Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické, ve věci navrhovatelky K. K., právně zastoupené advokátem Mgr. Alešem Čápem, Divadelní 1604/8, Jihlava, proti rozhodnutí Městského úřadu ve Varnsdorfu ze dne 6. 11. 2008 č. j. OSA/24262/2008 94/2008 a ze dne 8. 12. 2008 č. j. VÚ/27201-08/78-2008/VesHa, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2011 č. j. 15 A 70/2010-96 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2012 č. j. 2 Ans 6/2011-136, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo by z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 , publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257), což se však v uvedeném případě nestalo. Dle náhledu Ústavního soudu se dotčenou věcí podrobně zabýval již Nejvyšší správní soud a na odůvodnění jeho rozsudku lze v podrobnostech zcela odkázat.
Navrhuje-li stěžovatelka, aby byla její věc projednána Plénem Ústavního soudu, nutno konstatovat, že pro tento procesní postup nejsou splněny zákonné předpoklady vycházející z ustanovení § 11 zákona o Ústavním soudu.
Závěrem lze poukázat na skutečnost, že Ústavní soud není superrevizní instancí, jejímž úkolem by bylo perfekcionisticky upravovat řízení, která proběhla před obecnými soudy a dohledávat jakákoliv pochybení či nezákonnosti napadených rozhodnutí. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li rozhodnutími těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody, což se však dle mínění Ústavního soudu v předmětném případě nestalo. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. listopadu 2012
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu