Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV. ÚS 595/01
Ústavní soud rozhodl dne 25. června 2002 ve věci ústavní stížnosti R., zastoupené JUDr. V.J., proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 17. 10. 2000, čj. 1 E 629/2000-12, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2001, čj. 12 Co 1072/2000-35, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V tomto směru Ústavní soud zjistil ze spisu 1 E 629/2000 Okresního soudu v Lounech, že stěžovatel podal proti napadenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolání, o němž Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 25. 4. 2002, čj. 20 Cdo 130/2002-61, rozhodl tak, že je odmítl. V důvodech tohoto rozhodnutí uvedl Nejvyšší soud ČR, že přípustnost dovolání není dána ustanovením § 239 o. s. ř. z toho důvodu, že stěžovatelka návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nevznesla včas, neboť tak učinila teprve v dovolání, odkazujícím sice na ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., ovšem ve znění účinném od 1. 1. 2001, ačkoli v daném případě dovolání bylo nutno projednat podle o. s. ř., ve znění účinném před novelou.
Za tohoto stavu věci, kdy obsah ústavní stížnosti je navíc identický s obsahem dovolání, je třeba proto míti za to, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, takže Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm.e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 25. června 2002
JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj