Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Miroslava Janečka a Jany Janečkové, zastoupených JUDr. Lubošem Hejcmanem, advokátem, sídlem Konviktská 297/12, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 2018 sp. zn. 20 Cdo 4047/2018, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. června 2018 sp. zn. 20 Co 130/2018 a usnesení Mgr. Ing. Moniky Michlové, soudní exekutorky, ze dne 28.
března 2018 č. j. 163 EXE 433/16-199, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Mgr. Ing. Moniky Michlové, soudní exekutorky, Exekutorský úřad Nový Jičín, sídlem Štefánikova 1977/9, Nový Jičín, jako účastníků řízení, a obchodní korporace COOP Praha-západ, družstvo, sídlem Malešická 2842/16a, Praha 3 - Žižkov, a Viktora Sosenky, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Soudce Pavel Rychetský není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 767/19
.
1. Dne 7. 3. 2019 sdělil soudce Pavel Rychetský předsedovi třetího senátu Ústavního soudu, který je podle § 10 odst. 1 rozvrhu práce určen k rozhodování o jeho vyloučení, že ve věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 767/19 , pro kterou byl určen soudcem zpravodajem, nelze vyloučit, že jsou naplněny podmínky § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Důvodem je skutečnost, že ústavní stížnost směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4047/2018 přijatému senátem Nejvyššího soudu, v němž zasedal JUDr. Vladimír Kůrka, který od 1. 1. 2019 pracuje na Ústavním soudu ve funkci jeho poradce.
2. Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
3. Třetí senát Ústavního soudu v tomto případě dospěl k závěru, že nemohou vzniknout pochybnosti o nepodjatosti soudce zpravodaje rozhodujícího senátu, se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům (ev. jejich zástupcům), takové intenzity, jež by odůvodňovala jeho vyloučení z uvedené věci. Určující jsou v této souvislosti objektivní okolnosti svědčící pro vyloučení soudce [srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004 sp. zn. I. ÚS 370/04
(N 159/35 SbNU 181) a ze dne 27. 5. 2015 sp. zn. I. ÚS 1811/14
(N 100/77 SbNU 491)].
4. V tomto konkrétním případě je sice JUDr. Vladimír Kůrka od 1. 1. 2019 zaměstnancem Ústavního soudu na místě poradce - specialista na občanské hmotné a procesní právo v kanceláři předsedy Ústavního soudu, avšak - jak též uvádí soudce Pavel Rychetský ve svém sdělení - jeho pracovní činnost se nevztahuje k jednotlivým ústavním stížnostem, které jako soudce zpravodaj Pavel Rychetský zpracovává. Navíc, Ústavní soud věc posuzuje primárně v jiné rovině, než je rovina občanskoprávní, která je pracovní náplní JUDr. Vladimíra Kůrky.
5. Na základě výše uvedených důvodů rozhodl třetí senát Ústavního soudu podle § 36 odst. 1 ve spojení s § 38 odst. 1 věty druhé zákona o Ústavním soudu tak, že soudce Pavel Rychetský není vyloučen z projednání a rozhodování věci sp. zn. IV. ÚS 767/19
.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. března 2019
Josef Fiala v. r. předseda senátu
6. Stěžovatelé se v dané exekuční věci snaží od počátku prokázat, že právo nikdy nebylo na straně vedlejšího účastníka 1). Jsou přesvědčeni, že obecné soudy hodnotily důkazy v rozporu s § 132 občanského soudního řádu, nepřihlédly ke všemu, co bylo zjištěno v předcházejících řízeních a řádně neprověřily jejich obranu. V tomto ohledu zdůrazňují, že již soudní řízení, v němž byl vydán rozsudek představující exekuční titul, bylo zatíženo vadami. Nadále přetrvávají důvodné pochybnosti o řádném zjištění skutkového stavu věci. Nedostatečně byl posouzen i soulad s dobrými mravy. Krajský soud potvrdil usnesení soudní exekutorky o příklepu navzdory tomu, že v době jejího rozhodnutí nebylo rozhodnuto o návrhu stěžovatele na zastavení exekuce. Rozhodl tak navíc při jednání, jemuž stěžovatelé bez svého zavinění nemohli být přítomni. Pochybení se měly obecné soudy dopustit i tím, že se řádně nevypořádaly s vadami znaleckého posudku, na jehož základě byla určena cena předmětných nemovitostí. Odklad vykonatelnosti stěžovatelé odůvodnili jejich tíživou finanční situací. Oba jsou pokročilého věku, trpí vážnými nemocemi a ztráta bydlení pro ně znamenala těžko napravitelnou újmu.
7. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná [stěžovatelé neměli k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně práva dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu], byla podána včas a osobami k tomu oprávněnými a splňuje i všechny zákonem stanovené formální náležitosti, včetně podmínky právního zastoupení advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
8. Usnesením ze dne 19. 3. 2019 č. j. IV. ÚS 767/19-10 bylo rozhodnuto, že soudce Pavel Rychetský není vyloučen z projednávání a rozhodování této věci.
9. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelů a napadenými rozhodnutími, zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
11. Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci se obecné soudy náležitě vypořádaly s otázkou zákonnosti usnesení soudní exekutorky o příklepu na vydražené nemovitosti podle § 336j občanského soudního řádu. Nejvyšší soud i krajský soud dospěly k závěru, že návrh stěžovatele na zastavení exekuce nemohl být úspěšný, a tudíž ani nemohl být důvodem odročení dražebního jednání. Tomuto závěru nelze nic vytknout. Stěžovatelé jej věcně nerozporují, pouze poukazují na skutečnost, že návrh na zastavení exekuce byl podán. Tato skutečnost však sama o sobě porušení zákona při provádění dražby založit nemohla.
12. Pokud jde o námitky vad znaleckého posudku, jenž byl podkladem pro usnesení o určení ceny dražených nemovitostí podle § 336a občanského soudního řádu, stěžovatelé je mohli uplatnit v rámci odvolání proti tomuto usnesení. Jejich tvrzení, že takovéto odvolání podali, nemělo oporu v exekučním spisu, ani nebylo jinak prokázáno. Usnesení o určení ceny tak nabylo právní moci a v rámci rozhodování o příklepu je nebylo možné dodatečně přezkoumávat. Ostatní námitky stěžovatelů nebyly způsobilé zpochybnit zákonnost, potažmo ústavnost napadených usnesení, případně směřovaly proti rozsudku okresního soudu, k jehož výkonu byla exekuce nařízena.
13. V napadených usneseních proto nelze spatřovat žádný kvalifikovaný exces, který by opodstatňoval závěr o vybočení ze zásad spravedlivého procesu. Základní právo stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ani jiné jejich ústavně zaručené základní právo, jimi nebylo porušeno. Ve zbytku postačí odkázat na relevantní části odůvodnění napadených usnesení.
14. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelů jako zjevně neopodstatněné. Tím se stal bezpředmětným jejich návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, pročež o něm Ústavní soud již samostatně nerozhodoval.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. dubna 2019
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu