Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele I. T., zastoupeného Mgr. Luďkem Růžičkou, advokátem, sídlem Matky Boží 1182/9, Jihlava, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. října 2025 č. j. 7 Azs 158/2025-33 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 8. července 2025 č. j. 36 A 4/2025-34, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na rovnost účastníků podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny.
2. Stěžovateli byla rozhodnutím vedlejší účastnice zrušena zaměstnanecká karta a stanovena lhůta k vycestování z České republiky z důvodu jeho pravomocného odsouzení za spáchání více úmyslných trestných činů. Stěžovatel se proti rozhodnutí bránil před správními soudy. Namítal jeho nepřezkoumatelnost a to, že ve správním řízení neměl tlumočníka. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích žalobu zamítl, kasační stížnost Nejvyšší správní soud odmítl pro nepřijatelnost.
3. Stěžovatel porušení svých práv shledává v tom, že soudy v řízení nerespektovaly, že je cizinec a zcela nerozumí českému jazyku, natož v písemné formě. To, že od roku 2022 žije v České republice, automaticky neznamená, že plně ovládá český jazyk. Stejně tak pro jeho právo na tlumočníka není rozhodné, že byl v řízení před soudy zastoupen advokátem.
4. Z porovnání strohého odůvodnění ústavní stížnosti a napadeného usnesení vyplývá, že stěžovatel pouze opakuje své námitky z řízení před obecnými soudy. Pokud stěžovatel očekává, že Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí dalšímu, v podstatě instančnímu přezkumu, je namístě připomenout, že tato role Ústavnímu soudu nepřísluší (viz např. nález ze dne 26. 5. 2014
sp. zn. I. ÚS 2482/13
, bod 16). Ústavní soud toliko posuzuje, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se zjištěným skutkovým stavem, a zda interpretace použitého práva je ústavně konformní (viz např. usnesení ze dne 3. 6. 2019
sp. zn. III. ÚS 1836/18
, bod 25).
5. Stěžovatel namítá porušení čl. 37 odst. 3 Listiny, stanovující, že všichni účastníci jsou si v řízení rovni. Porušení odvozuje z toho, že ve správním řízení neměl tlumočníka. Na tuto námitku dopadá čl. 37 odst. 4 Listiny, který zaručuje tomu, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, právo na tlumočníka. Z ústavní stížnosti ani z předcházejících rozhodnutí však nevyplývá, v čem by toto porušení mělo spočívat. Přestože je stěžovatel cizinec, s vedlejší účastnicí bez problémů komunikoval a odpovídal na otázky, sám si stanovil lhůtu k vyjádření, kterou následně nedodržel, a především ve správním řízení neučinil žádné prohlášení, že neovládá český jazyk. Tato skutečnost nevyplývala ani ze správního spisu, který obecné soudy přezkoumaly. Nic nenasvědčuje ani tomu, že by mělo být porušeno jeho právo na rovnost stran v řízení.
6. Ústavní soud současně neshledal, že by Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení tvrdil, že stěžovatel nemá právo na překlad z důvodu zastoupení advokátem před krajským soudem. Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení (bod 7) toliko poznamenal, že námitky v kasační stížnosti měl stěžovatel uplatnit již v předchozím řízení, čehož si měl jeho právní zástupce být jako profesionál vědom. Ústavní stížnost neobsahuje ani jakékoli další upřesnění toho, v čem by mělo spočívat porušení čl. 38 odst. 2 Listiny.
7. Obecné soudy postupovaly v souladu s právní úpravou a svůj postup vždy řádně odůvodnily. Ústavní soud na jejich závěrech neshledává jakoukoli protiústavní vadu a pro stručnost, ale i s ohledem na podobnost argumentace stěžovatele v ústavní stížnosti a v řízení před obecnými soudy, na ně odkazuje.
8. Ústavní soud tak porušení ústavně zaručených práv stěžovatel neshledal, proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu