Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV. ÚS 55/99
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. J. Z., zastoupeného JUDr. I. O., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, sp. zn. 37 Co 496/96, ze dne 8. 12. 1997, t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Ústavní soud obdržel dne l. února 1999 osobně podanou ústavní stížnost stěžovatele, napadající pro porušení čl. 11, čl. 12 odst. 3 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod shora označený rozsudek Krajského soudu v Brně. Uvedeným rozsudkem, jak bylo zjištěno z jeho obsahu, nebylo vyhověno odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou, čj. 10 C 83/94-36, ze dne 15. 3. 1996 (jíž soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu dané městem Žďár nad Sázavou stěžovateli s tím, že 3 měsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a stěžovateli a všem, kdo s ním v bytě bydlí, byla stanovena povinnost byt vyklidit a vyklizený předat navrhovateli do 15 dnů po zajištění přístřeší), když odvolací soud považoval rozsudek soudu I.
stupně v podstatě za věcně správný, a pokud jej ve výroku změnil, učinil tak pouze z důvodů upřesnění žaloby před odvolacím soudem. Ústavní stížností napadený rozsudek krajského soudu byl stěžovateli, jak sám v ústavní stížnosti uvádí, doručen dne 24. 3. 1998, a jak Ústavní soud zjistil dotazem u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou, nabyl právní moci dnem 24. 3. 1998. Tímto dnem počala stěžovateli běžet lhůta k podání ústavní stížnosti, uvedená v ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění účinném do 8.
5. 1998, a jestliže tedy byla ústavní stížnost podána teprve dne 1. 2. 1999, stalo se tak po uplynutí lhůty pro její podání zákonem stanovené, a proto musela být podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta, když použití ustanovení § 75 odst. 2 citovaného zákona, jehož se stěžovatel dovolává, v daném případě možné není. Jeho aplikace přichází v úvahu, jak plyne z jeho dikce, pouze v těch případech, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Tak tomu však v posuzovaném případě, kdy stěžovatel, jak shora uvedeno, přípustný opravný prostředek podal, nebylo.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. března 1999
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj