Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Pavla Rychetského a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů CZ HERMEX,s.r.o., IČ: 25071220, se sídlem Praha 2, Jana Masaryka 26, J. V. a E. M., zastoupených JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova 502/42, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 406/15 , proti příkazům k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaným Obvodním soudem pro Prahu 3 dne 27. října 2014 sp. zn. Nt 3168/2014, sp. zn. Nt 3169/2014, sp. zn. Nt 3170/2014, sp. zn. Nt 3171/2014, sp. zn. Nt 3174/2014 a sp. zn. Nt 3177/2014, dále ústavní stížnosti E.
M., zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova 502/42, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 420/15 , proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému Obvodním soudem pro Prahu 3 dne 27. října 2014 sp. zn. Nt 3177/2014, a ústavní stížnosti J. V., zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova 502/42, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 434/15 , proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému Obvodním soudem pro Prahu 3 dne 27. října 2014 sp. zn. Nt 3174/2014, takto: Ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV.
ÚS 406/15 , sp. zn. IV. ÚS 420/15 a sp. zn. IV. ÚS 434/15 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 406/15
.
Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 112 odst. 1 občanského soudního řádu, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků. V záhlaví uvedené ústavní stížnosti tyto požadavky splňují, neboť ústavní stížnosti, o nichž je vedeno řízení pod sp. zn. IV. ÚS 420/15 a sp. zn. IV. ÚS 434/15 , směřují proti stejným rozhodnutím, vůči nimž směřuje ústavní stížnost vedená pod sp. zn. IV. ÚS 406/15
. Navrhovatelé v případě dvou z těchto řízení jsou společně s další osobou rovněž navrhovateli v řízení posledním. Všechny tři věci se týkají téhož trestního řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. února 2015
Vlasta Formánková v. r. předsedkyně senátu
5. Smyslem rozhodování soudu o přikázání domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor a pozemků je kontrola odůvodněnosti zásahů do soukromé sféry, k nimž má tímto způsobem dojít. Soud je povinen zkoumat, zda jsou pro nařízení domovní prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, přičemž jestliže dospěje k závěru, že tomu tak je, je povinen své rozhodovací důvody dostatečně a zřetelně vyložit. Podle stěžovatelů ale v dané věci příslušný soud této povinnosti nedostál. Závěr o neodkladnosti a neopakovatelnosti prohlídek byl odůvodněn pouze možností zatajení nebo zničení hledané dokumentace. Listiny, které byly prohlídkami následně reálně získány, měly státní orgány navíc ve své dispozici a dokonce byly jejich zdrojem. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že napadenými příkazy byla porušena jejich základní práva podle čl. 2, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 12 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 jejího Dodatkového protokolu. II. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní stížnost je přípustná, byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i další zákonem stanovené formální náležitosti; zároveň je však zjevně neopodstatněná.
7. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro jeho zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Sám naopak není další přezkumnou instancí v soustavě obecných soudů, pročež není oprávněn k takovémuto zásahu toliko z důvodu jejich případného pochybení při aplikaci podústavního práva či jiné nesprávnosti.
8. Ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem [např. nález ze dne 30. listopadu 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně přístupná rovněž na http://nalus.usoud.cz]. Z této zásady ovšem plynou určitá omezení ve vztahu k rozsahu, v jakém je Ústavní soud v řízení o ústavních stížnostech oprávněn přezkoumávat zásahy orgánů veřejné moci učiněná v průběhu přípravného řízení trestního. Nelze přehlédnout, že trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu co do své zákonnosti, jakož i ústavnosti. Již v přípravném řízení je s použitím institutů představujících nejzávažnější omezení základních práv a svobod zasažené osoby spojeno buď přímo rozhodování obecných soudů, anebo alespoň možnost soudního přezkumu rozhodnutí.
9. Domovní prohlídka nebo prohlídka jiných prostor a pozemků představují vždy intenzivní zásah do základního práva dotčeného jednotlivce na jeho soukromí v prostorové podobě, a to ať už se týká jeho obydlí (právo na domovní svobodu ve smyslu čl. 12 odst. 1 Listiny), nebo jiných prostor sloužících k jeho pracovní či podnikatelské činnosti nebo k uspokojování vlastních potřeb či zájmových aktivit [blíže srov. zejména nález ze dne 8. června 2010 č. j. Pl. ÚS 3/09 (N 121/57 SbNU 495; 219/2010 Sb.)]. Zároveň však jde pouze o jedny z úkonů přípravného řízení, které upravuje trestní řád; procesní použitelnost prohlídek, jakož i jejích hodnocení z hlediska důkazního je především věcí orgánů činných v dalších stadiích trestního řízení, včetně nezávislých soudů. Možnost ingerence Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je proto v přípravném řízení třeba vykládat restriktivně. Kasační zásah přichází v úvahu pouze ve výjimečných případech, kdy je s ústavní stížností napadeným rozhodnutím spojen nepřípustný zásah do základních práv a svobod, jenž nebyl nebo nemohl být odčiněn při přezkumu obecným soudem. Stejným způsobem je třeba nahlížet i na případné zajištění věci za účelem trestního řízení a z něho vyplývající zásah do vlastnického práva osoby, jíž toto právo náleží, v důsledku omezení dispozice s ní.
10. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí vymezil podmínky, za nichž lze uskutečnění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor a pozemků považovat za ústavně aprobovaný zásah do uvedených práv [srov. např. nález ze dne 1. listopadu 2006 sp. zn. II. ÚS 362/06 (N 200/43 SbNU 239), nález ze dne 25. srpna 2008 sp. zn. IV. ÚS 1780/07 (N 147/50 SbNU 297), nález ze dne 14. listopadu 2012 sp. zn. IV. ÚS 2227/12 (N 189/67 SbNU 271) nebo nález ze dne 7. května 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ], přičemž v nich zdůraznil roli obecných soudů z hlediska ochrany základních práv při rozhodování o jejich nařízení podle § 83 a § 83a trestního řádu. Za stěžejní lze v tomto ohledu označit požadavek náležitého odůvodnění příkazů k provedení těchto prohlídek, jehož naplnění předpokládá, že z nich musí být zřejmé, zda v konkrétní věci jsou pro nařízení domovní prohlídky splněny všechny zákonné podmínky; pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení nebo jejich citace není postačující [např. nález sp. zn. II. ÚS 362/06 nebo nález ze dne 11. listopadu 2010 sp. zn. II. ÚS 1940/10 (N 222/59 SbNU 207)].
11. Pokud jde o neodkladnost a neopakovatelnost úkonu [§ 158 odst. 3 písm. i), § 160 odst. 4 trestního řádu], jejich podrobné písemné zdůvodnění v příkazu k domovní prohlídce nebo k prohlídce jiných prostor či pozemků je velmi žádoucí, neboť zajišťuje transparentnost a kontrolovatelnost postupu příslušných státních orgánů. Přesto nelze ani z případného nedodržení tohoto požadavku bez dalšího vyvozovat závěr o ústavněprávním pochybení, které by vedlo k nepoužitelnosti důkazu získaného touto prohlídkou. Tento následek nenastane tehdy, jestliže ze všech okolností případu, seznatelných z příkazu k prohlídce nebo z trestního spisu, přesvědčivě vyplývá, že podmínky neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu byly dány (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 nebo nález ze dne 21. května 2014 sp. zn. III. ÚS 761/14 ). Nadto nelze opominout, že k vydání uvedeného příkazu postačuje "důvodné podezření" (§ 82 odst. 1 a § 160 odst. 4 trestního řádu), že v obydlí nebo jiném prostoru "je věc ... důležitá pro trestní řízení", z čehož se odvíjí i adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož "trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě v míře, jako je tomu např. u podané obžaloby" [usnesení ze dne 5. února 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03 (U 4/32 SbNU 467); srov. též usnesení ze dne 11. srpna 2011 sp. zn. III. ÚS 1581/11 ].
12. Ve vztahu ke konkretizaci důkazů hledaných policejním orgánem je pak namístě připomenout závěr, že ani v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám ani v případě postupu podle § 78 odst. 1 trestního řádu "nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby a priori naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky" (usnesení ze dne 13. prosince 2007 sp. zn. III. ÚS 1033/07 , usnesení ze dne 28. února 2008 sp. zn. III. ÚS 1578/07 ). Z hlediska požadavků trestního řádu a ústavního pořádku postačuje následná konkretizace těchto věcí v pořízených protokolech podle § 85 odst. 3 ve spojení s § 79 odst. 5 trestního řádu, zatímco v případě příkazů k provedení prohlídky postačí uvést jen určité kategorie věcí, resp. důkazů.
13. Ústavní soud přezkoumal napadené příkazy z výše uvedených hledisek, přičemž se zaměřil na otázku, zda netrpí natolik vážnými vadami, v jejichž důsledku by postupem policejního orgánu na jejich podkladu došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů. Zjistil přitom, že tomu tak není. V jejich odůvodnění jsou v dostatečné míře specifikovány důvody, které opodstatňují provedení prohlídek. Pakliže stěžovatelé označují závěr o jejich neodkladnosti a neopakovatelnosti toliko za formální, je třeba zdůraznit, že v jejich věci byla dána důvodná obava, že dojde ke zničení důkazů, které nemohly být předem specifikovány a u nichž nemohla být jejich úplnost ověřena ani v případě, že by vydané dokumenty byly policejním orgánům předány dobrovolně. Námitky stran neopodstatněnosti trestního stíhání považuje Ústavní soud v tomto řízení za uplatněné předčasně, a s ohledem na to, že trestní řízení nadále pokračuje, mu nepřísluší jejich věcné posuzování. Na tomto místě se proto omezuje na konstatování, že k nařízení předmětných prohlídek došlo na relevantním skutkovém základě. Tím není vyloučeno, aby byla s ohledem na výsledek trestního řízení jako celku dodatečně posouzena jejich zákonnost odlišně, a to pro účely případného rozhodování o náhradě škody [srov. nález ze dne 26. září 2013 sp. zn. I. ÚS 215/12 (N 169/70 SbNU 581)].
14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích a postupu orgánů činných v trestním řízení zásah do základních práv stěžovatelů, rozhodl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu o odmítnutí jejich ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. června 2015
Vlasta Formánková v. r. předsedkyně senátu