Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV. ÚS 533/2000
Ústavní soud rozhodl dne 2. ledna 2001 ve věci ústavní stížnosti B. V., zastoupeného JUDr. L. P., advokátkou, proti usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 2. 9. 1999, čj. 2 T 77/96-207, ze dne 19. 7. 1996, čj. 2 T 77/96-8, ze dne 17. 2. 1997, čj. 2 T 77/96-37, ze dne 3. 3. 1997, čj. 2 T 77/96-52, usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 1999, čj. Ntd 21/99-159, a ze dne 22. 4. 1999, čj. 9 To 59/99-172, jakož i stanovisku Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 26. 6. 2000, sp. zn. 1 Tp 74/00, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Pokud jde o všechna napadená usnesení Okresního soudu v Kolíně a Vrchního soudu v Praze, je tedy ústavní stížnost, jak Ústavní soud zjistil z obsahu spisu 2 T 77/96 Okresního soudu v Kolíně, podána opožděně.
Pokud pak jde o shora uvedené stanovisko Ministerstva spravedlnosti ČR, je ústavní stížnost vzhledem k ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) citovaného zákona podána osobou zjevně neoprávněnou, neboť podnět Ministerstvu spravedlnosti ČR k podání stížnosti pro porušení zákona ve smyslu ustanovení § 266 a násl. a vyjádření tohoto ministerstva o tom, že důvody k podání stížnosti nebyly shledány, nelze uvažovat v rovině zásahu orgánu veřejné moci. Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 2. ledna 2001
JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj