Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele M. P., t. č. Věznice Kuřim, zastoupeného Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M., advokátem, sídlem Nové sady 996/25, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. listopadu 2024 č. j. 8 To 338/2024-97 a usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 30. září 2024 č. j. 1 PP 48/2024-79, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství Brno-venkov, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení. Tvrdí, že trestní soudy porušily jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí plyne následující. Stěžovatel byl odsouzen za trestné činy pohlavního zneužívání a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Stěžovatel má celkově tři záznamy v rejstříku trestů. Poprvé byl odsouzen za pohlavní zneužívání (podmíněný trest odnětí svobody, zákaz práce s dětmi a uloženo ochranné léčení, z jehož výkonu byl propuštěn v listopadu 2006). Tohoto jednání se znovu dopustil v červnu až srpnu 2017, za což mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody. Ve zkušební době se opět dopustil stejné trestné činnosti, za což byl potrestán uložením trestu odnětí svobody ve výměře pět let (konec trestu připadá na 28. 12. 2025). Během výkonu trestu odnětí svobody podával stěžovatel opakovaně žádost podle § 88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Všechny tyto žádosti stěžovatele trestní soudy zamítly.
3. K poslední žádosti Okresní soud Brno-venkov v napadeném usnesení uvedl, že stěžovatel pro podmíněné propuštění musí splnit tři podmínky. První podmínku splnil, neboť vykonal polovinu trestu odnětí svobody. Nesplnil ale podmínku druhou, tj. neprokázal, že se polepšil. Okresní soud uvedl, že v předchozím řízení o žádosti stěžovatele o podmíněné propuštění byl vypracován znalecký posudek a provedeno široké dokazování, ze kterého vyplynulo, že se stěžovatel nepolepšil. Výsledky dokazování z minulého řízení lze shrnout tak, že se stěžovatel ve vězení chová slušně, obdržel několik kázeňských odměn a řádně pracuje.
Nedošlo ale k jeho vnitřní nápravě. Hrozí u něj, že bude opakovat trestnou činnost. Okresní soud se těchto závěrů z řízení o minulé žádosti přidržel, protože situace stěžovatele se změnila jen mírně. Nechal se přeložit do Věznice Kuřim (která se specializuje na osoby s deviací), kde započal ochranné léčení sexuologické. Chová se stále řádně, ale do kurzu ochranného léčení, respektive do jeho první fáze, nastoupil teprve před nedávnem. Stěžovatel si tedy ještě nestihl vytvořit nový náhled na svou trestnou činnost a deviaci.
Při výpovědi neprokázal posun, vypovídal v podstatě totožně jako v minulém řízení. Program GREPP (tj. vzdělávací program pro pachatele odsouzené za trestné činy na dětech) absolvoval ještě před vynesením minulého rozhodnutí. Z důvodu nesplnění druhé podmínky nesplnil stěžovatel ani podmínku třetí, neboť kvůli tomu, že se nepolepšil, nelze očekávat, že povede v budoucnu řádný život. Okresní soud proto žádost stěžovatele zamítl.
4. Stěžovatel podal proti usnesení okresního soudu stížnost, kterou Krajský soud v Brně napadeným usnesením stížnost zamítl. Krajský soud se ztotožnil se závěry okresního soudu. Dokazování hodnotil jako úplné a nevyhověl důkaznímu návrhu stěžovatele, ze kterého má být patrno, že má v současnosti částečný náhled na svou deviaci. Je totiž třeba, aby na ni měl náhled úplný. Stěžovatel nesplnil podmínku polepšení a není třeba zjišťovat, zda splnil i třetí podmínku. Poté krajský soud doporučil stěžovateli, aby splnil celý kurz ochranného léčení.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že je ve vězení velmi kladně hodnocen a od předchozího zamítnutí na sobě aktivně pracoval, úspěšně absolvoval program GREPP a navštěvoval terapeutická sezení s psychologem. Po propuštění by ihned podstoupil ústavní léčbu v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích a má zajištěné bydlení a zaměstnání. Nechal se přemístit do Věznice Kuřim (specializující se na osoby s jeho sexuální deviací), aby se mohl ústavně léčit, fakticky ihned nastoupil do přípravné fáze léčení a plně využívá terapií a konzultací s odborným personálem.
Podmínka absolvování celého léčení ve vězení zakládá faktickou nemožnost podmíněného propuštění a není rozumný důvod, aby nemohl vykonat ochranné léčení na svobodě. Stěžovatel patří mezi bezproblémové odsouzené a pro svou nápravu učinil vše, co mohl. Trestní soudy neodůvodnily závěr, proč nemůže stěžovatel vykonat léčení až po podmíněném propuštění a jejich výklad podmínky polepšení způsobuje faktickou nemožnost jejího naplnění.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
7. Ústavní soud zdůrazňuje, že neexistuje ústavně zaručené právo na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Posouzení splnění zákonných podmínek je věcí trestních soudů. Je na nich, aby zkoumaly a posoudily, zda podmínky pro aplikaci tohoto institutu jsou dány a aby své úvahy v tomto směru přiměřeným způsobem odůvodnily. Trestní soudy při tom mají poměrně široký prostor pro úvahu, neznamená to ale, že nemusejí odsouzeného podmíněně propustit, pokud splnil všechny zákonné podmínky (srov. nález ze dne 27. 3. 2024 sp. zn. IV. ÚS 106/24 , body 20 až 21 a tam citovaná judikatura).
8. Trestní soudy jsou zároveň povinny si pro své rozhodnutí opatřit dostatek aktuálních skutkových podkladů, z nichž je možno s co nejvyšší mírou pravděpodobnosti usoudit, zda a případně nakolik dosavadní výkon trestu splnil u odsouzeného svůj účel. Zásadně je třeba zjistit a zohlednit aktuální poznatky k osobnosti odsouzeného, stavu jeho nápravy a jeho možné vnitřní proměně. Opatřené podklady musí soudy řádně zhodnotit a svá rozhodnutí pečlivě odůvodnit. Požadavek řádného odůvodnění soudního rozhodnutí má dva účely: slouží jednak k vyloučení libovůle, jednak k seznámení účastníků řízení s důvody, na kterých soud založil rozhodnutí. Pokud trestní soud povinnost řádného odůvodnění nesplní či pokud zjištěné relevantní skutečnosti řádně nezohlední, poruší právo odsouzeného na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. opět nález IV. ÚS 106/24 , bod 22). V této věci však o takový případ nejde.
9. Trestní soudy důkladně zjistily a zohlednily skutkový stav věci a svá rozhodnutí řádně odůvodnily (zejm. body 7 až 11 usnesení okresního soudu a body 5 a 6 usnesení krajského soudu). Trestní soudy nezpochybňují, že se stěžovatel chová ve vězení vzorně a podstupuje léčbu. Stěžovatel však trpí sexuální deviací, která vyžaduje léčení. V minulosti se již léčení podrobil, to na něj ale nemělo kýžený účinek, neboť i po jeho absolvování trestnou činnost opakoval.
10. Trestní minulost stěžovatele zde přímo souvisí s jeho sexuální deviací. Jeho situace se od posledního rozhodování o podmíněném propuštění změnila pouze mírně, teprve nedávno nastoupil potřebné ochranné léčení, a proto nelze mít za prokázané, že u něj došlo k potřebnému posunu ve vnímání deviace a náhledu na ni. Stěžovatel na ni má náhled pouze částečný (jak vyplývá ze zprávy, kterou sám předložil) a svou vnitřní nápravu zatím nedokončil. Trestní soudy vyhodnotily, že vzhledem k neúčinnosti minulého ambulantního léčení a recidivě je potřebné, aby stěžovatel dokončil vnitřní nápravu zcela a vnitřně si vyjasnil škodlivost svého minulého jednání. Úvahy trestních soudů, které je vedly k zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění, jsou logické a jasně z nich plyne, proč žádost zamítly. Závěr, že stěžovatel musí prokázat, že má na svou deviaci úplný náhled, je v souladu s ústavními požadavky.
11. Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelových základních práv. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. března 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu