Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Ing. Petra Rudolfa, Ph.D., zastoupeného JUDr. Petrem Šádou, advokátem se sídlem Bořice č. 65, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2017 č. j. 62 Co 35/2017-559, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Včas podanou a řádně doplněnou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 a čl. 38 odst. 1a 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a porušení čl. 89 odst. 2 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž byl stěžovateli jako žalobci v řízení o žalobě pro zmatečnost ze dne 7. 9. 2016 ustanoven k ochraně jeho zájmů namísto JUDr. Danuše Pollákové Staňkové zástupce JUDr. Petr Bokotej, advokát se sídlem v Praze 3.
Z napadeného usnesení připojeného k ústavní stížnosti, jakož i ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 38 C 19/2011, který si Ústavní soud vyžádal k ověření stěžovatelových tvrzení, vyplynulo, že v rámci dosud pravomocně neskončeného řízení o žalobě stěžovatele proti žalované Správě dopravní železniční cesty, s. o., o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o náhradu mzdy stěžovatel, právně zastoupený JUDr. Danuší Pollákovou Staňkovou, opakovaně uplatnil námitky podjatosti soudců Městského soudu v Praze, senátu 62 Co, které byly i důvodem k podání žaloby pro zmatečnost ze dne 7.
9. 2016. Žalobou pro zmatečnost stěžovatel napadl usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2016 č. j. 62 Co 196/2016-382, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí soudu prvého stupně o zamítnutí návrhů na rozšíření žaloby. V řízení o žalobě pro zmatečnost Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 5. 12. 2016 č. j. 38 C 19/2011-470 přiznal stěžovateli podle § 138 odst. 1 o. s. ř. osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu (výrok I.) a ustanovil mu podle § 30 o. s. ř. k ochraně jeho zájmů zástupkyni JUDr.
Danuši Pollákovou Staňkovou, advokátku se sídlem v Pardubicích (výrok II.). Proti rozhodnutí ve výroku II. se ustanovená zástupkyně odvolala a uvedla, že je hospitalizovaná v nemocnici a není schopna sdělit, kdy bude propuštěna; současně navrhla, aby z důvodu hospodárnosti byl stěžovateli ustanoven právní zástupce z Prahy, kde probíhá soudní řízení. Stěžovatel projevil nesouhlas s odvoláním ustanovené zástupkyně, jiného advokáta, který by mu měl být ustanoven k ochraně jeho zájmu, však neoznačil.
Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. změnil, jak shora uvedeno.
Pro úplnost lze dodat, že o námitkách podjatosti soudců senátu 62 Co Městského soudu v Praze uplatněných stěžovatelem v rámci řízení o věci samé rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 8. 2017 č. j. Nco 16/2017-521 tak, že předseda senátu 62 Co Městského soudu v Praze Mgr. René Fischer a soudci tohoto senátu JUDr. Ladislava Mentbergerová a JUDr. Aleš Nezdařil nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 62 Co 35/2017 (u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 19/2011); řízení o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze, nebylo ke dni rozhodování Ústavního soudu o této ústavní stížnosti dosud ukončeno.
V ústavní stížnosti stěžovatel shrnul dosavadní průběh řízení a zrekapituloval důvody, pro které má za to, že o změně jeho právního zastoupení rozhodovali soudci senátu 62 Co Městského soudu v Praze, kteří již byli ze zákona vyloučeni (§ 14 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Námitku porušení práva na projednání věci v přítomnosti účastníka řízení stěžovatel uvedl v souvislosti s tvrzením o podjatosti dotčených soudců Městského soudu v Praze v odvolacím řízení ve věci samé.
Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mimo jiné i to, zda je přípustná.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle ustanovení § 75 odst. 1 téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3).
Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995, N 78/4 SbNU 243). Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je, v souladu s čl. 4 Ústavy, úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto smyslu zejména obecných soudů. Ústavní soud proto až na výjimky, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, do neskončených řízení nevstupuje a jako nepřípustné odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy sice existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však ale nebyla věc sama ukončena.
V posuzovaném případě, za dané procesní situace, nelze napadené usnesení Městského soudu v Praze, jímž byl stěžovateli ustanoven zástupce z řad advokátů k ochraně jeho zájmů v řízení o žalobě pro zmatečnost ze dne 7. 9. 2016 považovat za konečné rozhodnutí. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, jakož i ze sdělení Městského soudu v Praze k zapůjčení spisu je zřejmé, že v řízení o žalobě pro zmatečnost je nařízeno jednání na den 2. 5. 2018. Návrh stěžovatele tak směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilým předmětem ústavního přezkumu ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a proto musel být odmítnut (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 2222/09 ze dne 9. 9. 2009, usnesení sp. zn. III. ÚS 3336/10 ze dne 15. 12. 2010, usnesení sp. zn. II. ÚS 2663/12 ze dne 7. 11. 2012, usnesení sp. zn. III. ÚS 2913/13 ze dne 14. 10. 2013, usnesení sp. zn. IV. ÚS 826/14 ze dne 13. 1. 2015 a další, dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz).
Vzhledem k výše uvedenému, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. dubna 2018
Milada Tomková v. r. soudkyně zpravodajka