Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl předsedou senátu Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Odborové organizace Sluníčko, se sídlem 571 01 Staré Město, Petrušov 152, doručovací adresa Moravská Třebová, Tovární 14, zastoupené Mgr. Danielem Jankaničem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2017 č. j. 7 As 312/2017-28 a proti výrokům I a II usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2017 č. j. 7 As 312/2017-21, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a 1.
Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a 2. města Moravská Třebová, se sídlem v Moravské Třebové, nám. T. G. Masaryka 32/29, bez právního zastoupení, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Písemné vyhotovení usnesení Ústavního soudu ze dne 10. července 2018 č. j. IV. ÚS 437/18-15 se opravuje tak, že v části II. odůvodnění v druhém odstavci se poslední věta "Podle sbírky listin dostupné ve spolkovém rejstříku má odborová organizace tři členy, a to M. B., M. B. a I. P." nahrazuje zněním "Podle sbírky listin dostupné ve spolkovém rejstříku měla odborová organizace ke dni 30.
7. 2017 tři zakládající členy, a to M. B., M. B. a I. P."
Při vyhotovování shora označeného usnesení došlo v důsledku zjevné nesprávnosti v odůvodnění usnesení k nepřesnému uvedení počtu členů stěžovatelky. Na tuto zjevnou nesprávnost upozornil Ústavní soud M. B., prezident odborové organizace, a to nedatovaným dopisem doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 8. 2018 s žádostí o provedení opravy.
Ústavní soud proto v souladu s § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s přiměřeným užitím ustanovení § 164 občanského soudního řádu, vydal opravné usnesení, kterým byla zjevná nesprávnost opravena.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. srpna 2018
Jan Musil v. r. předseda senátu
Podstatu ústavní stížnosti Ústavní soud spatřuje v tvrzení, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a to z hlediska práva na přístup k soudu, resp. práva na soudní přezkum zákonnosti rozhodnutí či postupu orgánů městské policie v Moravské Třebové.
Pokud jde o nepřiznané osvobození od soudního poplatku, Ústavní soud především konstatuje, že článek 36 odst. 1 Listiny, stejně jako jemu korespondující čl. 6 odst. 1 Úmluvy, na které stěžovatelka ve své stížnosti poukázala, ani jiná ustanovení Listiny či Úmluvy, právo na osvobození od soudního poplatku výslovně nezmiňují. Neosvobození od soudního poplatku samo o sobě tudíž jakýkoliv zásah do základního práva na spravedlivý proces z hlediska přístupu k soudu nezakládá.
Ústavní soud je toho názoru, že byť ústavní stížnost směřuje proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, nelze odhlédnout od skutečnosti, že toto nemeritorní rozhodnutí se bezprostředně týkalo základního práva stěžovatelky na právní pomoc v řízení před soudy, zaručeného každému článkem 37 odst. 2 Listiny; v řízení vedoucím k jeho vydání proto bylo nutné - přiměřeně k povaze rozhodnutí - respektovat ústavní záruky spravedlivého procesu. I v takových případech však platí, že právní posouzení podmínek pro ustanovení zástupce účastníku dle § 36 s. ř. s. je primárně věcí obecných soudů ve správním soudnictví, a Ústavní soud je může přehodnocovat jen ve výjimečných případech zjevné svévole, kterou ovšem v projednávaném případě z ústavní stížnosti ani napadených rozhodnutí nešlo dovodit. V nálezu ze dne 31. 8. 2004 sp. zn. IV. ÚS 289/03
(N 125/34 SbNU 281) Ústavní soud v souvislosti s nepřiznáním osvobození od soudních poplatků obecným soudem uvedl, že "... rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro takové osvobození, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000 )". Jinak řečeno, posouzení poměrů účastníka, jakož i otázky, zda nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, je zásadně věcí obecných soudů.
V případě stěžovatelky kasační soud shodně se správním soudem a s ustanovením § 36 odst. 3 s. ř. s. konstatoval, že návrh, tj. správní žaloba, zjevně nemůže být úspěšný, neboť již výše uvedeným vyvedením M. B. městskou policií z knihovny v Moravské Třebové nemohla být dotčena jakákoliv práva stěžovatelky, byť se jednalo o jejího člena, a z toho důvodu osvobození od soudních poplatků stěžovatelce nepřiznal. Ústavní soud na těchto závěrech neshledává jakoukoliv protiústavnost.
Ústavní soud je toho názoru, že napadená rozhodnutí kasačního soudu dostatečně uvádějí důvody, na nichž byla založena, a že kasační soud nerozhodoval svévolně. Ústavní soud proto neshledal žádný důvod pro svůj zásah. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. července 2018
Jan Musil v. r. předseda senátu
__________________________
*) ve znění opravného usnesení ze dne 15. 8. 2018