Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 2. srpna 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti A. J. T., B. nezl. J. T., C. nezl. J. T., D. M. T., E.
V. T. a F. L. T., všech společně zastoupených Mgr. Vlastimilem Slanařem, advokátem, se sídlem Krušinova 140/1, 644 00 Brno, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 13. října 2016 č. j. 1 KZN 1076/2016-23, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 18. května 2016 č. j. 3 ZN 3136/2015-19, a proti usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 3. oddělení obecné kriminality ze dne 7. dubna 2016 č. j. KRPB-271676-101/TČ-2015-060273-BAČ, za účasti 1. Krajského státního zastupitelství v Brně, 2. Městského státního zastupitelství v Brně a 3. Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 3. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, a za účasti a) Otakara Dočkala a b) P. B., občana Ukrajiny, pobyt neznámý, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1) Usnesením Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 3. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") ze dne 7. dubna 2016 č. j. KRPB-271676-101/TČ-2015-060273-BAČ, byla podle § 159a odst. 1 tr. řádu odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle ustanovení § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jichž se měl dopustit Otakar Dočkal (dále jen "podezřelý").
2) Podezřelý se měl uvedených trestných činů (stručně řečeno) dopustit tím, že dne 16. listopadu 2015 ve 4:50 hod. jako řidič nákladního automobilu srazil na přechodu pro chodce M. T. a P. B. (dále jen "poškození"), kteří přes něj přecházeli ve stavu těžké opilosti. Oba poškození při kolizi utrpěli řadu poranění; poškozený M. T. jim následně podlehl.
3) Policejní orgán dospěl k závěru, že podezřelý neporušil žádnou svoji zákonnou povinnost, neboť před kritickým přechodem poškozené viděl a reagoval na ně výrazným zpomalením, čímž jim dával přednost. V jízdě pokračoval podezřelý potom, co poškození na jeho zpomalení nereagovali a nadále zůstali stát na dělícím ostrůvku. Do jízdní dráhy vozidla poškození vstoupili náhle a v okamžiku, kdy na takovou situaci podezřelý nebyl již schopen reagovat. Na straně poškozených shledal policejní orgán porušení ustanovení § 3 odst. 1, § 4 písm. a) a § 54 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, protože tito se účastnili provozu ve stavu těžké opilosti, své chování nepřizpůsobili svému stavu a schopnostem a vstoupili bezprostředně před blížící se vozidlo řízené podezřelým.
4) Proti usnesení policejního orgánu podali pozůstalí po poškozeném M. T. stížnost, již podle § 148 odst. 1 písm. c) státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně usnesením ze dne 18. května 2016 č. j. 3 ZN 3136/2015-19, jako nedůvodnou zamítl. K hodnocení důkazní situace policejním orgánem nevznesl státní zástupce žádné výhrady, naopak se s ním a s výsledkem vyšetřování zcela ztotožnil.
5) Na základě podnětu pozůstalých státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně vyrozuměním ze dne 13. října 2016 č. j. 1 KZN 1076/2016-23, informoval pozůstalé o výsledku provedeného dohledu ve smyslu § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Ačkoliv podnět shledal jako částečně důvodný, dospěl k závěru, že ve věci postačí upozornit dozorového státního zástupce na jeho nedůslednost v rámci dozorové činnosti nad postupem policejního orgánu při zajišťování potenciálního důkazu.
sp. zn. I. ÚS 2886/13
(jež je veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu, na stránce http://nalus.usoud.cz/).
Podle stěžovatelů nebyly ze strany orgánů činných v trestním objasněny základní skutkové okolnosti věci, které by dovolovaly učinit odpovídající právní závěry z hlediska odpovědnosti za smrt poškozeného M. T.; dosud přijaté skutkové závěry orgánů činných v trestním řízení označují stěžovatelé za nesprávné. Stěžovatelé následně předestírají vlastní hodnocení jednotlivých svědeckých výpovědí a znaleckého posudku z oboru silniční dopravy. Po stránce právní namítají, že podezřelý nebyl za žádných okolností oprávněn pokračovat v jízdě ve chvíli, kdy na dělícím ostrůvku spatřil poškozené. Za této situace bylo jednání podezřelého v přímém rozporu s pravidly silničního provozu a bylo současně bezprostřední a přímou příčinou vzniku dopravní nehody. Z těchto důvodů jsou stěžovatelé přesvědčeni, že orgány činné v trestním řízení nereagovaly na jednání podezřelého postupem, který by odrážel požadavky práva na účinné vyšetření.
