Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce Jana Filipa a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky Romany Schick, zastoupené JUDr. Miroslavem Krištofem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Drahobejlova 1894/52, Praha 9, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. září 2017, č. j. 57 Co 96/2017-53, a proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. prosince 2016, č. j. 123 C 25/2016-35, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Stěžovatelka se žalobou proti vedlejší účastnici domáhala zaplacení částky 27 776 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka uzavřela dne 24. 10. 2013 s vedlejší účastnicí kupní smlouvu, jejímž předmětem byla fena Velkého švýcarského salašnického psa s konkrétním číslem čipu a průkazem původu, za kupní cenu 20 000 Kč. Zakoupené štěně bylo dle chovatelských předpisů vhodné na výstavy a pro tzv. uchovnění, což měla stěžovatelka v úmyslu. Stěžovatelka absolvovala s fenou několik výstav, klubových akcí, kde byla komisí upozorněna na nerovnost ocasu a bylo jí doporučeno opatřit RTG ocasu. RTG snímek byl proveden dne 22. 5. 2014. Absolvovala též tzv. bonitaci, směřující ke zjištění chovné hodnoty psa a k rozhodnutí o zařazení posuzovaného psa do chovu. Hodnotící komise při ní nahmatala nerovnost na ocase. Výsledkem tohoto procesu byla neuzavřená bonitace. Podle veterinárního lékaře MVDr. Prokse, Ph.D., uznávaného hodnotící komisí, je prokázána přítomnost abnormálně utvářeného obratle (hemivertebra) s tím, že se u tohoto typu anomálie předpokládá dědičnost. O těchto zjištěních byla vedlejší účastnice informována dne 10. 4. 2015. Po neúspěšné vzájemné komunikaci mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí, týkající se poskytnutí slevy z kupní ceny, byl z podnětu stěžovatelky vypracován dne 12. 4. 2016 znalecký posudek, který rovněž shledal tuto vadu jako hemivertebra, přičemž se jedná o vadu dědičnou, s níž se štěňata rodí. Žalobou požadovaná částka se skládá z požadované slevy z kupní ceny ve výši 10 000 Kč a součtu marně vynaložených nákladů k uchovnění feny a k prokázání vrozené vady ve výši 17 776 Kč.
3. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. prosince 2016, č. j. 123 C 25/2016-35, byla žaloba stěžovatelky zamítnuta (výrok I.), a stěžovatelce byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení (výrok II.).
4. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. září 2017, č. j. 57 Co 96/2017-53, prvostupňový rozsudek potvrdil (výrok I.) a uložil stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
5. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy na daný případ shodně použily (s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), právní úpravu § 597 a § 599 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník"). Následně dospěly k právnímu závěru, že nárok stěžovatelky na poskytnutí slevy z kupní ceny z titulu odpovědnosti vedlejší účastnice za vady prodané věci zanikl. Stěžovatelka neuplatnila vady u vedlejší účastnice ve lhůtě stanovené v § 599 odst. 1 občanského zákoníku, tj. v případě vad zvířat do 6 týdnů od převzetí věci.
Tato lhůta je lhůtou prekluzivní, jejímž uplynutím nárok zaniká. Z napadených rozsudků se podává, že stěžovatelka převzala zvíře od vedlejší účastnice dne 24. 10. 2013. Lhůta pro uplatnění vad zvířete zanikla uplynutím dne 5. 12. 2013. Vadu zvířete však stěžovatelka vytkla poprvé přípisem až dne 10. 4. 2015. S ohledem na § 599 odst. 2 občanského zákoníku stěžovatelce rovněž nebyl přiznán nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním práv z odpovědnosti za vady (znalecký posudek, náklady na RTG snímek, atd.).
8. V judikatuře Ústavního soudu akcentuje doktrína minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což vyplývá ze samotného postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti.
9. Ústavní soud je povolán toliko k přezkumu ústavněprávních principů, tj. toho, zda nedošlo k porušení ústavních principů a základních práv a svobod účastníka řízení, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a zda výklad práva provedený obecnými soudy je ústavně konformní, resp. zda nebyl aktem "libovůle". Ústavní soud tedy koriguje jen ty nejextrémnější excesy (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 570/03 , N 91/33 SbNU 377).
10. V posuzované věci Ústavní soud dospěl k závěru, že se o takový případ nejedná. Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje v zásadě totožné argumenty jako v odvolání a staví tak Ústavní soud do role dalšího přezkumného orgánu, což však Ústavnímu soudu nepřísluší.
11. Podstatu ústavní stížnosti představuje především nesouhlas stěžovatelky s právním posouzením, resp. aplikací ustanovení § 597 a § 599 odst. 1 občanského zákoníku. Podle stěžovatelky nelze na tzv. skryté vady uplatňovat § 599 občanského zákoníku, který se týká pouze vad, jež mohl nebo měl kupující při převzetí věci zjistit. Ustanovení § 597 občanského zákoníku se podle stěžovatelky týká vad dodatečně zjištěných, na které prodávající kupujícího neupozornil nebo které dokonce úmyslně zatajil. Při jiném výkladu by bylo podle stěžovatelky ustanovení § 597 v zákoně naprosto zbytečné.
12. Poté, co se Ústavní soud seznámil s napadenými rozhodnutími, dospěl k závěru, že obecné soudy věc posoudily ústavně konformním způsobem. Zatímco § 597 občanského zákoníku upravuje odpovědnost prodávajícího za skryté nebo zjevné vady existující v době uzavření smlouvy, na které prodávající kupujícího neupozornil, ustanovení § 599 občanského zákoníku upravuje konkrétní lhůty, v nichž musí kupující tyto vady vytknout prodávajícímu, aby se mohl následně domáhat práv u soudu. Pro vadu zvířete je stanovena šestitýdenní prekluzivní lhůta, jejímž marným uplynutím právo zaniká. Ústavní soud nesdílí názor stěžovatelky, že na ustanovení § 597 občanského zákoníku nedopadají lhůty pro uplatnění vad u prodávajícího stanovené v ustanovení § 599 občanského zákoníku. Takový výklad je nelogický, odporuje smyslu dané právní úpravy a v konečném důsledku by vedl k narušení právní jistoty závazkově právních vztahů.
13. Z obecnými soudy provedeného dokazování vyplynulo, že stěžovatelka uzavřela kupní smlouvu dne 24. 10. 2013 a tentýž den převzala zvíře od vedlejší účastnice. Vady zvířete (bez ohledu na to, zda šlo o vady zjevné či skryté, či zda o nich prodávající měla povědomí, či nikoli) musela uplatnit v šestitýdenní lhůtě od převzetí zvířete, tj. lhůta k uplatnění vad zanikla uplynutím dne 5. 12. 2013. Stěžovatelka však vady vytkla písemně až dne 10. 4. 2015, proto nárok stěžovatelky na poskytnutí slevy z kupní ceny z titulu odpovědnosti za vady zanikl. To se týká i úhrady nákladů spojených s uplatněním práv z odpovědnosti za vady věci (znalecký posudek, RTG), neboť i tyto podléhají notifikační povinnosti v šestitýdenní lhůtě.
14. Ústavní soud nemohl přisvědčit ani námitce stěžovatelky, že se obecné soudy nevypořádaly se všemi námitkami v řízení vznesenými. Za předpokladu, že došlo k prekluzi práva stěžovatelky, což bylo dokazováním a následně provedenými právními závěry zjištěno, jsou otázky zkušenosti či nezkušenosti stěžovatelky jako chovatelky, specifičnost chovu salašnických psů, důvody, které vedly stěžovatelku k vypracování znaleckého posudku atd., nadbytečné a neměly by na právní posouzení žádný dopad.
15. Obecnými soudy použitá judikatura je rovněž přiléhavá. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1612/2004, obecné soudy pro danou věc použily závěr, že ustanovení § 599 občanského zákoníku z hlediska lhůt pro uplatnění vady nerozlišuje vady zjevné a vady skryté, přičemž je nerozhodné, zda v té konkrétní věci byla předmětem koupě nemovitost, jak namítá stěžovatelka. Odkaz na další rozhodnutí Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 1. 12. 2000, sp. zn. 30 Cdo 2175/2000) je rovněž zcela namístě, neboť se věnuje počátku lhůty k vytknutí vad kupujícím, tedy k okamžiku převzetí věci.
To ostatně stanoví výslovně i § 599 odst. 1 občanského zákoníku. Převzetí věci je okamžik, na základě kterého má kupující možnost věc prohlédnout, příp. ověřit skutečný stav se stavem, který deklaroval prodávající, a to ať již sám, či prostřednictvím třetí osoby (v nyní posuzovaném případě např. veterináře, příp. znalce;). Ověření stavu třetí osobou se jeví vhodné o to více, pokud stěžovatelka měla chovatelské a výstavní úmysly.
16. Závěrem Ústavní soud připomíná, že i přesto, že chápe stěžovatelkou vnímaný pocit nespravedlnosti, tak k ochraně práv je nutné vlastní přičinění jednotlivých subjektů, tj. požaduje se, aby především ony samy sledovaly svá subjektivní práva a činily takové kroky, aby nedocházelo k jejich ohrožování a poškozování (zásada vigilantibus iura scripta sunt). Jinak řečeno, pokud stěžovatelka nevěnovala náležitou pozornost možnosti uplatnění práv z odpovědnosti za vady, nelze tuto skutečnost vykládat k tíži soudů a spatřovat v ní porušení ústavně zaručených práv.
17. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. května 2019
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu