Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud předsedou senátu Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Radky Macháčkové, advokátky, proti rozhodnutí Pražské správy sociálního zabezpečení o výši přiznané dávky peněžité pomoci v mateřství, provedeném formou výplaty dávky dne 8. 12. 2017, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 18 odst. 2 a § 32 odst. 3 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a na zrušení ustanovení § 5b odst. 3 poslední věty zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Pražské správy sociálního zabezpečení - územního pracoviště se sídlem v Praze 9, Sokolovská 855/225, jako účastníka řízení, rozhodl opravným usnesením, takto: Písemné vyhotovení usnesení Ústavního soudu ze dne 20. února 2018 č. j. IV. ÚS 452/18-12 se opravuje tak, že v posledním odstavci odůvodnění se údaj "§ 43 odst. 2" mění na údaj "§ 43 odst. 1 písm. e)".
Při vyhotovování shora označeného usnesení došlo v důsledku písařské chyby v odůvodnění usnesení k nesprávnému uvedení důvodu odmítnutí ústavní stížnosti a s ní spojeného návrhu.
Ústavní soud proto v souladu s § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s přiměřeným užitím ustanovení § 164 občanského soudního řádu, vydal opravné usnesení, kterým byla zjevná nesprávnost opravena.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. března 2018
Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených [a kasace pravomocných rozhodnutí - srov. ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jež hovoří o "pravomocném rozhodnutí"], v nichž skutečnost, že soudní rozhodnutí zasahuje do základních práv a svobod stěžovatele, nelze napravit v rámci soustavy obecných soudů, tj. procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení [srov. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95
(N 78/4 SbNU 243)]. Nelze rovněž opominout, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita; ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud stěžovatel již vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat oba druhy procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je ustanovením § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu výslovně vyloučena. V opačném případě může být ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná, čehož si je stěžovatelka vědoma, jak plyne z její ústavní stížnosti.
V projednávaném případě je evidentní, že stěžovatelka ve své věci nevyužila jakékoliv procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva na peněžitou pomoc v mateřství poskytuje. Především nepostupovala dle ustanovení § 153 odst. 6 zákona o nemocenském pojištění, dle něhož - v případě nesouhlasu s výsledkem zkráceného řízení - mohla podat příslušné správě sociálního zabezpečení v zákonem stanovené lhůtě písemnou žádost o vydání rozhodnutí o dávce, v níž mohla a měla uvést důvody nesouhlasu s výsledkem tohoto řízení. Podáním této žádosti by se zahájilo řízení o dávce, v němž by stěžovatelka měla možnost využít další zákonné procesní prostředky k ochraně práva, včetně prostředků poskytovaných v systému správního soudnictví. Teprve po jejich vyčerpání se stěžovatelka v budoucnu může s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud, bude-li i nadále přesvědčena, že k tomu má důvody.
Spolu s ústavní stížností byl odmítnut i návrh na zrušení ustanovení § 18 odst. 2 a § 32 odst. 3 zákona o nemocenském pojištění, a na zrušení ustanovení § 5b odst. 3 poslední věty zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, neboť jako akcesorický návrh sdílí osud ústavní stížnosti.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.*)
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. února 2018
Jan Musil v. r. předseda senátu
____________________________________________ *) ve znění opravného usnesení ze dne 20. 3. 2018