Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Martina Dvořáka, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2023 č. j. 58 Co 357/2021-255, stěžovatele Jiřího Bachtíka, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2023 č. j. 70 Co 433/2021-215 a stěžovatelky Zdeňky Noskové, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2023 č. j. 70 Co 102/2022-174, zastoupených Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou, sídlem Národní 973/41, Praha 1 - Staré Město, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají.
Odůvodnění
1. Ústavními stížnostmi, obsahově a argumentačně shodnými, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozsudků (v části týkající se nároku na finanční zadostiučinění a nákladů řízení) s tvrzením, že jimi byla porušena jejich základní práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na ochranu před neoprávněným zveřejňováním údajů o své osobě ve smyslu čl. 10 odst. 3 Listiny, na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny a na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Usnesením ze dne 20. 6. 2023 sp. zn. IV. ÚS 828/23
,
,
IV. ÚS 1000/23
rozhodl Ústavní soud o jejich spojení ke společnému řízení a vedení pod sp. zn. IV. ÚS 828/23
.
2. Z ústavních stížností a jejích příloh se podává, že stěžovatelé se samostatnými žalobami domáhali u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") po vedlejší účastnici omluvy a specifikované finanční částky za zásah do jejich práva na ochranu soukromí. Obvodní soud jejich žaloby zamítl a uložil jim povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení.
3. Proti rozsudkům obvodního soudu podali stěžovatelé odvolání, která Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") neshledal důvodnými a rozsudky obvodního soudu napadenými rozsudky potvrdil a stěžovatelům uložil povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení. II.
Argumentace stěžovatelů
4. V ústavních stížnostech stěžovatelé shodně uvádějí, že podstatou jejich nároků je náhrada nemajetkové újmy způsobené postupem Ministerstva spravedlnosti podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a to neomezeným, dlouhodobým, systematickým a plošným zveřejňováním jejich citlivých osobních údajů z titulu jejich postavení jako veřejných funkcionářů, přestože Ústavní soud nálezem ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 38/17
(N 22/98 SbNU 257, 149/2020 Sb.) příslušná ustanovení zákona o střetu zájmu zrušil. Jsou přesvědčeni, že za takový postup musí stát nést odpovědnost. Městský soud napadenými rozsudky, kterými existenci právní odpovědnosti vedlejší účastnice popřel, zasáhl do jejich ústavně zaručených páv, včetně práva na soudní ochranu.
5. V závěru stěžovatelé poukázali na nález Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2022 sp. zn. IV. ÚS 579/22
a dovolávají se jeho závěrů, neboť jsou jimi obecné soudy vázány. III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnosti byly podány včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v nichž byly vydány napadené rozsudky. Ústavní soud je k jejich projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnosti jsou přípustné, neboť stěžovatelé před jejich podáním vyčerpali veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavních stížností
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinými slovy, je tomu tak tehdy, když stížností napadený zásah orgánu veřejné moci je konformní se závěry, jež Ústavní soud o něm již dříve vyslovil.
8. Tak tomu je i v nyní posuzovaných věcech, protože o obsahově shodných ústavních stížnostech Ústavní soud již rozhodoval. Nejprve vydal nález sp. zn. IV. ÚS 579/22
, na který poukazují stěžovatelé v ústavních stížnostech, jeho závěry byly překonány postupem podle § 23 zákona o Ústavním soudu, tj. přijetím stanoviska ze dne 29. 11. 2022 sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22 (4/2023 Sb.), které je pro Ústavní soud i ostatní orgány veřejné moci závazný. Na obsah tohoto stanoviska Ústavní soud odkazuje, přičemž tento postup je v souladu s judikaturní praxí Ústavního soudu (obdobně usnesení ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 409/12
a ze dne 21. 7. 2015
sp. zn. III. ÚS 241/15
).
9. Obdobný postup se uplatní také při posouzení relevance odkazu stěžovatelů na nález sp. zn. IV. ÚS 579/22
. Kasační závazností vykonatelného nálezu v obdobné věci, jako je ta stěžovatelů, se zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 2. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1638/23
. Uvedl, že právní názor vyslovený plénem ve stanovisku podle § 23 zákona o Ústavním soudu, či v rozhodnutí podle § 13 věty druhé téhož zákona, kterým se plénum odchýlí od právního názoru vyjádřeného v nálezu, se uplatní ve všech řízeních, tedy i ve věci, v níž byl vydán kasační nález překonaný stanoviskem či rozhodnutím pléna.
10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnosti jako návrhy zjevně neopodstatněné podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. dubna 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu