Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou, sídlem Karlov 2392/6, Prostějov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2025 č. j. 23 Cdo 2273/2025-78, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. ledna 2025 č. j. 74 Co 151/2024-19 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 22. července 2024 č. j. EPR 70659/2024-24, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti PJ účetnictví, s. r. o., sídlem Hoškova 1110/6, Praha 5 - Košíře, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Vedlejší účastnice se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na stěžovateli zaplacení částky 345 780 Kč s příslušenstvím. Městský soud v Brně elektronickým platebním rozkazem (EPR) ze dne 23. 5. 2024 uložil stěžovateli, aby do 15 dní od doručení danou částku zaplatil nebo aby podal do 15 dní od doručení rozhodnutí odpor, přičemž stěžovatele poučil o následcích opožděného podání odporu. Městský soud následně usnesením ze dne 13. 6. 2024 odmítl odpor podaný stěžovatelem jako opožděný. EPR byl stěžovateli doručen do vlastních rukou dne 26. 5. 2024 a stěžovatel podal odpor až dne 13. 6. 2024. Podáním ze dne 26. 6. 2024, doplněným dne 11. 7. 2024, navrhl stěžovatel prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti EPR ze zdravotních důvodů.
3. Městský soud ústavní stížností napadeným usnesením návrh na prominutí zmeškání lhůty zamítl. Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným usnesením usnesení městského soudu potvrdil.
4. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele pro vady, neboť stěžovatel nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. V dovolání uvedl, že se při řešení jím vymezené právní otázky odvolací soud odchýlil od "ustálené rozhodovací praxe Krajského soudu v Brně", tudíž nijak nevymezil vztah judikatury dovolacího soudu k řešení uvedené otázky a takové vymezení není patrné ani z dalšího obsahu dovolání. Dále Nejvyšší soud uvedl, že řádné vymezení předpokladu přípustnosti nelze spatřovat ani v tvrzení, že se jedná o otázku, která nebyla v rozhodování "Krajského soudu vyřešena", resp. kterou "se odvolací soud nezabýval".
5. Stěžovatel tvrdí, že soudy se v řízení o prominutí zmeškání lhůty nedostatečně vypořádaly s tím, že má zdravotní postižení, konkrétně duševní onemocnění, jehož projevy v dané situaci představovaly omluvitelný důvod pro zmeškání lhůty. Doručené datové zprávy si nevšiml. Paušální aplikace opatření zavedených za účelem zefektivnění soudního řízení stěžovatele zbavila možnosti bránit se proti elektronickému platebnímu rozkazu a byl mu tak odepřen přístup k soudu.
6. Stěžovatel argumentuje Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením a tvrdí, že argumentace krajského soudu není přiléhavá ke zjištěnému skutkovému stavu. Elektronický platební rozkaz byl založen na zálohových fakturách a stěžovatel neočekával, že na základě takových podkladů může být elektronický platební rozkaz vydán. Přehlédnutí datové zprávy je snadnější než přehlédnutí dopisu doručovaného do vlastních rukou.
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
8. Ústavní stížnost je však nepřípustná proti rozhodnutím městského soudu a krajského soudu, neboť dovolání stěžovatele bylo odmítnuto pro vady. Stěžovatel tak řádně nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Podle stanoviska pléna ze dne 28. 11. 2017sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 platí, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná.
9. Jinými slovy, zákonný požadavek vyčerpat před podáním ústavní stížnosti všechny procesní prostředky k ochraně práva (v tomto případě i dovolání) není splněn jakýmkoliv zahájením dovolacího řízení, ale podáním dovolání, které obsahuje náležité vymezení předpokladů přípustnosti (viz stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, bod 61.).
10. Ústavní stížnost je tak přípustná pouze proti usnesení Nejvyššího soudu.
11. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
12. Ústavní stížnost se věcně vymezuje pouze proti rozhodnutím městského a krajského soudu, resp. argumentuje pro závěr, že zmeškání lhůty k podání odporu mělo být prominuto. S touto argumentací se však Nejvyšší soud nemohl meritorně, ani kvazimeritorně (tj. při posouzení přípustnosti dovolání) zabývat, neboť dovolání trpělo vadami, které nebyly ve lhůtě pro podání dovolání odstraněny.
13. V řízení o ústavní stížnosti je tak nyní možno brojit pouze proti usnesení Nejvyššího soudu, resp. proti závěru, že dovolání bylo vadné. Tuto argumentaci však ústavní stížnost vůbec neobsahuje. Stížnost uvádí pouze, že "nevyhověním žádosti o prominutí lhůty soudy zasáhly do práva na přístup k soudu", což pak dále rozvádí.
14. Napadenému usnesení Nejvyššího soudu se ústavní stížnost nevěnuje vůbec a jakékoli rozporování závěru Nejvyššího soudu o tom, že předpoklady přípustnosti nebyly řádně vymezeny, v ústavní stížnosti chybí. Ústavní soud tak nemá možnost argumenty stěžovatele v části, v níž je ústavní stížnost přípustná, věcně vypořádat, neboť zcela absentují.
15. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu