Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele O. K., t. č. Vazební věznice Litoměřice, zastoupeného Mgr. Lenkou Gabrielovou, advokátkou, sídlem Riegrova 229/1, Chomutov, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. února 2025 č. j. 7 To 67/2025-69 a usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 17. ledna 2025 č. j. 40 Nt 106/2025-35, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Chomutově, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresního státního zastupitelství v Chomutově, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Odůvodnění:
1. Stěžovatel požaduje zrušit v záhlaví označená rozhodnutí vazebních soudů. Tvrdí, že tato rozhodnutí porušila jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 36 odst. 1 a 4 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a připojených listin plyne následující. Stěžovatel měl vztah s nezletilou. Byť ještě nedosáhla věku 15 let, měl s ní opakovaně pohlavní styk. Kromě toho nezletilé (a dalším osobám) poskytoval pervitin. To vše mělo kořeny v době, kdy stěžovatel působil jako pedagog ve škole, kde nezletilá byla žačkou. Již tehdy stěžovatel ohrožoval rozumový, citový a mravní vývoj nezletilé (jde o zatímní závěry orgánů činných v trestním řízení).
3. Orgány činné v trestním řízení zahájily proti stěžovateli trestní stíhání pro tři trestné činy (pohlavní zneužití podle § 187 trestního zákoníku, ohrožování výchovy dítěte podle § 201 trestního zákoníku a nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami podle § 283 trestního zákoníku). Po zahájení trestního stíhání vzal Okresní soud v Chomutově stěžovatele do vazby, a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé, stěžovatel hovořil s nezletilou ohledně jeho trestního stíhání a nabádal jí ke "zpětvzetí" její původní výpovědi.
Protože stěžovatel se již pokusil ovlivnit nezletilou (částečně úspěšně), existuje obava, že se o to samé pokusí u dalších nevyslechnutých svědků. Proto je dán tzv. koluzní vazební důvod [§ 67 písm. b) trestního řádu]. Zadruhé, ani zahájení trestního stíhání, ani umístění nezletilé do dětského diagnostického ústavu stěžovatele neodradilo od pohlavního styku s nezletilou. Nezletilá vyžaduje poměrně intenzivní odbornou péči (ať už pro drogovou závislost, či špatný psychický stav), tu však stěžovatel ohrožuje.
Proto je rovněž dán předstižný vazební důvod [§ 67 písm. c) trestního řádu].
4. Krajský soud v Ústí nad Labem sice zrušil rozhodnutí okresního soudu, ovšem z formálních důvodů (koluzní vazba vylučuje tzv. vazební substituty, proto okresní soud o nich neměl vůbec rozhodovat). Krajský soud se jinak ztotožnil se všemi důvody pro vazbu, a proto znovu rozhodl tak, že stěžovatele bere do vazby.
5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že napadená usnesení nejsou řádně odůvodněná; nejsou přezkoumatelná; výpověď nezletilé je nezákonným důkazem; upozorňuje na průtahy s doručením rozhodnutí krajského soudu. Krajský soud měl podle stěžovatele nařídit vazební zasedání. Ke koluznímu důvodu vazby stěžovatel namítá, že všechny osoby byly již vyslechnuty. Orgány činné v trestním řízení chtějí nezletilou donutit k výpovědi v neprospěch stěžovatele. Skutečným důvodem uvalení vazby je omezit jeho možnosti budoucí obhajoby.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný, ovšem nikoli proti usnesení okresního soudu (Ústavní soud není příslušný přezkoumávat soudní rozhodnutí, které bylo zrušeno). Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.
7. Ústavní soud předesílá, že omezení osobní svobody je závažným zásahem do základních práv. Proto Ústavní soud požaduje po vazebních soudech, aby svá rozhodnutí, jimiž omezují osobní svobodu, pečlivě odůvodnily (nedávno nález ze dne 26. 2. 2025 sp. zn. IV. ÚS 170/25 , body 19 a 20). V nynější věci vazební soudy svá rozhodnutí odůvodnily v souladu s ústavními požadavky.
8. Pokud jde o koluzní vazbu, Ústavní soud poukazuje především na snahu stěžovatele působit na nezletilou. Stěžovatel jí (podle orgánů činných v trestním řízení) nabádal, aby změnila svou výpověď. Vazební soud musí koluzní vazební důvod opřít o konkrétní skutečnosti, jež jsou spjaty s jednáním obviněného [nález ze dne 18. 4. 2023 sp. zn. I. ÚS 21/23 , bod 14; dále nález ze dne 18. 2. 2003 sp. zn. II. ÚS 599/01
(N 19/29 SbNU 159)]. Již právě stěžovatelova snaha, aby nezletilá popřela svou předchozí výpověď, představuje onu konkrétní skutečnost, která vzbuzuje důvodné obavy, že bude ovlivňovat dosud nevyslechnuté svědky či jinak mařit účel trestního řízení. Pokud snad již v mezidobí byli všichni svědci vyslechnuti, může to stěžovatel uplatnit v návrhu na propuštění vazby, nelze tím však zpochybnit původní rozhodnutí o vzetí do vazby.
9. Ani důvod předstižné vazby není v této věci jakkoli ústavně pochybný. Zahájení trestního stíhání neodradilo stěžovatele od opakování trestné činnosti, nadále udržoval kontakt s nezletilou a měl s ní pohlavní styk (podle orgánů činných v trestním řízení). Nadto nezletilá vyžaduje kvůli závislosti na návykových látkách a nedobrému duševnímu stavu intenzivní péči, jejíž zdárný průběh stěžovatel může ohrozit. Hrozba opakování trestné činnosti má nyní konkrétní podobu: pokračování pohlavního styku, narušení zdravého vývoje nezletilé a konečně podávání návykových látek. Zájem na účinné ochraně nezletilé před stěžovatelem má u předstižného vazebního důvodu jistě své místo [přiměřeně nález ze dne 15. 12. 2015 sp. zn. III. ÚS 1301/13
(N 212/79 SbNU 419), bod 28]. Vazební soudy zvážily všechny okolnosti nynější věci (postoj stěžovatele, jeho sklony, návyky a prostředí) a vysvětlily, proč je předstižná vazba nezbytná [srov. nález ze dne 16. 9. 2014 sp. zn. II. ÚS 2086/14
(N 170/74 SbNU 469), bod 30].
10. Stěžovatel neuspěje ani se (spekulativní) námitkou nezákonného důkazu: výpověď nezletilé prý nebyla její výpovědí, případně byla učiněna pod nátlakem a pohrůžkou umístění do zařízení ústavní výchovy. Stěžovatel zde totiž naznačuje, že důvody vzetí do vazby musí být bez důvodných pochybností prokázány. Rozhodování o vazbě však není rozhodováním o vině a trestu. Postačí, aby vazební soud zjistil konkrétní skutečnosti odůvodňující důvodnou obavu z naplnění jednoho ze tří vazebních důvodů. Požadavek jistoty bez důvodných pochybností je standardem, který má své místo při rozhodování o vině a trestu [srov. již nález ze dne 12. 9. 1996 sp. zn. I. ÚS 62/96
(N 74/6 SbNU 27): "Při rozhodování o vazbě není reálné se domnívat, že může být naplněn požadavek jistoty ‚konkrétních skutečností', které opodstatňují vazební důvody."].
11. Stěžovatel dále argumentuje právem osobně vystoupit ještě před krajským soudem, byť se tak stalo již před soudem okresním. Takové právo však stěžovatel nemá [srov. k tomu nález ze dne 15. 2. 2017 sp. zn. II. ÚS 3460/16
(N 31/84 SbNU 373), bod 19].
12. Konečně k námitce, že stěžovateli nebylo včas doručeno rozhodnutí krajského soudu, lze uvést následující. Doručení rozhodnutí o vzetí do vazby má úzkou vazbu s právem na přístup k soudu a právem na obhajobu. Pokud soud takové rozhodnutí řádně a včas nedoručí, obviněný se nemůže seznámit s důvody omezení osobní svobody a smysluplně se bránit, tj. podat stížnost [nález ze dne 25. 5. 2021 sp. zn. IV. ÚS 584/21
(N 105/106 SbNU 192), body 10 až 12]. Nyní stěžovatel namítá, že mu soudy včas nedoručily rozhodnutí stížnostního (krajského) soudu. Včasné nedoručení takového rozhodnutí ohrožuje stěžovatelovo právo v rozumném čase napadat takové usnesení ústavní stížností. K tomu však třeba dodat, že napadené rozhodnutí krajského soudu bylo nakonec, byť s určitou prodlevou, stěžovateli doručeno.
13. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dílem jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [ve vztahu k usnesení obvodního soudu, viz § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu], dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Již jen proto, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nelze stěžovateli přiznat náhradu nákladů řízení podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. dubna 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu