Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele V. Š., t. č. Věznice Plzeň, zastoupeného Mgr. Ing. Dušanem Kopřivou, advokátem, sídlem Slovanská 504/43, Plzeň, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2024 č. j. 70 Co 517/2024-161 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. listopadu 2024 č. j. 20 C 84/2023-152, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/18, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel se vůči státu domáhal zaplacení částky 300 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem Věznice Valdice. Podáním ze dne 29. 9. 2024 požádal o ustanovení právního zástupce z řad advokátů, což odůvodnil nemajetností, nedostatkem právního vzdělání a potřebou odborné rady od právního profesionála.
3. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozhodnutím řízení o žádosti stěžovatele o ustanovení právního zástupce z řad advokátů zastavil. Vycházel z ustáleného názoru soudní praxe, že podá-li účastník řízení po předchozím neúspěšném návrhu na ustanovení právního zástupce opakovaně totožný návrh, soud řízení zastaví pro existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté. Obvodní soud zohlednil, že stěžovatel podal stejný návrh neúspěšně již dříve (srov. usnesení obvodního soudu, s. 1). Obvodní soud současně zhodnotil, že v případě stěžovatele nenastaly žádné nové skutečnosti, které by odůvodnily změnu původního rozhodnutí.
4. K odvolání stěžovatele ve věci rozhodoval Městský soud v Praze (dále jen "městský soud"), který napadeným rozhodnutím usnesení obvodního soudu potvrdil. Odkázal na odůvodnění předchozích rozhodnutí, v nichž soudy podrobně rozebraly, proč stěžovatele považují za dostatečně schopného hájit své zájmy v probíhajícím řízení o odpovědnosti státu.
5. Stěžovatel s napadenými rozhodnutími nesouhlasí a navrhuje jejich zrušení. Zdůrazňuje, že je vůči státu v probíhajícím řízení v nerovném postavení. Navíc je ve výkonu trestu, nemá možnost případ konzultovat s právním odborníkem, nemá přístup k nejnovější judikatuře, k internetu, apod.
7. Ústavní soud zásadně nezasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není jejich součástí, ale je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by postup obecných soudů byl excesivní do té míry, že by překročil meze ústavnosti. To se však v nyní posuzované věci nestalo.
8. Ústavní soud zhodnotil, že stěžovatelem uplatněná argumentace, včetně jejího doplnění, nesvědčí o existenci jakýchkoliv skutečností, které by měly být důvodem ke zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí. Obecné soudy dostatečně vysvětlily, proč řízení o opakovaném návrhu stěžovatele zastavily. Městský soud i obvodní soud ústavně souladným způsobem aplikovaly příslušné právní předpisy a řádně vyhodnotily skutečnosti uvedené stěžovatelem, přičemž neshledaly existenci žádných nových skutečností oproti těm, které posuzovaly při rozhodování o předchozí žádosti stěžovatele. Napadená rozhodnutí nelze označit za překvapivá, neboť soudy rozhodovaly v souladu s předchozí ustálenou praxí, která se netýká pouze rozhodování o návrzích na osvobození od soudních poplatků, jak uvádí stěžovatel, ale rovněž rozhodování o (typicky souběžně podávaných) návrzích na ustanovení zástupce z řad advokátů (srov. např. usnesení ze dne 24. 9. 2024 sp. zn. II. ÚS 1789/24 ).
9. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele a obsah napadených rozhodnutí, neshledal porušení stěžovatelových základních práv, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. března 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu