytečných podání, jednak nutí advokáta, aby označil a vyhodnotil argumenty ústavního významu. Úkolem Ústavního soudu je právě ochrana ústavního pořádku [srov. již usnesení ze dne 17. 2. 1998 sp. zn. II. ÚS 141/97
(U 12/10 SbNU 377); ze dne 6. 10. 2004 sp. zn. IV. ÚS 291/04
(U 49/35 SbNU 589)].
7. Advokát své povinnosti nedostojí, pokud "překlopí" text předchozího podání do textu ústavní stížnosti. Ústavní soud nedávno (ve věci, kde posuzoval nepřípustnost kasační stížnosti) uzavřel, že pokud stěžovatel v kasační stížnosti jen reprodukuje žalobu a nijak se nevymezí proti rozsudku krajského soudu, odmítnutí kasační stížnosti pro nepřípustnost (§ 104 odst. 4 soudního řádu správního) ústavně obstojí (nález ze dne 14. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 623/23 , bod 17).
8. Advokát nyní převzal do ústavní stížnosti celé obsáhlé pasáže kasační stížnosti (včetně jejich zvýraznění), zpřeházel jejich pořadí, kosmeticky je upravil a doplnil ústavní stížnost o obecnou a nicneříkající citaci judikatury Ústavního soudu. Advokát neuvedl žádnou přiléhavou ústavněprávní argumentaci ani téměř vůbec nereagoval na napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu, nezaujal k tam vyřčeným závěrům žádný postoj (namísto toho je na poslední straně ústavní stížnosti jen označil za "nesprávné"). Proto Ústavní soud stěžovatele odkazuje na napadená rozhodnutí.
9. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. března 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu