Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV. ÚS 594/01
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J.H., zastoupeného JUDr. J.S., proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 1 T 12/97, ze dne 6. 8. 2001, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se svou ústavní stížností, s odvoláním na porušení práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, z důvodů podrobně rozvedených, domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze, které však, jak patrno z obsahu ústavní stížnosti i připojených příloh, je rozhodnutím soudu I. stupně, proti němuž je přípustný opravný prostředek.
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Jak je patrno ze shora uvedeného, napadá stěžovatel dosud nepravomocné rozhodnutí soudu I. stupně, proti němuž je přípustné odvolání, které také - jak bylo zjištěno z přiložené kopie odvolání - stěžovatel dne 10. 9. 2001 podal. Za uvedeného stavu je proto třeba považovat ústavní stížnost stěžovatele, domáhající se zrušení rozsudku soudu I. stupně, za nepřípustnou, neboť v jeho případě dosud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Aplikace ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v daném případě nepřichází v úvahu, neboť z ničeho nelze dovodit, že by podaná ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele [písm. a) citovaného ustanovení], v opravném řízení pak zatím k žádným průtahům nedošlo, neboť odvolání bylo podáno teprve dne 10. 9. 2001 [písm. b) citovaného ustanovení].
Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost stěžovatele - v jejímž petitu, jímž je Ústavní soud vázán, se stěžovatel domáhá zrušení nepravomocného rozsudku soudu I. stupně - odmítnuta jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Pro úplnost třeba dodat, že pokud stěžovatel v důvodech ústavní stížnosti zmiňuje nezvykle dlouhé projednávání trestní věci, pak by mohlo jít případně o "jiný zásah" orgánu veřejné moci, v takovém případě však měl tomuto svému tvrzení přizpůsobit i navrhovaný petit nálezu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. října 2001
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj