Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jiřího Fialy, zastoupeného Mgr. Petrem Jelínkem, advokátem, sídlem Ovčárecká 311, Kolín, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2023 č. j. 69 Co 56/2023-33, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadá v záhlaví uvedené rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i jeho právo podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se jako žalobce domáhal přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 168/2012. Na výzvu k zaplacení soudního poplatku stěžovatel reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků, které nebylo vyhověno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 4. 10. 2022 č. j. 19 C 16/2022-16 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 15. 12. 2022 č. j. 69 Co 136,188/2022-26, které nabylo právní moci dne 12. 1. 2023. Stěžovatel byl poučen o tom, že do 15 dnů od právní moci usnesení č. j. 19 C 16/2022-16 je povinen zaplatit soudní poplatek, jak k tomu již byl vyzván usnesením č. j. 19 C 16/2022-4. Soudní poplatek však ani v dodatečné lhůtě zaplacen nebyl. Usnesením obvodního soudu ze dne 6. 2. 2023 č. j. 19 C 16/2022-29 bylo následně rozhodnuto, že se řízení zastavuje (výrok I) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
3. Napadeným usnesením městského soudu bylo o stěžovatelově odvolání proti posledně uvedenému usnesení obvodního soudu rozhodnuto tak, že usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
4. Stěžovatel tvrdí, že jeho žádost o prominutí zaplacení soudního poplatku byla řádná, neboť je nemajetný a kromě sociálních dávek nemá žádných příjmů, což doložil prostřednictvím zaslaného formuláře a příloh. Tento jeho požadavek byl odmítnut bez řádného odůvodnění. Důvodná přitom je i samotná žaloba na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, o čemž svědčí to, že i stanovisko Ministerstva spravedlnosti bylo takové, že k pochybení došlo, avšak stěžovatel se má spokojit s omluvou.
5. Stěžovatel podotýká, že proti nevyhovění žádosti o prominutí zaplacení soudního poplatku brojí též ústavní stížností proti výše zmíněnému usnesení městského soudu ze dne 15. 12. 2022 č. j. 69 Co 136,188/2022-26, jež je vedena pod sp. zn. II. ÚS 175/23 . III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
7. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů.
Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
8. Nutno konstatovat, že odůvodnění ústavní stížnosti se míjí s předmětem rozhodnutí, které jí bylo napadeno. K nepřiznání osvobození od soudních poplatků došlo již stěžovatelem zmiňovaným usnesením obvodního soudu ze dne 4. 10. 2022 č. j. 19 C 16/2022-16 ve spojení s usnesením městského soudu ze dne 15. 12. 2022 č. j. 69 Co 136,188/2022-26. Ústavnímu soudu nepřísluší v řízení o této ústavní stížnosti přezkoumávat uvedená dřívější rozhodnutí, která předmětem současného řízení nejsou. To platí obzvláště v situaci, když tato rozhodnutí již byla předmětem přezkumu v řízení o jiné ústavní stížnosti, která byla usnesením ze dne 7. 9. 2023 sp. zn. II. ÚS 175/23 odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
9. Žádnou argumentaci, jež by zpochybňovala ústavnost ústavní stížností napadeného rozhodnutí, stěžovatel nepředložil.
10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ho mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. listopadu 2023
Radovan Suchánek, v. r. předseda senátu