Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky V. B., zastoupené Mgr. Karlem Mazzolini, advokátem, sídlem Elišky Přemyslovny 379, Praha-Zbraslav, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2025 č. j. 5 Tdo 721/2025-826, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2025 sp. zn. 5 To 31/2025, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. října 2024 sp. zn. 1 T 148/2023, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti i z jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 4 uznal nyní napadeným rozsudkem stěžovatelku vinnou pokusem přečinu poškození věřitele podle § 21 odst. 1 a § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Toho se dopustila uzavřením notářského zápisu o zúžení společného jmění manželů (SJM) a jeho vypořádání, čímž došlo k neodůvodněnému znevýhodnění stěžovatelky o částku 2 432 880 Kč ve prospěch jejího tehdejšího manžela. Do výlučného vlastnictví tehdejšího manžela připadly nemovité i movité věci v hodnotě cca 4,9 milionu Kč, zatímco do výlučného vlastnictví stěžovatelky (obžalované) přešel ze SJM pouze osobní automobil v hodnotě cca 87 tisíc Kč. Podle obvodního soudu se tak stěžovatelka pokusila poškozené (věřitelce) způsobit škodu, neboť si byla vědoma existence splatného závazku vůči ní ve výši 5 mil. Kč. Učinila vše pro to, aby odklonila svůj podíl na SJM, přičemž předpokládala, že se z něj poškozená může hojit. Za tento přečin byl stěžovatelce uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Poškozená byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Městský soud v Praze zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a sám při nezměněném výroku o vině a výroku o náhradě škody uložil stěžovatelce trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu 3 let. Odvolání poškozené proti výroku o náhradě škody zamítl. Konstatoval, že skutková zjištění obvodního soudu jsou správná a mají podklad v provedeném dokazování. Pro posouzení zavinění stěžovatelky není rozhodující původní úmysl stěžovatelky dluh splnit, nýbrž její pozdější úmysl zmařit uspokojení pohledávky poškozené prostřednictvím zúžení SJM. Městský soud v této souvislosti poukázal na skutečnost, že v září 2015 stěžovatelka vybrala všechny peníze z účtu určené na rekonstrukci domu (v rozsahu 3 až 4 miliony Kč) a jako náhradu nabídla bývalému manželovi svůj podíl na této nemovité věci. Zúžení SJM sice v daném případě samo o sobě nepředstavuje maření uspokojení věřitele, nýbrž jde o jednání bezprostředně směřující k dokonání trestného činu. K dokonání trestného činu došlo až v důsledku dalších majetkových dispozic, kterými se její (bývalý) manžel zbavil nemovité věci ve prospěch své dcery.
4. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl. V odůvodnění uvedl, že neshledal zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů. Naopak se soudy nižších stupňů věcí řádně zabývaly a provedly dostatečné dokazování, na jehož základě mohly učinit odpovídající skutkové závěry. K námitce stěžovatelky o její údajně chybně zaprotokolované výpovědi Nejvyšší soud poznamenal, že tato výpověď nepředstavovala v řízení osamocenou a rozhodující okolnost, na které by soudy vystavěly své skutkové a následně i právní závěry. Ostatně obvodní soud tuto výpověď vyhodnotil jako účelovou a nevěrohodnou a své skutkové závěry na jejím podkladě neutvářel.
5. Podle stěžovatelky soudy nikdy konkrétně nespecifikovaly, na základě jakých skutkových zjištění a důkazů došly k závěru, že měla v úmyslu zkrátit poškozenou věřitelku. Jediný důkaz, na němž obecné soudy svůj závěr o úmyslu stěžovatelky staví, bylo její údajné tvrzení z hlavního líčení ze dne 15. 1. 2024, v němž měla uvést, že o možnosti poškozené hojit se z prodeje domu se dozvěděla až následně od právníků. Toto vyjádření bylo však podle stěžovatelky chybně zaprotokolováno. Z audiozáznamu hlavního líčení má naopak vyplývat, že již před uzavřením dohody o zúžení SJM stěžovatelka věděla, že poškozená se může z prodeje domu hojit. Bez prokázání konkrétního úmyslu a bez vyvrácení její obhajoby neměla být odsouzena. Neprokázání subjektivní stránky trestného činu je zásadní vada řízení. Stěžovatelka také poukazuje na absurditu závěru, že se měla pokusit zkrátit poškozenou jednáním, které ale právně zkrácení poškozené znemožňovalo.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
7. Pokud stěžovatelka navrhuje zrušit rovněž výrok o trestu rozsudku obvodního soudu, který byl rozhodnutím městského soudu zrušen, pak k rozhodování o ústavnosti tohoto výroku rozsudku obvodního soudu není Ústavní soud příslušný (není povolán rušit, co již bylo zrušeno).
8. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není vrcholným článkem soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Podle čl. 90 Ústavy pouze trestní soud rozhoduje o vině a trestu. Řízení o ústavní stížnosti není pokračováním trestního řízení, nýbrž zvláštním specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí optikou porušení ústavně zaručených práv. Pokud stěžovatelka rozporuje skutkové závěry obecných soudů, respektive odlišně hodnotí provedené důkazy, je nutno uvést, že takového přezkumu se nelze v řízení o ústavní stížnosti úspěšně domáhat. Totéž platí i pro vlastní interpretaci okolností, za kterých se měl skutkový děj odehrát. Je to pouze obecný soud, který hodnotí důkazy podle svého volného uvážení v rámci pravidel stanovených trestním řádem (§ 2 odst. 5, 6 trestního řádu), přičemž zásada volného hodnocení důkazů vyplývá z principu nezávislosti soudů (čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy). Respektuje-li obecný soud při svém rozhodnutí podmínky předvídané ústavním pořádkem a uvede, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není v pravomoci Ústavního soudu tyto úvahy přehodnocovat. Výjimkou jsou pouze extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy.
9. Tento extrémní rozpor je dán zejména tehdy, když hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna (srov. např. usnesení ze dne 22. 4. 2013
sp. zn. I. ÚS 1196/13
). O takový případ však v posuzované věci nejde.
10. Již městský soud v napadeném rozhodnutí uvedl, že závěr o úmyslu stěžovatelky zkrátit poškozenou není postaven na údajně chybně protokolovaném vyjádření stěžovatelky z hlavního líčení. Soudy v této souvislosti naopak upozornily na rozpor mezi tvrzením stěžovatelky, že (bývalý) manžel o dluhu věděl od počátku, a tvrzením jejího (bývalého) manžela, který se o dluhu stěžovatelky dozvěděl až z výzvy k zaplacení. Dále soudy nepřehlédly, že stěžovatelka při dojednávání podmínek zápůjčky odmítala zajištění dluhu vůči poškozené prostřednictvím zástavního práva na nemovité věci právě s odůvodněním, že manžel se o zápůjčce nesmí dozvědět, přičemž ale vybrala z účtu shora zmíněné prostředky určené na rekonstrukci domu. Manželovi pak dodatečně sdělila, že na vzájemné vyrovnání si má ponechat právě nemovitý majetek (jiný hodnotnější majetek stěžovatelka neměla a s poškozenou postupem času přestala komunikovat).? Pokud soudy neuvěřily tvrzení stěžovatelky, že počítala s tím, že z jejího podílu na nemovité věci se poškozená bude hojit, nelze považovat jejich úvahu za nepodloženou.
11. Tvrdí-li dále stěžovatelka, že je absurdní, aby se pokoušela zkrátit poškozenou jednáním, které zkrácení věřitele znemožňovalo, pak lze přisvědčit tomu, že samotné uzavření dohody o zúžení SJM uspokojení věřitele nemaří. Soudy však uzavřely, že jde o jednání bezprostředně směřující ke zmaření uspokojení věřitele ve smyslu § 21 odst. 1 trestního zákoníku. K dokonání trestného činu dochází v důsledku dalších dispozic s majetkem, při kterých se jiná osoba, odlišná od dlužníka (zde bývalý manžel stěžovatelky), majetku původně patřícího do SJM zbavuje (v dané věci došlo k výkonu zástavního práva ve prospěch dcery manžela stěžovatelky). Soudy tak dostatečně zdůvodnily, že stěžovatelka jednala ve stadiu pokusu trestného činu.
12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, a protože nezjistil porušení základních práv stěžovatelky zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu