Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky Petry Stehnové, zastoupené JUDr. Zdeňkem Jelínkem, advokátem, sídlem Táborská 966/5, Mladá Boleslav, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2025 č. j. 25 Cdo 3270/2024-123 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. května 2024 č. j. 14 Co 250/2023-105, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a příspěvkové organizace Správa služeb hlavního města Prahy, sídlem Kundratka 1951/19, Praha 8 - Libeň, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 2 odst. 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Vedlejší účastnice se žalobou domáhala na stěžovatelce zaplacení částky 81 150 Kč s příslušenstvím. Jednalo se o náhradu nákladů na odstranění a uskladnění motorového vozidla, jehož provozovatelem byla stěžovatelka, na odstavném parkovišti. Vedlejší účastnice doručovala výzvy k odstranění vozidla stěžovatelce na adresu zapsanou v registru silničních vozidel, kterou posléze stěžovatelka označila za chybnou. Stěžovatelka tvrdila, že kvůli zasílání písemností na špatnou adresu nevěděla o možnosti si vozidlo vyzvednout. Vozidlo navíc převedla na třetí osobu, která ale nebyla zapsánu v registru silničních vozidel jako vlastník.
3. Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. 9. 2023 č. j. 36 C 178/2023-76 žalobu zamítl. Vyšel ze závěru, že žalovaná (stěžovatelka) není ve věci pasivně věcně legitimovaná, neboť není účastna právního vztahu, z něhož se vedlejší účastnice domáhala plnění.
4. Proti rozsudku okresního soudu podala vedlejší účastnice odvolání, kterým se domáhala vyhovění žalobě v plném rozsahu. Krajský soud v Ústí nad Labem ústavní stížností napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejší účastnici žalovanou částku a nahradit jí náklady řízení. Neztotožnil se s okresním soudem v posouzení právní stránky věci a shledal, že stěžovatelka byla ve věci pasivně věcně legitimovaná.
5. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka dovolání. Nejvyšší soud dovolání odmítl pro vady, neboť stěžovatelka v dovolání nekonfrontovala své závěry s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu. Nesdělila tedy, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 241a odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud uvedl, že označuje-li stěžovatelka provedené dokazování krajského soudu za neúplné a tvrdí-li, že některé skutkové závěry soudu nemají oporu v dokazování, nejde o námitku nesprávného právního posouzení, nýbrž o námitku, že řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž lze podle § 242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že soudy nesprávně právně posoudily věc, jelikož jejich závěry nemají oporu v provedeném dokazování.
7. Namítá, že podstatou spravedlivého procesu je možnost účastníka řízení reálně se účastnit řízení, což jí bylo znemožněno tím, že vedlejší účastnice doručovala na nesprávnou adresu. To soudy nezohlednily a neprovedly "důkazní hodnocení".
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
9. Ústavní stížnost je však nepřípustná proti rozhodnutí krajského soudu, neboť dovolání stěžovatelky bylo odmítnuto pro vady. Stěžovatelka tak řádně nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 platí, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná.
10. Jinými slovy, zákonný požadavek vyčerpat před podáním ústavní stížnosti všechny procesní prostředky k ochraně práva (v tomto případě i dovolání) není splněn jakýmkoliv zahájením dovolacího řízení, ale podáním dovolání, které obsahuje náležité vymezení předpokladů přípustnosti (viz stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, bod 61).
11. Ústavní stížnost je tak přípustná pouze proti usnesení Nejvyššího soudu.
12. Ústavní soud si vyžádal text podaného dovolání a závěrům Nejvyššího soudu nemůže nic vytknout.
13. Argumentací stěžovatelky, kterou opakuje v ústavní stížnosti, se Nejvyšší soud nemohl meritorně, ani kvazimeritorně (tj. při posouzení přípustnosti dovolání) zabývat, neboť dovolání trpělo vadami, pro něž nešlo v dovolacím řízení pokračovat. V řízení o ústavní stížnosti je tak nyní možno brojit pouze proti usnesení Nejvyššího soudu, resp. proti závěru, že dovolání bylo vadné. Tuto argumentaci však ústavní stížnost vůbec neobsahuje. Stížnost opět pouze tematizuje doručování na nesprávnou adresu a neprovedení "důkazního hodnocení".
14. Jakékoli rozporování závěru Nejvyššího soudu o tom, že předpoklady přípustnosti nebyly řádně vymezeny, resp. že dovolání trpělo vadami, v ústavní stížnosti chybí. Ústavní soud tak nemá možnost argumenty stěžovatelky v části, v níž je ústavní stížnost přípustná, věcně vypořádat, neboť zcela absentují.
15. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu