Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Radima Blažka, zastoupeného JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem, sídlem Karlova 252, Veselí nad Moravou, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. září 2025 č. j. 17 C 284/2025-29, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Movinero s. r. o., sídlem Radlická 608/2, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Má za to, že obecný soud svým postupem porušil jeho základní právo na spravedlivý proces, zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a dále základní právo vlastnit majetek, zaručené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozsudku uzavřel stěžovatel s vedlejší účastnicí smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož danou smlouvu považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, zaslal vedlejší účastnici předžalobní výzvu k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 16 243,65 Kč (rozdíl mezi jistinou a stěžovatelem předtím splacenou částkou) a účelně vynaložených nákladů právního zastoupení ve výši 5 396,60 Kč. Vedlejší účastnice zaplatila první částku, náklady na právní zastoupení však uhradit odmítla. Stěžovatel se je rozhodl vymáhat žalobou, které obecný soud napadeným rozsudkem nevyhověl. Vynaložené náklady nepovažoval za účelné; nešlo podle jeho názoru o nezbytnou podmínku úhrady pohledávky, neboť vedlejší účastnice plnila dobrovolně. Zároveň stěžovatel neprokázal, že by dané náklady na právní zastoupení skutečně vynaložil.
3. Stěžovatel s nadepsaným rozhodnutím obecného soudu nesouhlasí. Vedlejší účastnice zneužila svého postavení a uzavřela s ním jako neznalým spotřebitelem absolutně neplatnou smlouvu. Bez zásahu advokáta by se nedokázal nepoctivému jednání bránit a došlo by k významnému zásahu do jeho vlastnického práva. Náklady řízení jsou příslušenstvím pohledávky, a pokud by stěžovatel nárok na bezdůvodné obohacení uplatnil u soudu, byly by mu jistě přiznány. Měl tudíž legitimní očekávání, že mu budou náklady právního zastoupení uhrazeny. To vyvozoval rovněž z jiných rozhodnutí obecných soudů (Obvodní soud pro Prahu 1, Městský soud v Praze), ve kterých byli ve skutkově i právně obdobných situacích žalobci úspěšní. Stěžovatel si uvědomuje, že vymáhaná částka je bagatelní. Případ nicméně považuje za přesahující jeho vlastní zájmy, a to zejména s ohledem na již uvedený nejednotný postup obecných soudů.
4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
5. Nezbytným předpokladem meritorního zkoumání předmětné věci je vyloučení tzv. bagatelnosti. Přestože úprava řízení před Ústavním soudem pojem bagatelnost nezná, není možné nepřihlížet k hranicím, které zákonodárce v civilním řízení v tomto směru vymezil. Brání-li občanský soudní řád obecně podání odvolání u sporů o částku nepřevyšující 10 000 Kč, nebylo jistě záměrem zákonodárce, aby roli další přezkumné instance v těchto věcech nahrazoval Ústavní soud. Obecně rovněž platí, že takové nároky nemohou svou výší významně zasahovat do základních práv účastníků. Částka necelých šesti tisíc Kč, o kterou jde v přezkoumávaném řízení, v tomto ohledu jednoznačně kritérium bagatelnosti naplňuje (také např. nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2011
sp. zn. Pl. ÚS 53/10
).
6. Na druhou stranu Ústavní soud vzhledem k výše vymezené možnosti uvážení dovodil, že při splnění určitých zvláštních podmínek je oprávněn meritorně přezkoumat též věci bagatelního rázu. Jedním z takových případů je potřeba vyjádření právního názoru na velké množství typově podobných případů, zejména se jedná o situace, kdy ke sjednocení judikatury (právě z důvodu bagatelnosti sporů) nemohly přistoupit odvolací soudy či Nejvyšší soud (např. nález ze dne 1. 7. 2016
sp. zn. IV. ÚS 3250/14
). Právě v této rovině shledává stěžovatel přesah vlastních zájmů. Jeho argumentace však není přesvědčivá. Ve všech (třech) jím citovaných rozhodnutích obecné soudy žalobcům náhradu nákladů zastoupení spojenou s předsoudním vymáháním bezdůvodného obohacení přiznaly. Oproti tomu stěžovatel neuvedl žádné rozhodnutí, ve kterém by se tak nestalo. Výjimkou je samozřejmě napadený rozsudek, který však sám stěžovatel výslovně označuje za excesivní (srov. str. 4 stížnosti). Je věcí podústavního práva, jestli skutečně o exces šlo či nikoliv. Obecné soudy svůj závěr opřely mj. o to, že stěžovatel neprokázal, že by náklady skutečně vynaložil. Ústavní soud navíc nemůže sjednocovat judikaturu tam, kde všechna možná nabízená řešení, byť protichůdná, ústavně obstojí.
7. Ústavní soud porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, proto jeho ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu