Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele J. J, zastoupeného Mgr. Jakubem Vepřkem, advokátem, sídlem Tyršova 1714/27, Ostrava, proti části výroku I usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2025 č. j. 11 Co 12/2025-145, jíž byl změněn výrok IV rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 18 C 380/2023, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a B. J., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 25. 10. 2024 č. j. 18 C 380/2023-126 zvýšil výživné stanovené stěžovateli ve prospěch jeho syna, vedlejšího účastníka, rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. 4. 2018 č. j. 91 Nc 186/2017-97, 10 P a Nc 250/2017, v částce 3 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2022 do 31. 7. 2024 na částku 6 500 Kč měsíčně; pro dobu od 1. 8. 2024 do budoucna takto stanovenou vyživovací povinnost zrušil. Současně zamítl žalobu v rozsahu, v jakém se vedlejší účastník domáhal vůči stěžovateli zvýšení výživného od 1.
9. 2022 do budoucna v rozsahu dalších 3 500 Kč měsíčně. Okresní soud vyčíslil dluh na výživném vyplývající z jeho zvýšení za dobu od 1. 9. 2022 do 31. 7. 2024 částkou 11 500 Kč a uložil stěžovateli povinnost zaplatit jej vedlejšímu účastníkovi ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. Výrokem IV žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení vůči státu.
2. K odvolání stěžovatele směřujícímu proti nákladovým výrokům ve věci rozhodoval Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud"), který napadeným usnesením změnil rozsudek okresního soudu v nákladových výrocích tak, že se stěžovateli proti vedlejšímu účastníkovi nepřiznává náhrada nákladů řízení. Krajský soud vzal v potaz, že stěžovatel sice ve věci uspěl v rozsahu 97 %, a náležela by mu tak náhrada nákladů řízení v rozsahu 94 %, s využitím moderačního práva podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), však rozhodl způsobem uvedeným výše, tj. stěžovateli náhradu nákladů řízení nepřiznal.
3. Stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu v části výroku I, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 18 C 380/2023 ve výroku IV tak, že "žalovanému se proti žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává". Tvrdí, že rozhodnutí krajského soudu je v tomto rozsahu protiústavní, domáhá se jeho zrušení, přičemž se dovolává porušení svých základních práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.
4. Stěžovatel rozporuje využití moderačního práva při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Zdůrazňuje, že se o aplikaci § 150 o. s. ř. dozvěděl až ze samotného rozhodnutí. Krajský soud o postupu podle uvedeného ustanovení účastníky řízení nevyrozuměl, nedal jim procesní prostor pro uplatnění případných vyjádření a námitek.
6. Ústavní soud připomíná, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že problematika nákladů řízení zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit jejich základní práva a svobody. Z toho pak plyne rezervovaný postoj Ústavního soudu k přezkumu náhradově nákladových výroků [srov. např. nález ze dne 15. 10. 2012 sp. zn. IV. ÚS 777/12
(N 173/67 SbNU 111)].
7. Již tak omezená šíře přezkumu se ještě umenšuje tam, kde podstata porušení ústavně zaručených základních práv či svobod je spatřována v (ne)uplatnění některého z mimořádných institutů, typicky moderačního práva podle § 150 o. s. ř. (srov. např. usnesení ze dne 2. 3. 2021 sp. zn. III. ÚS 2306/20
). V takových případech musí být intenzita zásahu základních práv či svobod účastníka řízení mimořádně vysoká, např. musí jít o zjevně netolerovatelný případ svévole či libovůle, daný zejména tehdy, postupují-li soudy tak, že své závěry nezdůvodní vůbec (pouhým formálním odkazem na dané ustanovení) či je zdůvodní nedostatečně.
8. Zamýšlí-li obecný soud použití moderačního práva podle § 150 o. s. ř., musí účastníkům vytvořit procesní prostor k tomu, aby mohli účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat, zejména jde-li o rozhodnutí odvolacího soudu (srov. nález ze dne 30. 10. 2024 sp. zn. III. ÚS 2187/24
, body 15-19).
9. I pro případ, že soud nepoučil stěžovatele o zvažovaném použití moderace podle § 150 o. s. ř., není takový procesní postup podle Ústavního soudu důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.
10. V dané věci totiž odvolací soud nevyšel ze žádných skutečností, které by byly pro účastníky řízení nové či objektivně překvapivé (srov. např. usnesení ze dne 24. 4. 2024 sp. zn. IV. ÚS 90/24
). Zároveň v odvolacím řízení šlo výhradně o náklady řízení, a bylo tedy alespoň rámcové možné předpokládat (k tomu srov. nález ze dne 28. 5. 2013 sp. zn. II. ÚS 2570/10
), že odvolací soud může náhradu nákladů řízení i moderovat.
11. Zároveň Ústavní soud zohlednil, že náhradu nákladů řízení stěžovateli nepřiznal ani okresní soud, byť z odlišných důvodů. Ve výsledku však krajský soud rozhodl stejně jako soud okresní, což má vliv na hodnocení napadeného rozhodnutí jako rozhodnutí překvapivého.
12. Důvody uplatněné moderace odvolací soud srozumitelně vyložil. Podstatné je, že se krajský soud neuchýlil k nic neříkající citaci zákona, nýbrž své rozhodnutí podložil výčtem konkrétních okolností odůvodňující využití moderačního práva. Není potom úlohou Ústavního soudu, aby tyto úvahy dále přehodnocoval (i kdyby se s nimi sám neztotožňoval) či ověřoval správnost skutkových zjištění, z nichž tyto úvahy vycházejí.
13. Ústavní soud z uvedených důvodů neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. dubna 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu