Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV. ÚS 482/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti M.B., zastoupeného advokátem JUDr. J.V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17.9.1997, sp. zn. 39 Co 291/97, 39 Co 292/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Stěžovatel podal dne 23.12.1997 ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17.9.1997, sp. zn. 39 Co 291/97 a 39 Co 292/97, která směřuje, jak výslovně stěžovatel uvedl, proti tomu výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu 1. stupně - Obvodního soudu pro Prahu 3 - ze dne 29.10.1996, sp. zn. 20 C 117/95.
Tímto rozsudkem, jak bylo zjištěno z obsahu přiložených příloh, byl rozsudek soudu 1. stupně, opravený usnesením téhož soudu ze dne 22.1.1996 a doplněný usnesením ze dne 18.8.1997, v zamítavém výroku o věci samé potvrzen a ve vyhovujícím výroku o věci samé změněn tak, že žaloba stěžovatele vůči 2. žalovanému, Městské části Praha, byla zamítnuta.
Jak shora uvedeno, stěžovatel svou ústavní stížností výslovně napadá pouze výrok rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byl změněn rozsudek soudu l. stupně. Proti této části ústavní stížností napadeného rozhodnutí je však ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. evidentně přípustné dovolání. Stěžovatel také, jak je patrno z jeho podání, dovolání k Nejvyššímu soudu ČR proti uvedenému rozhodnutí podal. Za tohoto stavu, kdy, jak shora uvedeno, je přípustnost dovolání evidentní a Nejvyšší soud ČR se jím bude muset zabývat věcně, nelze učinit jiný závěr než ten, že v případě stěžovatele zatím nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona 2 I V. ÚS 482/97 č. 182/1993) Sb.), resp. o takovém prostředku zatím nebylo rozhodnuto, a Ústavní soud proto musel tuto ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. ledna 1998
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj