Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného Mgr. Matějem Košťálem, LL.M., advokátem, sídlem Velké náměstí 149, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. září 2025 č. j. 12 To 65/2025-42 a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. února 2025 č. j. 0 Nt 7/2024-13, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 8 odst. 2, čl. 36, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatel byl původně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 1. 2024 č. j. 3 T 94/2023-128 za přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Proti tomuto rozsudku stěžovatel podal nejprve odvolání, kterým bylo nově rozhodnuto o trestu. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
3. Dne 12. 12. 2024 podal stěžovatel návrh na povolení obnovy řízení. Uvedl, že se v projednávané věci objevily nové skutečnosti a nové důkazy, které nelze již dále uplatnit prostřednictvím jiného mimořádného opravného prostředku. Stěžovatel argumentoval tím, že potenciálně podstatně změněná výpověď poškozené představuje nový důkaz, který byl orgánům činným v trestním řízení dříve neznámý ve svém novém obsahu. Tento závěr stěžovatel dovodil z písemného vyjádření poškozené ze dne 6. 6. 2024.
4. Okresní soud nařídil veřejné zasedání, provedl důkaz dopisem ze dne 6. 6. 2024 a důkaz spisem okresního soudu sp. zn. 3 T 94/2023. Vyslechl poškozenou i stěžovatele. Stěžovatel do výslechu poškozené vstupoval a napovídal jí, co má být řečeno, a to i přes několikeré upozornění soudu o nepřípustnosti takového chování. Poškozená vypověděla, že ke konfliktu došlo tak, jak psala v dopise, tedy v jiných reáliích, než uvedla v původním řízení. Uvedla, že se stěžovatel pouze bránil jejímu útoku a nechtěl jí ublížit. Zároveň došlo k obnovení jejich partnerského vztahu. U hlavního líčení vypovídala jinak, protože měla na stěžovatele zlost.
5. Okresní soud návrh na povolení obnovy zamítl, neboť neshledal důvody obnovy podle § 278 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád. Novou výpověď poškozené okresní soud nepovažoval za důvěryhodnou, protože je ovlivněna obnovením partnerského vztahu. Navíc vycházel i z důkazů provedených v původním řízení, jejichž obsah svědčí spíše pro verzi prezentovanou poškozenou v původním řízení.
6. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Hradci Králové zamítl a přisvědčil okresnímu soudu, že skutečnosti a důkazy uváděné stěžovatelem nepředstavují nové skutečnosti nebo důkazy ve smyslu § 278 odst. 1 trestního řádu.
7. Stěžovatel tvrdí, že k porušení uvedených práv došlo v důsledku nedostatečného a formalistického posouzení nových skutečností soudy. Poukazuje přitom na nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2011
sp. zn. III. ÚS 2959/10
, kde Ústavní soud označuje za rozhodující, zda obecné soudy ústavně konformním způsobem odůvodnily, proč předestřené nové skutečnosti neshledaly relevantními pro povolení obnovy řízení.
8. Soudy porušily stěžovatelova práva i tím, že pouze formálně zamítly návrh bez věcného posouzení schopnosti důkazu ovlivnit rozhodnutí. Poukazuje na přepjatý formalismus a nedostatečné zohlednění interakce mezi důkazy.
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
10. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není jim instančně nadřízen, jeho pravomoc je založena toliko k přezkumu, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nedošlo k porušení ústavně garantovaných lidských práv a svobod. Jde-li o výklad a aplikaci předpisů podústavního práva, lze je hodnotit za protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (a představují tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. jsou v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti (např. tzv. přepjatý formalismus). K takovému závěru nicméně ve věci stěžovatele nedošel.
11. Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře zdůrazňuje, že obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, který slouží k nápravě vad ve skutkových zjištěních, jež vznikly tím, že soudu nebyly v době vynesení rozhodnutí známy skutečnosti nebo důkazy způsobilé vnést odlišný pohled na skutkový stav věci, následné právní posouzení a výrok o vině a trestu.
12. Z hlediska ústavněprávního přezkumu je tedy především významné, zda obecné soudy návrh stěžovatele řádně projednaly, zda vydaná rozhodnutí jsou adekvátně odůvodněna a zda uplatněné právní závěry nejsou výrazem libovůle či excesu (jak Ústavní soud ostatně uvedl ve stěžovatelem zmiňovaném nálezu).
13. V případě návrhu stěžovatele na povolení obnovy řízení obecné soudy srozumitelně a přiléhavě objasnily, že v dané věci neshledaly důvody pro obnovení řízení, jelikož se stěžovatel fakticky domáhal revize již provedeného dokazování. Jednalo se totiž o změnu výpovědi poškozené, kterou soudy považovaly za nedůvěryhodnou pro její znovu obnovený partnerský vztah se stěžovatelem. Autenticitu její výpovědi nadto podrýval sám stěžovatel, když do výslechu poškozené vstupoval a napovídal jí (bod 8 a 34 odůvodnění usnesení krajského soudu). Soudy zhodnotily změnu výpovědi poškozené jako účelovou, vzhledem k tomu, že v původním řízení uvedla skutečnosti tak, jak odpovídaly znaleckému zkoumání a dalším skutkovým okolnostem.
14. Nelze přisvědčit ani argumentu stěžovatele o přepjatém formalismu. Soudy dostatečně odůvodnily, proč v daném případě neshledávají důvody obnovy podle § 278 odst. 1 trestního řádu. Jejich postupu tak Ústavní soud nemůže nic vytknout.
15. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu