Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV. ÚS 551/02
Ústavní soud rozhodl dne 31. října 2002 ve věci ústavní stížnosti 1) M. F., 2) K.F., obou zastoupených Mgr. L. M., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 5. 2001, čj. 19 Co 151/2000-129, a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 26. 1. 2000, čj. 10 C 114/98-95, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Z obsahu spisu 10 C 141/98 Okresního soudu v Ústí nad Orlicí Ústavní soud zjistil, že napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové byl stěžovateli doručen dne 21.
6. 2001, zatímco ústavní stížnost byla podána na poštu teprve dne 15. 8. 2002, tedy již po uplynutí uvedené zákonné lhůty. Skutečnost, že stěžovatelé proti tomuto rozsudku podali dovolání a že toto dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2001, čj. 33 Odo 574/2001-143, podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítnuto pro opožděnost, je pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti irelevantní, když navíc vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem nebylo vyhověno návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání - což znamená, že Nejvyšší soud ČR se případně mohl zabývat i věcí samou - přichází v úvahu i nevyčerpání všech prostředků k ochraně práva (§ 75 odst. 1).
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b), e) citovaného zákona odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 31. října 2002
JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj