Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Josefa Baxy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti PRAGON s. r. o., sídlem Imrychova 883/9, Praha 4 - Kamýk, zastoupené Mgr. Michalem Kadlecem, advokátem, sídlem Rumunská 21/29, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. prosince 2024 č. j. 7 As 194/2024-140 a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2024 č. j. 15 A 65/2024-72 a ze dne 10. července 2024 č. j. 15 A 7/2022-162, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Státní zemědělské a potravinářské inspekce, ústředního inspektorátu, sídlem Květná 15, Brno, Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Praze, sídlem Za Opravnou 300/6, Praha 5 - Motol, a Ministerstva zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
IV.ÚS 562/25 ze dne 3. 2. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Josefa Baxy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti PRAGON s. r. o., sídlem Imrychova 883/9, Praha 4 - Kamýk, zastoupené Mgr. Michalem Kadlecem, advokátem, sídlem Rumunská 21/29, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. prosince 2024 č. j. 7 As 194/2024-140 a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2024 č. j. 15 A 65/2024-72 a ze dne 10. července 2024 č. j. 15 A 7/2022-162, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Státní zemědělské a potravinářské inspekce, ústředního inspektorátu, sídlem Květná 15, Brno, Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Praze, sídlem Za Opravnou 300/6, Praha 5 - Motol, a Ministerstva zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka v České republice prodává doplněk stravy obsahující houbu outkovku pestrou (coriolus versicolor). U správních soudů se stěžovatelka bránila - mimo jiné - proti nezákonnému zásahu, který spatřovala v tom, že je uvedená houba zapsána na seznamu potravin nového typu (PNT, PN) a v systému RASFF (Rapid Alert System for Food and Feed, Systém rychlého varování pro potraviny a krmiva). Dále se domáhala zrušení směrnice ministra zemědělství specifikované v napadených rozhodnutích. 2. Městský soud v Praze napadeným usnesením ze dne 10. 7. 2024 uvedenou část žaloby vyloučil k samostatnému projednání. 3. Poté městský soud napadeným usnesením ze dne 22. 7. 2024 žalobu odmítl. V části směřující proti nezákonnému zásahu je podle městského soudu dána překážka věci rozsouzené, neboť žalobu proti stejně vymezenému zásahu již městský soud odmítl usnesením ze dne 10. 6. 2021 č. j. 15 A 50/2021-37. Navíc je žaloba v této části opožděná. Nezákonný zásah, proti kterému stěžovatelka brojí, má podle městského soudu charakter jednorázového zásahu s trvajícími účinky. Žalobu však stěžovatelka podala až po uplynutí dvouměsíční subjektivní lhůty od okamžiku, kdy se o zásahu dozvěděla, i dvouleté objektivní lhůty od okamžiku, kdy k zásahu došlo. Konečně napadená směrnice ministerstva zemědělství podle městského soudu upravuje jen vnitřní poměry ministerstva a je vyloučena ze soudního přezkumu. 4. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost stěžovatelky. Ztotožnil se s tím, že stěžovatelka brojila proti jednorázovému zásahu s trvajícími účinky a podala žalobu až po marném uplynutí dvouleté objektivní lhůty. Proti závěrům o překážce věci rozsouzené a vyloučení směrnice ze soudního přezkumu stěžovatelka nevznesla v kasační stížnosti žádné námitky, a proto se těmito otázkami Nejvyšší správní soud nezabýval. II. Argumentace stěžovatelky
5. Podle stěžovatelky správní soudy postupovaly formalisticky, nesprávně vyloučily část její žaloby k samostatnému projednání a následně se touto částí žaloby věcně nezabývaly.
i účinky a podala žalobu až po marném uplynutí dvouleté objektivní lhůty. Proti závěrům o překážce věci rozsouzené a vyloučení směrnice ze soudního přezkumu stěžovatelka nevznesla v kasační stížnosti žádné námitky, a proto se těmito otázkami Nejvyšší správní soud nezabýval. II. Argumentace stěžovatelky
5. Podle stěžovatelky správní soudy postupovaly formalisticky, nesprávně vyloučily část její žaloby k samostatnému projednání a následně se touto částí žaloby věcně nezabývaly. Stěžovatelka namítá, že nezákonný zásah, proti kterému u správních soudů brojila, má povahu trvajícího zásahu, lhůty k podání žaloby proto nemohly uplynout. Dále stěžovatelka podrobně cituje svá předchozí podání a judikaturu. III. Procesní předpoklady řízení
6. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení nejsou splněny u části ústavní stížnosti směřující proti usnesení městského soudu ze dne 10. 7. 2024 (o vyloučení věci k samostatnému projednání). Toto usnesení muselo být stěžovatelce doručeno dříve než 2. 9. 2024, neboť tohoto dne jí bylo doručeno usnesení Nejvyšší správního soudu o odmítnutí její kasační stížnosti proti tomuto usnesení jako nepřípustné, jak stěžovatelka sama uvádí (s. 11 ústavní stížnosti). Stěžovatelka však podala posuzovanou ústavní stížnost dne 18. 2. 2025, tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a tudíž je ústavní stížnost v této části opožděná. Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatelka uvedené usnesení napadla ústavní stížností již dříve, její ústavní stížnost byla v této části odmítnuta jako zjevně neopodstatněná (usnesení ze dne 19. 9. 2024
sp. zn. II. ÚS 2510/24
, bod 10 a násl.). K jinému závěru by Ústavní soud nemohl dospět ani nyní (srov. nález ze dne 27. 1. 2016
sp. zn. I. ÚS 1965/15
, bod 17). 7. Dále se Ústavní soud zabýval opodstatněností části ústavní stížnosti směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu a usnesení městského soudu ze dne 22. 7. 2024, která procesní předpoklady řízení splňuje. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti zasahuje pouze tehdy, zjistí-li v řízení o ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. To v posuzované věci neshledal. 9. Přestože je ústavní stížnost značně rozsáhlá (přes 60 stran), její obsah se míjí s odůvodněním napadených rozhodnutí. Stěžovatelka totiž v ústavní stížnosti nevznáší žádnou námitku proti závěrům správních soudů, že napadená směrnice Ministerstva zemědělství je vyloučena ze soudního přezkumu a že v části směřující proti tvrzenému nezákonnému zásahu brání věcnému posouzení žaloby překážka věci rozsouzené. Není úkolem Ústavního soudu domýšlet za stěžovatelku námitky. Ústavní stížnost stěžovatelky je zjevně neopodstatněná již proto, že stěžovatelka nijak nezpochybnila tyto samostatné důvody pro odmítnutí její správní žaloby. 10. Za těchto okolností není důvod se podrobněji zabývat otázkou, zda byla část žaloby zároveň i opožděná, tedy zda má žalovaný zásah povahu jednorázového zásahu s trvajícími účinky, nebo zda jde o zásah trvající. Ústavní soud ovšem podotýká, že ústavní stížnosti stěžovatelky s obdobnou argumentací opakovaně vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné (viz např. usnesení ze dne 28. 3. 2023
sp. zn. I. ÚS 2850/22
; ze dne 25. 4. 2023
sp. zn. III. ÚS 1848/22
; nebo ze dne 28. 8. 2024
sp. zn. I. ÚS 2190/24
). Žádné přesvědčivé důvody, proč by se měl Ústavní soud od těchto závěrů odchýlit, stěžovatelka neuvedla. 11. Ústavní soud z těchto důvodů odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh podaný po stanovené lhůtě podle § 43 odst. 1 písm.
1. Stěžovatelka v České republice prodává doplněk stravy obsahující houbu outkovku pestrou (coriolus versicolor). U správních soudů se stěžovatelka bránila - mimo jiné - proti nezákonnému zásahu, který spatřovala v tom, že je uvedená houba zapsána na seznamu potravin nového typu (PNT, PN) a v systému RASFF (Rapid Alert System for Food and Feed, Systém rychlého varování pro potraviny a krmiva). Dále se domáhala zrušení směrnice ministra zemědělství specifikované v napadených rozhodnutích.
2. Městský soud v Praze napadeným usnesením ze dne 10. 7. 2024 uvedenou část žaloby vyloučil k samostatnému projednání.
3. Poté městský soud napadeným usnesením ze dne 22. 7. 2024 žalobu odmítl. V části směřující proti nezákonnému zásahu je podle městského soudu dána překážka věci rozsouzené, neboť žalobu proti stejně vymezenému zásahu již městský soud odmítl usnesením ze dne 10. 6. 2021 č. j. 15 A 50/2021-37. Navíc je žaloba v této části opožděná. Nezákonný zásah, proti kterému stěžovatelka brojí, má podle městského soudu charakter jednorázového zásahu s trvajícími účinky. Žalobu však stěžovatelka podala až po uplynutí dvouměsíční subjektivní lhůty od okamžiku, kdy se o zásahu dozvěděla, i dvouleté objektivní lhůty od okamžiku, kdy k zásahu došlo. Konečně napadená směrnice ministerstva zemědělství podle městského soudu upravuje jen vnitřní poměry ministerstva a je vyloučena ze soudního přezkumu.
4. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost stěžovatelky. Ztotožnil se s tím, že stěžovatelka brojila proti jednorázovému zásahu s trvajícími účinky a podala žalobu až po marném uplynutí dvouleté objektivní lhůty. Proti závěrům o překážce věci rozsouzené a vyloučení směrnice ze soudního přezkumu stěžovatelka nevznesla v kasační stížnosti žádné námitky, a proto se těmito otázkami Nejvyšší správní soud nezabýval.
5. Podle stěžovatelky správní soudy postupovaly formalisticky, nesprávně vyloučily část její žaloby k samostatnému projednání a následně se touto částí žaloby věcně nezabývaly. Stěžovatelka namítá, že nezákonný zásah, proti kterému u správních soudů brojila, má povahu trvajícího zásahu, lhůty k podání žaloby proto nemohly uplynout. Dále stěžovatelka podrobně cituje svá předchozí podání a judikaturu.
6. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení nejsou splněny u části ústavní stížnosti směřující proti usnesení městského soudu ze dne 10. 7. 2024 (o vyloučení věci k samostatnému projednání). Toto usnesení muselo být stěžovatelce doručeno dříve než 2. 9. 2024, neboť tohoto dne jí bylo doručeno usnesení Nejvyšší správního soudu o odmítnutí její kasační stížnosti proti tomuto usnesení jako nepřípustné, jak stěžovatelka sama uvádí (s. 11 ústavní stížnosti). Stěžovatelka však podala posuzovanou ústavní stížnost dne 18. 2. 2025, tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a tudíž je ústavní stížnost v této části opožděná. Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatelka uvedené usnesení napadla ústavní stížností již dříve, její ústavní stížnost byla v této části odmítnuta jako zjevně neopodstatněná (usnesení ze dne 19. 9. 2024
sp. zn. II. ÚS 2510/24
, bod 10 a násl.). K jinému závěru by Ústavní soud nemohl dospět ani nyní (srov. nález ze dne 27. 1. 2016
sp. zn. I. ÚS 1965/15
, bod 17).
7. Dále se Ústavní soud zabýval opodstatněností části ústavní stížnosti směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu a usnesení městského soudu ze dne 22. 7. 2024, která procesní předpoklady řízení splňuje.
stížnosti stěžovatelky s obdobnou argumentací opakovaně vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné (viz např. usnesení ze dne 28. 3. 2023
sp. zn. I. ÚS 2850/22
; ze dne 25. 4. 2023
sp. zn. III. ÚS 1848/22
; nebo ze dne 28. 8. 2024
sp. zn. I. ÚS 2190/24
). Žádné přesvědčivé důvody, proč by se měl Ústavní soud od těchto závěrů odchýlit, stěžovatelka neuvedla. 11. Ústavní soud z těchto důvodů odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh podaný po stanovené lhůtě podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) tohoto zákona. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu
8. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti zasahuje pouze tehdy, zjistí-li v řízení o ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. To v posuzované věci neshledal.
9. Přestože je ústavní stížnost značně rozsáhlá (přes 60 stran), její obsah se míjí s odůvodněním napadených rozhodnutí. Stěžovatelka totiž v ústavní stížnosti nevznáší žádnou námitku proti závěrům správních soudů, že napadená směrnice Ministerstva zemědělství je vyloučena ze soudního přezkumu a že v části směřující proti tvrzenému nezákonnému zásahu brání věcnému posouzení žaloby překážka věci rozsouzené. Není úkolem Ústavního soudu domýšlet za stěžovatelku námitky. Ústavní stížnost stěžovatelky je zjevně neopodstatněná již proto, že stěžovatelka nijak nezpochybnila tyto samostatné důvody pro odmítnutí její správní žaloby.
10. Za těchto okolností není důvod se podrobněji zabývat otázkou, zda byla část žaloby zároveň i opožděná, tedy zda má žalovaný zásah povahu jednorázového zásahu s trvajícími účinky, nebo zda jde o zásah trvající. Ústavní soud ovšem podotýká, že ústavní stížnosti stěžovatelky s obdobnou argumentací opakovaně vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné (viz např. usnesení ze dne 28. 3. 2023
sp. zn. I. ÚS 2850/22
; ze dne 25. 4. 2023
sp. zn. III. ÚS 1848/22
; nebo ze dne 28. 8. 2024
sp. zn. I. ÚS 2190/24
). Žádné přesvědčivé důvody, proč by se měl Ústavní soud od těchto závěrů odchýlit, stěžovatelka neuvedla.
11. Ústavní soud z těchto důvodů odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh podaný po stanovené lhůtě podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) tohoto zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu