Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti obchodní společnosti OYSTER Invest a. s., sídlem Okružní 71, Pavlov, zastoupené Mgr. Radkou Vajbarovou, advokátkou, sídlem Na Příkopě 1047/17, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2025 č. j. 29 Cdo 2352/2025-230, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Ing. Evy Mikulčákové, sídlem Oderská 333/5, Praha-Čakovice, správkyně konkurzní podstaty úpadce obchodní společnosti NAP, a. s., jako vedlejší účastnice řízení takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byly porušeny čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy.
2. V probíhajícím řízení ve věci exekuce vedené vedlejší účastnicí je stěžovatelka povinnou. Ústavní stížností brojí proti usnesení Nejvyššího soudu, kterým odložil právní moc pro stěžovatelku příznivého předchozího rozhodnutí odvolacího soudu.
3. Stěžovatelka dovozuje porušení svých ústavních práv z nedostatečného, resp. chybějícího odůvodnění napadeného rozhodnutí a argumentuje také nedostatkem zákonných podmínek pro jeho vydání.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
5. Přestože odklad právní moci rozhodnutí může - vzhledem k nemožnosti výkonu práva přiznaného pravomocným rozhodnutím po předem neurčené časové období - zasáhnout do základních práv a svobod účastníka řízení, jedná se pouze o dílčí a zejména dočasné rozhodnutí, které nelze z hlediska požadavků na jeho obsah klást na roveň konečnému rozhodnutí, jímž bude rozhodnuto o dovolání (usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2019 sp. zn. IV. ÚS 669/19
, bod 9.). Takovým rozhodnutím není prejudikován konečný výsledek řízení z hlediska hmotného práva.
6. Z toho důvodu je z pohledu ústavnosti důležité pouze to, zda napadené usnesení neporušuje zásady spravedlivého procesu, tedy zda má odklad právní moci zákonný základ, je účelný a nelze v něm spatřovat svévoli (podobně Ústavní soud postupuje například ve věcech přezkumu předběžných opatření, viz nález ze dne 7. 11. 2016 sp. zn. II. ÚS 2950/16
, bod 22).
7. Z pohledu výše uvedeného napadené usnesení obstojí. Ačkoli se Ústavní soud shodně se stěžovatelkou pozastavuje nad strohostí odůvodnění Nejvyššího soudu (ve skutečnosti omezené na bod 7 napadeného usnesení), tato skutečnost nedosahuje intenzity porušení ústavnosti. Nejvyšší soud stručně rekapituluje argumentaci vedlejší účastnice (bod 4 a 5), přičemž z bodu 7 lze dovodit, že této argumentaci přisvědčil (i s odkazem na vlastní prejudikaturu), jde však o odůvodnění na samé hranici akceptovatelnosti.
8. Rozhodnutí má zákonný základ v § 243 písm. b) o. s. ř. a ve věci sleduje předchozí judikatorní závěry Nejvyššího soudu. Tím lze současně vypořádat i stěžovatelčiny námitky porušení čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy, směřující k porušení zásady zákonnosti, jelikož Nejvyšší soud byl k vydání usnesení zmocněn zákonem. Napadené usnesení je způsobilé dosáhnout sledovaného cíle, když dočasně upravuje poměry mezi stranami a současně není zcela zjevně vyloučena úspěšnost dovolání. Konečně Ústavní soud neshledal ani to, že by napadené usnesení vykazovalo prvky svévole.
9. Ústavní soud tak porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu