Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV. ÚS 380/02
Ústavní soud rozhodl dne 27. srpna 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti R. K., zastoupeného Mgr. J. J., advokátem, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 12. 2001, čj. 27 C 180/2000-16, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2002, čj. 13 Co 86/2002-26, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel mimo jiné uvádí, že tyto soudy mu odňaly možnost jednat před soudem, čímž porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení obou napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu 27 C 180/2000 Obvodního soudu pro Prahu 1 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podáním ze dne 26. 12. 2000 uplatnil vůči Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR nárok na náhradu škody a odškodnění, když současně podal návrh na předběžné opatření, a to na zajištění důkazů rozhodnutí Fakultní nemocnice, kliniky nemocí z povolaní v Hradci Králové. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 10. 1. 2001 vyzval stěžovatele k odstranění celé řady vad uvedeného podání a jeho petitu s poučením, že pokud stěžovatel nevyhoví tomuto pokynu soudu ve stanovené lhůtě, soud řízení podle § 43 odst. 2 o.
s. ř. zastaví. Stěžovatel na tento pokyn soudu reagoval dalším podáním z 16. 1. 2001, v němž současně požádal o ustanovení právního zástupce, kterémužto požadavku bylo vyhověnou usnesením uvedeného soudu ze dne 12. 6. 2001, čj. 27 C 180/2000-9. Citovaným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 byla následně žaloba odmítnuta a byl zamítnut i návrh na zajištění důkazů s odůvodněním, že žaloba i nadále neobsahuje náležitosti uvedené v ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř., když stěžovatel současně tvrdí, že onemocněl nemocí z povolání a utrpěl pracovní úraz a že se domáhá zajištění důkazů cestou předběžného opatření, ačkoli požadovaný důkaz může být proveden kdykoli později.
K odvolání stěžovatele rozhodl Městský soud v Praze napadeným usnesením tak, že usnesení soudu prvého stupně potvrdil, v podstatě se ztotožniv se závěry jím přezkoumávaného rozhodnutí zejména v tom směru, že stěžovatel vytýkané vady neodstranil, ačkoli mu v řízení k jeho zastupování před soudem byl ustanoven advokát.
Jak konstatoval Ústavní soud již ve svém rozhodnutí č. 93 publikovaném v díle III svazek 12, žalobní petit musí být přesný, určitý a srozumitelný, a to z toho důvodu, že soud musí zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti než jsou navrhovány. Jakkoli tedy existuje řada rozhodnutí Ústavního soudu, zejména v restituční oblasti, jež vymezují obecným soudům celou řadu povinností vyplývajících mimo jiné z ustanovení § 1, § 2, § 5 o.
s. ř., zmíněné povinnosti obecných soudů odpovídá na straně druhé povinnost řídit se pokyny poskytovanými soudem k naplnění ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř., což se však v projednávané věci nestalo. Stěžovatelův návrh postrádá i podle názoru Ústavního soudu základní náležitosti uvedené v ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř., a proto o takovém návrhu nelze věcně jednat a o něm rozhodnout. Jinými slovy, v řízení před obecnými soudy platí ve všech jeho stádiích zásada, že i účastník je povinen řádně střežit svá práva, kteréžto povinnosti stěžovatel evidentně nedostál, naopak přenášel stav, kdy jeho návrh byl neurčitý a nesrozumitelný, na soud, aby tento dokonce formou předběžného opatření zajišťoval provádění důkazů v situaci, kdy tyto důkazy mohly být bez dalšího provedeny kdykoli v budoucnu.
Rozhodování na podkladě stěžovatelova petitu by vedlo nejvýše k tomu, že rozhodnutí soudu by pro svou neurčitost a nesrozumitelnost nebylo vůbec vykonatelné.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se tedy Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 27. srpna 2002
JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu