Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky I. K., zastoupené Mgr. Jiřím Vopičkou, advokátem, sídlem Harantova 511/14, Plzeň, proti vyrozumění o vykonaném dohledu Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 17. října 2025 č. j. 3 KZN 1011/2025-14, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Insolvenční společnost v.o.s. v likvidaci, sídlem Palackého 715/15, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka podala u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 trestní oznámení, kterým oznámila podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku, kterého se měla dopustit vedlejší účastnice v pozici insolvenční správkyně stěžovatelky v insolvenčním řízení. Spáchání přečinu stěžovatelka viděla v tom, že ačkoli vydal civilní soud v září 2006 rozsudek, kterým byla stěžovatelčině dlužnici uložena povinnost zaplatit stěžovatelce částku 23 593 Kč a dlužnice tuto povinnost nesplnila, byla insolvenční správkyně nečinná a nepodala návrh na výkon tohoto rozhodnutí. Obvodní státní zastupitelství trestní oznámení vyřídilo vyrozuměním se závěrem, že insolvenční správkyně zákonné povinnosti neporušila. Proti tomu se stěžovatelka bránila u Městského státního zastupitelství, které v napadeném vyrozumění o vykonaném dohledu neshledalo v postupu obvodního státního zastupitelství žádnou nezákonnost.
2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyzdvihuje především tezi městského státního zastupitelství, podle níž "v hypotetickém (a nyní neprokázaném) případě", že by insolvenční správkyně vskutku zaviněně porušila své povinnosti ve smyslu skutkové podstaty trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 trestního zákoníku, s ohledem na tvrzenou výši způsobené škody je vyloučena jeho kriminalizace, neboť spodní hranicí trestnosti je zde podle aktuální právní úpravy škoda ve výši 50 000 Kč [§ 138 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku]. Stěžovatelka se naproti tomu dožaduje použití starší právní úpravy, účinné před rokem 2010.
3. Ústavní soud k tomuto zdůrazňuje, že stěžovatelka v ústavní stížnosti v podstatě zpochybňuje jasné ústavní pravidlo, podle něhož trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. (čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, na podústavní úrovni § 2 odst. 1 trestního zákoníku). Celá věc je tedy vyřešena zcela jasným ústavním pravidlem, které vyžaduje použití pravé retroaktivity ve prospěch možného pachatele trestného činu.
4. Byť se stěžovatelka dovolává závěrů v nálezu ze dne 4. 2. 2020
sp. zn. Pl. ÚS 15/19
, bod 38 ["Tzv. nepravá retroaktivita (retrospektiva) není možná, vylučuje-li to princip důvěry v právo. O takovouto situaci jde v případě, že význam zákonodárných přání pro veřejnost nepřevyšuje zájem jednotlivce na další existenci dosavadního práva")], v této věci vůbec nejde o retroaktivitu nepravou, ale o retroaktivitu pravou, ústavně vyžadovanou. Proto se právě citovaná pasáž nálezu
Pl. ÚS 15/19
na věc vůbec nemůže uplatnit.
5. Ústavní soud tedy odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu