USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně PJ účetnictví s.r.o., se sídlem v Praze 5, Hoškova 1110/6, identifikační číslo osoby 08609390, zastoupené JUDr. Tomášem Elbertem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 694/32, proti žalovanému J. B., zastoupenému JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, Karlov 2392/6, o zaplacení 345 780 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. EPR 70659/2024 (36 C 119/2025), o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2025, č. j. 74 Co 151/2024-19, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 345 780 Kč s příslušenstvím. Městský soud v Brně elektronickým platebním rozkazem ze dne 23. 5. 2024, č. j. EPR 70659/2024-10, uložil žalovanému, aby do 15 dní od doručení zaplatil žalobkyni částku 345 780 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím nebo aby podal do 15 dní od doručení rozhodnutí odpor, přičemž žalovaného poučil o následcích opožděného podání odporu. Městský soud v Brně usnesením ze dne 13. 6. 2024, č. j. EPR 70659/2024-13, jako opožděný odmítl odpor podaný žalovaným dne 13. 6. 2024, neboť elektronický platební rozkaz byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne 26. 5. 2024 a žalovaný podal odpor až dne 13. 6. 2024. Podáním ze dne 26. 6. 2024, doplněným dne 11. 7. 2024, navrhl žalovaný prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu ze zdravotních důvodů.
2. Městský soud v Brně zamítl návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu usnesením ze dne 22. 7. 2024, č. j. EPR 70659/2024-24. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 1. 2025, č. j. 74 Co 151/2024-19, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
3. Žalovaný napadl usnesení odvolacího soudu včasně podaným dovoláním, v
němž namítl nesprávné právní posouzení věci a navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu (sic!) k dalšímu řízení. Žalovaný současně navrhl odklad vykonatelnosti elektronického platebního rozkazu Městského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2024, č. j. EPR 70659/2024-10.
4. Přípustnost dovolání spatřoval žalovaný v tom, že „napadené usnesení závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Krajského soudu, a závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování Krajského soudu nebyly vyřešeny“. Konkrétně žalovaný namítl, že „se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe Krajského soudu v Brně“ při řešení otázky „souběhu doručení datových zpráv do datové schránky, nezaviněná žalobcem, kterou se odvolací soud nezabýval“. Měl za to, že se odvolací soud nevypořádal, s jeho argumentem, že mu byl elektronický platební rozkaz doručen souběžně s jinou zprávou, ačkoliv byl žalovaný e-mailem vyrozuměn pouze o dodání jediné zprávy do datové schránky a nemohl předpokládat, že k doručení druhé zprávy do datové schránky dojde ve stejném okamžiku, kdy otevřel datovou schránku. Domníval se, že lhůtu pro podání odporu zmeškal z důvodu omluvitelné překážky i vzhledem ke svému zdravotnímu stavu.
5. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
6. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání žalovaného rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony] – dále jen „o. s. ř.“.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
9. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a též od které „ustálené rozhodovací praxe“ Nejvyššího soudu se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.
Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., jež je veřejnosti též dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz).
10. Požadavek uvést, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., je odlišný od požadavku na vymezení dovolacího důvodu jež spočívá obvykle ve vylíčení právní argumentace, pro kterou považuje dovolatel právní posouzení věci odvolacím soudem za nesprávné. Jestliže zákonodárce kromě této argumentace požaduje také vyjádření se k relevantní judikatuře Nejvyššího soudu, pak nelze z pouhého vylíčení dovolacího důvodu usuzovat, že dovolatel již nemusí plnit požadavek plynoucí z § 241a odst. 2 o. s. ř. (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb., jež je veřejnosti též dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu – na
https://nalus.usoud.cz).
11. Dovolatel uvedeným požadavkům ve vztahu k jím vymezené otázce nedostál, jestliže uvedl, že se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe Krajského soudu v Brně“. Tímto nikterak nevymezil vztah judikatury dovolacího soudu k řešení jím uvedené otázky a takové vymezení není patrné ani z dalšího obsahu dovolání. Nejde tedy o řádné vymezení některého z předpokladů přípustnosti podle § 237 o. s. ř. Řádné vymezení předpokladu přípustnosti stejně tak nelze spatřovat ani v tvrzení žalovaného, že se jedná o otázku, která nebyla v rozhodování „Krajského soudu vyřešena“, resp. kterou „se odvolací soud nezabýval“. Ani takový předpoklad přípustnosti dovolání ustanovení § 237 o. s. ř. neobsahuje.
12. Vytčené nedostatky obligatorních náležitostí dovolání již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.
13. Pro úplnost lze dodat, že vytýká-li žalovaný odvolacímu soudu v dovolání, že se nevypořádal s jeho argumentací týkající se souběhu doručení zpráv do datové schránky, namítá tím ve skutečnosti vadu řízení, která sama o sobě není způsobilým dovolacím důvodem (tím je toliko nesprávné právní posouzení věci). Tvrzení žalovaného o takovém údajném procesním pochybení tedy přípustnost dovolání založit nemůže (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015). Nadto se odvolací soud argumentací žalovaného ohledně souběhu doručení zpráv do datové schránky zabýval (srov. odstavec 9 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
14. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalovaného odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. pro vady dovolání.
15. K návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti elektronického platebního rozkazu Městského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2024, č. j. EPR 70659/2024-10, lze uvést, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. O odkladu vykonatelnosti či právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí podle § 243 o.
s. ř. tedy nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Není-li při odmítnutí dovolání projednatelný návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, tím spíše nemůže být dovolacím soudem v této situaci projednáván ani návrh na odklad vykonatelnosti jiného rozhodnutí soudu prvního stupně. Ostatně § 243 o. s. ř. nepřipouští odklad vykonatelnosti jiného, než dovoláním napadeného rozhodnutí, Nejvyšším soudem, a tudíž za dovolacího řízení není přípustný ani návrh na odklad vykonatelnosti takového jiného rozhodnutí.
Podle § 41a odst. 3 o. s. ř. se přitom nepřihlíží k úkonu účastníka, který není za řízení přípustný. Nejvyšší soud se proto tímto návrhem dovolatele nezabýval.
16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2025
Mgr. Jiří Němec předseda senátu