Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů V. B. a T. F., zastoupených Mgr. Janem Blažkem, advokátem, sídlem Dvořákova 44/38, Plzeň, proti příkazu Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 26. ledna 2024 č. j. 0 Nt 6002/2024-4 a zásahu Policie České republiky, za účasti Okresního soudu Plzeň-sever a Policie České republiky, jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelé ústavní stížností požadují zrušit v záhlaví označený příkaz k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor a pozemků. Dále požadují, aby Ústavní soud zakázal policejnímu orgánu pokračovat v porušování základních práv a svobod a přikázal vrácení věcí vydaných při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků. Stěžovatelé tvrdí, že orgány činné v trestním řízení porušily jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 12 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, připojených rozhodnutí a listin plyne následující. Policejní orgán zahájil úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu. Chtěl jimi prověřit podezření ze spáchání dvou trestných činů, nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy (§ 283 odst. 1 trestního zákoníku) a ublížení na zdraví (§ 146 odst. 1 trestního zákoníku). Stěžovatel požil omamné nebo psychotropní látky (tetrahydrokanabinol, pervitin a kokain), načež se mu prudce zhoršil zdravotní stav a musel být převezen do nemocnice. U incidentu byla přítomna též stěžovatelka, snoubenka stěžovatele. Na místo přijeli také policisté. Stěžovatelka byla z celé situace rozrušená, opakovaně se jí někdo snažil kontaktovat, na dotazy policie reagovala vyhýbavě a celkově nechtěla vůbec spolupracovat (např. na dotaz, zda se v domě nacházejí jiné drogy, odmítla odpovědět, byť dříve potvrdila, že sáček se zelenou sušinou obsahuje marihuanu). Po celou dobu před rodinným domem stálo osobní vozidlo, v němž seděl neznámý muž, který se před očima policie snažil kontaktovat stěžovatelku. To se mu povedlo, dokonce jí dal pokyny, aby nespolupracovala s přítomnými policisty.
3. A právě na základě výše vylíčených okolností navrhlo Okresní státní zastupitelství v Plzni domovní prohlídku a prohlídku jiných prostor a pozemků (§ 83 a § 83a trestního řádu). Okresní soud Plzeň-sever návrhu vyhověl a vydal příkaz k prohlídce rodinného domu, přilehlého pozemku, garáže a automobilu. Existovalo totiž důvodné podezření, že se v těchto prostorech nacházejí věci důležité pro trestní řízení, od omamných a psychotropních látek včetně zařízení a věcí potřebných k jejich výrobě, přes stopy související s trestnou činností až po elektroniku (telefony, notebooky, stolní počítače) včetně kamerových zařízení s uloženými zvukovými a obrazovými záznamy. Věc byla ve fázi prověřování a provedený úkon byl úkonem neopakovatelným a neodkladným. Hrozilo, že uvedené věci budou ukryty, omamné a psychotropní látky získají jiné osoby, kamerové záznamy budou smazány a vůbec důkazy budou zničeny. Pro další postup orgánu činného v trestním řízení, zejména pro zahájení trestního řízení, bylo třeba tuto trestnou činnost řádně zaznamenat.
4. V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že orgán činný v trestním řízení provedl prohlídku za zcela jiným účelem. Příkaz okresního soudu předpokládal provedení úkonu trestního řízení s cílem prověřit osobu, která poskytla stěžovateli omamné a psychotropní látky, a zajistit kamerové záznamy. Že orgán činný v trestním řízení má uskutečnit prohlídku pro podezření z pokračování v distribuci či přechovávání drog a jiných zakázaných látek, nepadlo ani slovo. Orgán činný v trestním řízení tak provedl prohlídku a zajistil věci důležité pro trestní řízení v rozporu s příkazem. Stěžovatelé taktéž kritizují samotný příkaz k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků. Podle nich nebylo dáno žádné důvodné podezření o spáchání trestného činu.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou řádně zastoupeni (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpali též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná, s výjimkou té části, která směřuje proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, tj. proti samotné domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků [část IV. A) ústavní stížnosti]. Stěžovatelé nežádali o přezkoumání postupu policejního orgánu podle § 157a trestního řádu. Nepodali ani podnět k výkonu dohledu nadřízeným státním zastupitelstvím podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Stěžovatelé tak v tomto rozsahu nevyčerpali všechny dostupné prostředky ochrany jejich práv, byť jim v tom nic nebránilo [srov. např. usnesení ze dne 10. 5. 2022
sp. zn. IV. ÚS 241/22
, body 8 až 11].
6. V přípravném řízení mají trestní soudy nezastupitelnou roli: povolují provedení úkonu trestního řízení, který významně zasahuje do ústavně chráněných práv a svobod, tím, že zkoumají splnění všech zákonných podmínek pro jeho uskutečnění [podrobně nález ze dne 8. 6. 2010
sp. zn. Pl. ÚS 3/09
(N 121/57 SbNU 495), body 22 až 26]. Jednou z takových zákonných podmínek je, zda v konkrétní věci existuje důvodné podezření o spáchání trestného činu. Orgány činné v trestním řízení přirozeně nemohou vykonávat své pravomoci jen proto, že mohou. Každý výkon státní moci se musí opírat o okolnosti, které mají původ v realitě [srov. např. nález ze dne 18. 11. 2008
sp. zn. I. ÚS 1835/07
(N 196/51 SbNU 375), bod 41].
7. Protože prohlídka se zpravidla uskutečňuje na počátku trestního řízení, nelze na orgány činné v trestním řízení klást přehnané požadavky. Důvodné podezření o spáchání trestného činu se hodnotí s ohledem na ty informace, které orgány činné v trestním řízení měly a mohly mít v době nařízení prohlídky. I kdyby se později toto podezření nepotvrdilo, nejde o neústavní zásah do základních práv a svobod [nález ze dne 7. 6. 2016
sp. zn. III. ÚS 905/13
(N 102/81 SbNU 629), bod 27].
8. Ústavní soud nesouhlasí se stěžovateli, že okresní soud nekriticky přejímal informace, jež mu okresní státní zastupitelství předložilo k rozhodnutí. Odůvodnění napadeného příkazu je místy strohé. I stručné odůvodnění však obstojí v ústavním přezkumu, pokud obsahuje vše nezbytné a je jasné a srozumitelné [nález ze dne 6. 3. 2014
sp. zn. III. ÚS 1956/13
(N 28/72 SbNU 325), bod 14].
9. Pro vydání příkazu k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků měly orgány činné v trestním řízení celou řadu indicií, které ve svém souhrnu ukazovaly na důvodné podezření o spáchání trestného činu (viz bod 2 výše). Na základě nich okresní soud vydal příkaz, z něhož bylo v základních obrysech zřejmé, proč je zde důvodné podezření o spáchání trestného činu a proč se v těchto prostorách mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení (nadto z protokolu o provedení prohlídky plyne, že se toto podezření potvrdilo). Okresní soud také podrobně vysvětlil, proč je prohlídka neopakovatelným a neodkladným úkonem ve smyslu § 160 odst. 4 trestního řádu [srov. nález ze dne 15. 12. 2015
sp. zn. I. ÚS 2024/15
(N 215/79 SbNU 461), bod 39].
10. Ústavní soud tak žádné porušení základních práv či svobod nezjistil. Ústavní stížnost je dílem návrhem nepřípustným [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], dílem návrhem zjevně neopodstatněným, který Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. července 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu