Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické o ústavní stížnosti O. S., zastoupeného JUDr. Josefem Vávrou, advokátem advokátní kanceláře v Hrádku nad Nisou, Donín 170, proti usnesení Policie ČR, Služby kriminální služby a vyšetřování Děčín, ČTS:ORDC-857/OK-2004, ze dne 9. 11. 2004, a usnesení Okresního státního zastupitelství v Děčíně, č.j. 1 Zn 2365/2003-39, ze dne 25. 11. 2004, za účasti Policie ČR, Služby kriminální služby a vyšetřování Děčín a Okresního státního zastupitelství v Děčíně, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í:
Okresní státní zastupitelství v Děčíně ve svém vyjádření uvedlo, že ke stěžovatelem podané stížnosti proti usnesení o odložení podezření ze spáchání trestného činu poškozování cizí věci bylo předmětné usnesení policejního orgánu přezkoumáno a zjištěno, že policejní orgán doplnil šetření ve směrech naznačených státním zástupcem v jeho dřívějším rozhodnutí. Po prostudování spisového materiálu dozorující státní zástupce podanou stížnost jako nedůvodnou zamítl ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr.
ř. z důvodů uvedených v napadeném usnesení. Navíc okresní státní zastupitelství dodává, že zmocněnec stěžovatele po podání ústavní stížnosti podal rovněž žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce a zároveň podnět k podání stížnosti pro porušení zákona. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem následně v rámci výkonu dohledu konstatovala, že nezjistila zákonné podmínky pro trestní stíhání manželů Š., a zmíněný podnět stěžovatele odložila. Policie České republiky, Služba kriminální služby a vyšetřování Děčín se k ústavní stížnosti nevyjádřila.
Shora uvedené vyjádření Okresního státního zastupitelství v Děčíně k ústavní stížnosti neobsahuje žádná nová tvrzení či skutečnosti způsobilé ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, který k němu proto nepřihlížel. Z hlediska procesní efektivity nebylo tedy účelné je zasílat stěžovateli na vědomí.
Stěžovatel po podání ústavní stížnosti ze dne 28. 1. 2005 podal dne 3. 2. 2005 podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, jímž se rovněž domáhal zrušení ústavní stížností napadeného usnesení Okresního státního zastupitelství v Děčíně. Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem, jak se uvádí v jeho přípisu ze dne 14. 6. 2005, čj. 2 KZN 1338/2005-9, vyhodnotilo tento podnět podle obsahu jako podnět k výkonu dohledu nad Okresním státním zastupitelstvím v Děčíně. V podrobném rozboru připomínek stěžovatele týkajících se právního posouzení věci konstatuje státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ve svém vyjádření existenci platné kupní smlouvy, kdy odstoupení od této kupní smlouvy nemohlo mít právní účinky.
Dále pak zpochybňuje, že je stěžovatel skutečně oprávněným uživatelem nebytových prostor situovaných v nemovitosti náležející do vlastnictví manželů Š., a dospívá k závěru, že nejsou dány zákonné podmínky pro vyvození trestní odpovědnosti vůči podezřelým manželům Š. pro trestný čin poškozování cizí věci podle ustanovení § 257 odst. 1 tr. z. či jiný trestný čin a není ani důvod pro jiný způsob vyřízení věci. S ohledem na shora uvedené zdůvodnění proto státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem předmětný podnět k výkonu dohledu odložila.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že není součástí orgánů veřejné moci, nemůže provádět dohled nad jejich rozhodovací činností a není zpravidla oprávněn do jejich rozhodovací činnosti zasahovat. Tato maxima jsou prolomena pouze tehdy, pokud by jejich činnost vybočila na úkor stěžovatele z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 83, 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky].
Po přezkoumání postupu a napadených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nedůvodná.
Meritum ústavní stížnosti spočívá v nesouhlasu stěžovatele s postupem orgánů činných v trestním řízení, které podezření ze spáchání trestného činu poškozování cizí věci, vyplývající z jeho trestního oznámení, odložily. Stěžovatel tvrdí, že vydáním napadených rozhodnutí tyto orgány umožňují zneužití vlastnických práv k jeho újmě v rozporu s čl. 11 odst. 3 Listiny. K této stěžovatelově námitce Ústavní soud konstatuje, že úkolem orgánů činných v trestním řízení je zjišťovat v souladu s postupy trestního řízení stanovenými v zákoně, zda nedošlo ke spáchání trestného činu, stíhat všechny pachatele spáchaných trestných činů a podle zákona je spravedlivě potrestat. Zároveň právní řád stanoví řadu záruk, že občané nebudou bezdůvodně stíháni, a připouští stíhání jen ze zákonných důvodů. Postup trestního stíhání je upraven zákonem a orgány činné v trestním řízení se od něho nemohou odchýlit.
V posuzovaném případě se orgány činné v trestním řízení zabývaly na základě stěžovatelem podaného trestního oznámení nejprve otázkou, zda byl jednáním manželů Š. spáchán trestný čin poškozování cizí věci podle ustanovení § 257 odst. 1 tr. z . Na základě učiněných skutkových zjištění dospěly policejní orgán a okresní státní zastupitelství, jakož i posléze k podnětu stěžovatele přezkoumávající krajské státní zastupitelství, k závěru, že v posuzovaném případě nemohlo dojít ke spáchání uvedeného trestného činu, neboť objektem uvedeného trestného činu je zničení, poškození nebo učinění neupotřebitelnou cizí věci.
Stěžovatel neprokázal, že odstoupil od uzavřené kupní smlouvy s právními následky odstoupení, stejně jako neprokázal, že došlo k uzavření smlouvy o nájmu nebytových prostor jeho provozovny. Pokud jde o uzavřenou písemnou smlouvu o pronájmu nebytových prostor ze dne 31. 12. 1999, která jediná je založena ve spisu (č.l. 29-31), pak jde o smlouvu z doby před uzavřením kupní smlouvy ze dne 14. 4. 2003 o odkoupení 50% domu (č.l. 82-83). V uzavřené kupní smlouvě se o nájmu nebytových prostor nic neuvádí, přičemž uzavření kupní smlouvy, v jejímž důsledku se manželé Š.
stali majiteli celého domu, v němž se nachází stěžovatelova provozovna, se nutně dotklo dříve uzavřené smlouvy o nájmu nebytových prostor v předmětném domě. Policejní orgán i okresní státní zastupitelství v odůvodnění napadených rozhodnutích vyložily, jakými úvahami se při hodnocení skutkových zjištění řídily při posuzování, zda jednáním manželů Š. došlo ke spáchání oznámeného trestného činu. Ústavní soud neshledal v tomto směru v poměru k napadeným rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení nic, co by jim bylo možno z ústavněprávního pohledu vytýkat, a jestliže orgány činné v trestním řízení postupovaly v souvislosti s podaným trestním oznámením v souladu se zákonem, pak ve vydání těchto rozhodnutí nelze spatřovat stěžovatelem tvrzené dotčení jeho základního práva na nezneužití vlastnického práva na újmu jeho práv (čl.
11 odst. 3 Listiny) a tím spíše nemohlo jimi být dotčeno jeho práva podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny, jehož se navíc lze ve smyslu čl. 41 Listiny domáhat pouze v mezích zákonů, které uvedené ustanovení Listiny provádějí. V souvislosti se způsobenou škodou, s jejímž vyčíslením co do výše stěžovatel zásadně nesouhlasí, pak Ústavní soud stěžovatele s jeho nároky odkazuje na řízení občanskoprávní.
S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. 7. 2006
Vlasta Formánková předsedkyně senátu