Ústavní soud ve své předchozí judikatuře uvedl, že trestněprávní ochranu a tedy i požadavek účinného vyšetřování ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nutno aplikovat ve všech případech, v nichž je podezření, že k úmrtí osoby došlo cizím zaviněním (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. března 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 , bod 42 a usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2886/13 ).
Účinné vyšetřování prováděné orgány činnými v trestním řízení, včetně fáze před zahájením trestního stíhání, musí splňovat kumulativně následující samostatné požadavky, vyplývající z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP"): šetření musí být a) nezávislé a nestranné, b) důkladné a dostatečné, c) rychlé a d) podrobené kontrole veřejností [srov. shrnutí těchto požadavků například v rozsudku ESLP ve věci Isayeva, Yusupova a Bazayeva proti Rusku ze dne 24. února 2005 č. 57947/00, body 209 až 213].
Požadavek důkladnosti a dostatečnosti znamená, že orgány musí přijmout přiměřené kroky, jež mají k dispozici, pro zajištění důkazů o incidentu, včetně mimo jiné očitých svědectví a použití forenzních metod. Závěry šetření musí být založeny na důkladné, objektivní a nestranné analýze všech relevantních skutečností. Závažné nedostatky ve vyšetřování, které podrývají jeho schopnost zjistit okolnosti případu nebo odpovědné osoby, povedou k rozporu s požadovanou mírou efektivnosti (viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. I.
ÚS 1565/14 , bod 56, či ze dne 24. května 2016 sp. zn. I. ÚS 1042/15 , body 32 a 55 a rozsudky ESLP ve věci Nachova a další proti Bulharsku ze dne 6. července 2005 č. 43577/98, bod 113 a ve věci Eremiášová a Pechová proti České republice, ze dne 16. února 2012 č. 23944/04, body 132 až 133). Zároveň právo na účinné vyšetřování negarantuje žádný konkrétní výsledek, nýbrž pouze řádnost postupu dotčeného orgánu. Jde "pouze" o procesní povinnost tzv. náležité péče, nikoliv o povinnost ve vztahu k určitému výsledku (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16.
prosince 2016 sp. zn. II. ÚS 3626/13 ).
Ústavní soud tak nemůže přezkoumávat rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, pokud jde o materiální důvody (opodstatněnost) a důvodnost zahájení či naopak nezahájení trestního stíhání (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. února 2007 sp. zn. IV. ÚS 264/06 či ze dne 13. června 2017 sp. zn. II. ÚS 1274/17 ). Ústavnímu soudu však přísluší přezkoumávat - jak je shora uvedeno - zda postup orgánů činných v trestním řízení, kterým ke svému rozhodnutí dospěly, byl v souladu požadavky vyplývajícími z práva na život, jak je garantováno článkem 2 Úmluvy (viz analogicky v případě stížnosti na nelidské zacházení usnesení Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2012 sp. zn. I. ÚS 745/11 ). Jak totiž uvedl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 28. června 2011 sp. zn. Pl. ÚS 17/10
"[n]ení na volné úvaze státu, zda a jakým způsobem bude postihovat zločinnost. Ústavní soud setrvává na doktríně, že trestní řízení představuje toliko vztah mezi pachatelem a státem, tedy že ústavně není zaručeno právo třetí osoby (oznamovatele, poškozeného), aby jiná osoba byla stíhána a odsouzena. Nelze však zároveň pominout, že je jednoznačnou povinností státu zajistit ochranu základních práv včetně práv zaručených Úmluvou, a to i prostřednictvím efektivního trestního řízení, resp. že v určitých situacích lze hovořit o účinné ochraně (obětí) pouze prostřednictvím trestního práva. Selhání státu v této povinnosti může podle okolností představovat typicky porušení článku 2 odst. 1, článku 3 či článku 8 Úmluvy".
Ve světle těchto závěrů Ústavní soud přezkoumal, zda byl postup orgánů činných v trestním řízení v projednávané trestní věci v souladu s požadavky na důkladné, dostatečné a rychlé vyšetřování (trestní stíhání, resp. v dané věci prověřování).
V projednávané věci policejní orgán provedl ohledání místa činu (dopravní nehody) a vozidla, které řídil poškozený, byla nařízena a provedena pitva, vypracován toxikologický posudek a znalecký posudek z oboru silniční dopravy. Policejní orgán dále zajistil výpověď (vysvětlení) svědka Martina Mlčoška, který celou dopravní nehodu viděl ze vzdálenosti přibližně 20 metrů a podrobně popsal chování poškozených a reakce podezřelého těsně před dopravní nehodou, jakož i její samotný průběh; stejně tak byla zajištěna i výpověď svědka Tomáše Koprdy. V neposlední řadě policejní orgán zajistil i výpověď samotného podezřelého a poškozeného P. B.
Za stěžejní považuje Ústavní soud otázku, zda policejní orgán pochybil, a tedy nenaplnil požadavky práva na účinné vyšetřování ve smyslu citované judikatury, jestliže dostatečně včas nezajistil kamerový záznam z dopravní kamery umístěné na křižovatce ulic Bubeníčkova a Gajdošova, jež je od místa dopravní nehody vzdálena asi 380 metrů.
Uvedenou otázkou se opakovaně zabývali jak dozorový, tak dohledový státní zástupce, přičemž oba shledali v postupu policejního orgánu dílčí pochybení. Z vyrozumění státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně se zřetelně podává, že policejní orgán ověřil dne 10. března 2016 u pracovníka Operačního střediska kamerového dohledu Městské policie Brno záběry z dané kamery, načež shledal, že s ohledem na vzdálenost a světelné podmínky je daný kamerový záznam nekvalitní. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně následně provedl "vlastní" prověrku na místě, přičemž dospěl k obdobnému závěru.
Ústavní soud po přezkumu odůvodnění napadených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení se ztotožnil se závěrem státního zástupce, že v daném případě policejní orgán pochybil, jestliže kamerový záznam nezajistil bezprostředně po dopravní nehodě. Nicméně uvedené pochybení nebylo zjevně způsobilé podrýt způsobilost trestního stíhání v dané věci zjistit okolnosti případu nebo odpovědné osoby. Ústavní soud zjistil, že policejní orgán v dané věci disponoval veškerými shora vyčtenými důkazy (především vysvětlením očitého svědka Mlčošky a znaleckým posudkem z oboru silniční dopravy), na jejichž základě zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr.
řádu). Z tohoto důvodu Ústavní soud nepovažoval uvedené pochybení policejního orgánu za způsobilé zasáhnout (v poměrech projednávané věci) do práva stěžovatelů na účinné vyšetřování ve smyslu shora citované judikatury Ústavního soudu a ESLP. Při posuzování otázky, zda orgány činné v trestním řízení postupovaly dostatečně důkladně a efektivně, a zda případné nedostatky ve vyšetřování mohly ohrozit zjištění relevantních okolností případu nebo určení odpovědných osob, je třeba vždy vycházet z konkrétních skutkových okolností individuální trestní věci.
Co se týče námitek stěžovatelů ohledně hodnocení obsahu podaných vysvětlení (zvláště vysvětlení svědka Mlčošky) a znaleckého posudku z oboru silniční dopravy, Ústavní soud konstatuje, že mu zásadně nepřísluší přehodnocovat jednotlivé důkazy, popřípadě hodnotit správnost znaleckého posudku. V dané věci evidentně není dán extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními orgánů činných v trestním řízení.
Ústavní soud chápe snahu stěžovatelů dosáhnout řádného vyšetření tragické nehody, způsobivší úmrtí rodinného příslušníka. Nicméně ne vždy, když se nenajde pachatel, či se dokonce jako v projednávaném případě ani neprokáže spáchání trestného činu, je možno dovodit porušení základních práv. Jak bylo již zmíněno výše, závazek účinného vyšetřování je závazek náležité péče, a přezkum jeho splnění se proto zaměřuje na otázku, zda orgán činný v trestním řízení prokázal řádnou snahu. Nehodnotí se však výsledek této snahy sám o sobě. V dané věci Ústavní soud shledal, že vyšetřování provedené ve zkoumané věci orgány činnými v trestním řízení splnilo ústavněprávní požadavky na účinné vyšetřování.
Protože Ústavní soud neshledal porušení základního práva stěžovatelů na účinné vyšetřování, nebyl ani dán důvod k jeho kasačnímu zásahu, a proto podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. srpna 2017
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu Ústavního soudu