Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV. ÚS 392/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J.H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 20 Co 380/97, ze dne 24. 7. 1997, a Okresního soudu v Chrudimi, sp. zn. 6 C 44/97, ze dne 9. 5. 1997, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností, označenou jako "návrh na vydání opravného prostředku", domáhá zrušení shora označených usnesení obecných soudů. Usnesením, sp. zn. 20 Co 380/97, ze dne 24. 7. 1997, potvrdil Krajský soud v Hradci Králové usnesení Okresního soudu v Chrudimi, sp. zn. 6 C 44/97, ze dne 9. 5. 1997, kterým tento soud zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle ustanovení § 9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění změn a doplňků. V zastaveném soudním řízení se stěžovatel svou žalobou domáhal na českém státu zaplacení úroků ve výši 9 855 761,- Kč z částky 5 000,- Kč, kterou jako půjčku poskytl svému otci na zaplacení peněžitého trestu, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi v roce 1961.
Tento odsuzující rozsudek byl v roce 1994 zrušen a tehdy zaplacený peněžitý trest byl státem vrácen. Podle stěžovatelova názoru se na souzenou věc vztahuje osvobození od soudního poplatku podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) a podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. i), j) zákona o soudních poplatcích. Napadenými usneseními obecných soudů, kterými bylo zastaveno řízení o stěžovatelově návrhu, došlo podle něj k dotčení jeho práva na soudní ochranu v rozporu s čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto stěžovatel navrhuje zrušení obou usnesení obecných soudů a vydání rozhodnutí, podle kterého je žalovaný český stát zastoupený Ministerstvem spravedlnosti povinen zaplatit stěžovateli částku 9 855 761,- Kč, včetně nákladů řízení.
2 IV. ÚS 392/97
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Okresního soudu v Chrudimi, sp. zn. 6 C 44/97. Po seznámení se s obsahem stěžovatelova podání a připojeného soudního spisu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná. Podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry rozhodnutí obecných soudů, a to v zásadě ve shodném smyslu a rozsahu, jak stěžovatel uvedl již ve svém odvolání proti rozhodnutí Okresního soudu v Chrudimi, přičemž se s těmito argumenty odvolací soud ve svém usnesení vypořádal, a to způsobem, v němž nebyla shledána protiústavnost.
Pokud jde o namítané dotčení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 3 Listiny, který stanoví, že každý má právo na náhradu škody způsobené tímto nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, obecné soudy v napadených rozhodnutích neřešily stěžovatelem uplatněný hmotněprávní nárok, jež by bylo možno vztáhnout k čl. 36 odst. 3 Listiny. Rozhodnutí obecných soudů řešila splnění podmínek řízení a šlo tedy o rozhodnutí procesní povahy, přitom Ústavní soud se v posuzovaném případě ztotožnil s právním názorem obou obecných soudů vysloveným ve stížností napadených rozhodnutích, podle něhož na uplatňovaný nárok nelze osvobození od soudního poplatku podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) a § 11 odst. 2 písm. i), j) zákona o soudních poplatcích vztáhnout.
V důsledku této skutečnosti obecné soudy správně aplikovaly ustanovení § 9 shora uvedeného zákona a řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavily, aniž tak stěžovateli odepřely právo na soudní ochranu vyplývající z čl. 36 odst. 1, Listiny. Ze shora uvedených důvodů byl proto návrh jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. Ústavním soudem odmítnut, aniž byl stěžovatel dále vyzýván k odstranění vad svého podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. ledna 1998
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj