Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného JUDr. Michalem Bortelem, advokátem, sídlem Mezírka 775/1, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2025 č. j. 12 To 318/2025-2580 a výroku I. usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. října 2025 č. j. 1 T 2/2022-2568, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a zásada nulla poena sine lege podle čl. 39 Listiny.
2. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Nymburce, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze, který nabyl právní moci dne 30. 8. 2023, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roky, podmíněně odloženého na zkušební dobu v trvání 3 roky, k trestu zákazu činnosti a k peněžitému trestu.
3. Rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2024 byly oba rozsudky zrušeny a věc přikázána zpět okresnímu soudu. Rozsudkem okresního soudu ze dne 1. 10. 2025 bylo opětovně rozhodnuto a stěžovateli byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roky, podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 4 roky, trest zákazu činnosti a peněžitý trest za současného zrušení výroku o trestu z jiného rozsudku krajského soudu, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze, který nabyl právní moci dne 11. 12. 2024.
4. Ústavní stížností napadeným výrokem I. okresní soud rozhodl, že se stěžovateli do souhrnného trestu odnětí svobody v trvání 3 roky, podmíněně odloženého na zkušební dobu v trvání 4 roky a trestu zákazu činnosti započítává dosud vykonaná zkušební doba od 30. 8. 2023 do 27. 8. 2024 a dosud vykonaný trest zákazu činnosti od 30. 8. 2023 do 27. 8. 2024 z rozhodnutí okresního soudu ze dne 6. 10. 2022.
5. Následnou stížnost stěžovatele proti výroku I. okresního soudu krajský soud zamítl.
6. Stěžovatel dovozuje porušení svých ústavních práv z tvrzeného nesprávného určení délky dosud vykonané zkušební doby, resp. dosud vykonaného trestu zákazu činnosti. Stěžovateli bylo kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu doručeno dne 30. 9. 2024. Mezi 27. 8. 2024 a 30. 9. 2024 tak o zrušení odsuzujícího rozsudku nevěděl. Účinky zániku výkonu trestu nemají podle stěžovatele nastávat dnem rozhodnutí Nejvyššího soudu, ale až dnem, kdy se odsouzený dozví o zrušení svého odsouzení. Stěžovatel tak má za to, že subjektivně vykonával zkušební dobu až do dne 30. 9. 2024, kdy se rozhodnutí dovolacího soudu dozvěděl a takto měla být zkušební doba započítána.
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
8. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Obecné soudy vyšly z jasné právní úpravy, podle níž je rozhodnutí "pravomocné a vykonatelné, jestliže zákon proti němu stížnost nepřipouští" [§ 140 odst. 1 písm. a) trestního řádu], což je i případ kasačního usnesení Nejvyššího soudu, kterým byl zrušen odsuzující rozsudek. Pokud krajský soud dovodil, že je-li rozhodnutí o zrušení trestu vykonatelné, je vyloučeno, aby daná osoba trest nadále vykonávala, nelze tomu závěru z ústavního pohledu nic vytknout.
10. Stěžovatel tvrdí porušení práva na soudní ochranu, soudy se však žádného procesního pochybení nedopustily, naopak postupovaly v souladu se zákonem a s argumenty stěžovatele se vypořádaly.
11. Namítá-li stěžovatel porušení zásady nulla poena sine lege podle čl. 39 Listiny, nelze mu přisvědčit, neboť stěžovateli žádný "trest bez zákona" uložen nebyl, ani jej nebyl nucen vykonávat. Naopak jím zastávaný výklad, že navzdory pravomocnému a vykonatelnému rozhodnutí Nejvyššího soudu o zrušení odsuzujícího rozsudku by měl být nadále uložený trest vykonáván, by se této zásadě příčil, neboť pro výkon trestu by v dané chvíli chyběl jakýkoli zákonný základ, resp. na něj navazující soudní rozhodnutí.
12. Ústavní soud tak porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu