Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Zdeňka Kühna (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Ing. Jaroslava Jandy, LL. M., Ph. D., zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, sídlem Jižní 1820/53, Česká Lípa, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2023, č. j. 26 Cdo 2941/2023-403, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu. Tvrdí, že Nejvyšší soud porušil jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť neprojednal jeho dovolání.
2. Z ústavní stížnosti a připojeného rozhodnutí plyne, že se stěžovatel domáhal vyslovení zmatečnosti řízení vedeného u Okresního soudu v České Lípě, v němž tento soud zamítl stěžovatelův návrh (podaný stěžovatelem jako povinným v exekučním řízení) na zastavení exekuce. Okresní soud rovněž návrh na vyslovení zmatečnosti zamítl, Krajský soud v Ústí nad Labem pak zamítl stěžovatelovo odvolání. Nejvyšší soud usnesením odmítl stěžovatelovo dovolání proti usnesení krajského soudu jako nepřípustné (§ 243c odst. 1 ve spojení s § 237 občanského soudního řádu). Usnesení krajského soudu je totiž založeno na tom, že proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce není žaloba pro zmatečnost přípustná. Stěžovatel s tímto závěrem v dovolání vůbec nepolemizoval, namísto toho jen opakoval námitku, že mu nebyl řádně doručen exekuční titul. Na posouzení této otázky však rozhodnutí krajského soudu nespočívá.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti obsáhle rekapituluje průběh dosavadních řízení a opakuje, že mu nikdy nebyl doručen exekuční titul. Na mnoha místech ústavní stížnosti též zpochybňuje postup odvolacího soudu, přestože formálně napadl ústavní stížností jen usnesení Nejvyššího soudu. K němu pak stěžovatel uvádí, že dovolání mělo "zásadní právní význam" ve smyslu § 237 občanského soudního řádu. Nejvyšší soud měl totiž rozhodnout otázku, zda je soud před nařízením exekuce oprávněn se zabývat námitkou povinného, že mu v nalézacím řízení nebyl doručen exekuční titul.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona).
5. K samotné ústavní stížnosti lze jen stručně uvést, že se míjí s rozhodovacími důvody Nejvyššího soudu. Krajský soud potvrdil rozhodnutí okresního soudu, že proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce není žaloba pro zmatečnost přípustná. Stěžovatel však tento závěr vůbec nezpochybnil a namísto toho jen setrval na tom, že mu nebyl řádně doručen exekuční titul. Nejvyšší soud proto ani nemohl posoudit dovolání ve smyslu kritérií v § 237 občanského soudního řádu. Podobně jako bylo mimoběžné dovolání, je nyní mimoběžná i ústavní stížnost, která vůbec nezpochybňuje rozhodovací důvody Nejvyššího soudu, ale opět jen opakuje údajná pochybení v předchozím postupu soudů nižšího stupně.
6. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu