Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele D. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Mazůrkem, advokátem, sídlem Šmeralova 272/22, Praha 7 - Bubeneč, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2023, sp. zn. 15 To 94/2023, a usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 11. října 2023, č. j. VZV 30/2023-640, za účasti Vrchního soudu v Praze a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako účastníků řízení, a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování, sídlem Na Baních 1304, Praha 5 - Zbraslav, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení. Tvrdí, že orgány činné v trestním řízení porušily jeho práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Dále porušily jeho práva podle čl. 7 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne, že orgány činné v trestním řízení zahájily trestní stíhání stěžovatele pro trestný čin porušení mezinárodních sankcí podle § 410 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákoníku. Stěžovatel měl údajně přijímat a nakládat s peněžními prostředky, které pocházely od zahraniční obchodní společnosti ovládané A. R. R. Na A. R. R. se vztahují sankční předpisy Evropské unie, přijaté v souvislosti s narušením suverenity a územní celistvosti Ukrajiny - ruskou anexí poloostrova Krym. Jedním z mnoha sankčních opatření je tzv. zmrazení finančních prostředků, které brání jakémukoli nakládání s finančními prostředky. Stěžovatel dle orgánů činných v trestním řízení porušil unijní sankční předpisy a ve svůj prospěch měl nakládat s částkou ve výši více než 96 mil. Kč.
3. Jelikož se orgánům činným v trestním řízení nepodařilo zajistit výnos z trestné činnosti, zajistily jeho náhradní hodnotu podle § 79g odst. 1 trestního řádu. Náhradní hodnotu představovaly především cenné papíry (akcie, podílové listy) a peněžní prostředky na investičním účtu. Usnesení Vrchního soudu v Praze o zajištění náhradní hodnoty nabylo právní moci 8. 9. 2023.
4. Stěžovatel požádal dne 24. 9. 2023 Vrchní státní zastupitelství v Praze, aby mu povolilo úkon s peněžními prostředky, které se v současnosti nacházejí na zajištěném investičním účtu. Stěžovatel obdržel informaci od privátního bankéře, že v důsledku splatnosti dluhopisů byly na zajištěný účet připsány peněžní prostředky v celkové výši 1,3 mil. USD plus úroky ve výši 15 tis. USD. Stěžovatel chtěl tyto peníze dále investovat do dluhopisů první třídy, neboť účet, na kterém se peníze nyní nachází, není úročen.
5. Vrchní státní zastupitelství žádosti nevyhovělo. Stěžovatel se proto obrátil se stížností na Vrchní soud v Praze, avšak ani tam neuspěl. Vrchní soud zdůraznil, že smyslem a účelem zajištění majetkových hodnot v trestním řízení je zabránit, aby se již způsobená škoda dále zvyšovala. Žádost o povolení další investice do dluhopisů jde proti smyslu a účelu zajištění. Zajištění má především zabránit dalšímu nakládání s věcmi, které byly buď nástrojem k páchání trestné činnosti, nebo výnosem z takové činnosti. Tvorba výnosů na investičním účtu takový účel nesleduje. Vrchní soud nadto upozornil, že orgány činné v trestním řízení stanovily náhradní hodnotu až do výše 96 mil. Kč, přičemž později připsané peněžní prostředky činí po převodu na české koruny jen 30,8 mil. Kč. Tato hodnota tak nepřevyšuje výši zajištění.
6. V obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatel namítá vícero pochybení. Zajištění náhradní hodnoty považuje za určitou formu trestu: čím déle zajištění trvá, tím intenzivnější zásah do základních práv. Stěžovatel si nemyslí, že musí nečinně přihlížet znehodnocování zajištěných peněz, pokud hospodářskou situaci významně ovlivňuje vysoká inflace. Je lepší peněžní prostředky někam investovat, než aby ležely ladem na účtu s nulovým úročením. Čím déle se odkládá investice, tím větší je škoda, resp. ušlý zisk, který by stěžovatel mohl získat díky investici. Stěžovatel kritizuje orgány činné v trestním řízení, že nehledí na jeho ekonomické zájmy a že odmítají chápat projednávanou věc v širších souvislostech. Tím porušují jeho právo vlastnit majetek, včetně legitimního očekávání na nabytí majetku v podobě výnosů z dluhopisů. Jestliže vrchní soud nezohlednil tyto ekonomické argumenty (včetně předložených ekonomických analýz), postupoval svévolně.
7. Stěžovatel dále nesouhlasí s tím, jak orgány činné v trestním řízení chápou institut zajištění. Podle něj smyslem a účelem je předcházet škodám, které mohou vzniknout na zajišťovaném majetku. Stěžovatel se rovněž domnívá, že účel zajištění není v jeho případě splněn. Zajištění má v nynějším případě ve skutečnosti povahu peněžitého trestu.
8. Stěžovatel uvádí, že vrchní soud mu neumožnil se osobně vyjádřit k věci, neboť nevyhověl žádosti na nařízení veřejného zasedání o jeho stížnosti. Stěžovatel to považoval za důležité, neboť nynější věc vyžaduje odborné znalosti, které se neobejdou bez bližšího (ústního) vysvětlení. Neměl-li takovou možnost, bylo mu odepřeno se účinně a osobně bránit před soudem.
9. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
10. Ústavní soud obecně předesílá, že prostor pro přezkum ústavnosti rozhodnutí o zajištění věcí důležitých pro trestní řízení, zejména pak nástrojů trestné činnosti, výnosů z ní a náhradní hodnoty (§ 79a až 79g trestního řádu), je vzhledem k jeho povaze omezený. Ač zajištění citelně omezuje vlastnické právo, jde o omezení dočasné, přechodné povahy, které nemůže předjímat výsledek trestního řízení. U majetkových zajišťovacích institutů je proto třeba zohlednit jak jejich dočasnou povahu, tak jejich smysl a účel [srov. nálezy ze dne 9. 11. 2020 sp. zn. II. ÚS 2713/18
(N 206/103 SbNU 68), bod 46, a ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13
(N 206/71 SbNU 429), bod 48 a tam uvedená judikatura].
11. Stěžovatel nyní tvrdí, že orgány činné v trestním řízení nepřiměřeně zasáhly do jeho vlastnického práva, neboť nepovolily, aby investoval peněžní prostředky připsané k zajištěnému účtu do jím navržených (a upřednostňovaných) dluhopisů. Podle jeho názoru jde vlastně o trest. S tím Ústavní soud nesouhlasí, neboť stěžovatel opomíjí smysl a účel zajištění majetkových hodnot v trestním řízení (více k tomu nález I. ÚS 2485/13 , bod 48). Vlastnické právo se omezuje právě proto, aby obviněný nemohl se svým majetkem dále disponovat.
Nelze vyloučit, že obviněný by nakládal s majetkem způsobem, který ztíží, či dokonce znemožní dosažení účelu trestního řízení. Právě v tomto smyslu je třeba chápat zákonnou výjimku k zákazu nakládání s náhradní hodnotou v době jejího zajištění (§ 79g odst. 2 trestního řádu, podle něhož z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce povolit na návrh osoby, které byla náhradní hodnota zajištěna, provedení úkonu, který se týká zajištěné náhradní hodnoty).
12. Ani podle Ústavního soudu není smyslem zajištění tvorba dalších výnosů investicemi do cenných papírů. Na tom není nic neústavního, svévolného či nepřiměřeného. Ze stejného důvodu neobstojí stěžovatelova argumentace, že nepovolení investice do dluhopisů mu působí škodu v podobě ušlého zisku a že má přinejmenším legitimní naději na výnosy z dluhopisů. I když stěžovatel tvrdí, že dluhopisy představují bezpečnou investici, stále je nejisté, zda tyto výnosy někdy v budoucnu skutečně získá. Nelze ani vyloučit ztrátovost investice, obzvlášť u tzv. korporátních dluhopisů - a právě do tohoto druhu dluhopisu chce stěžovatel investovat, což je již jasně v rozporu s cílem zajištění podle § 79g trestního řádu (podobně bod 9 napadeného usnesení vrchního soudu).
13. Stěžovatel si rovněž nepomůže rozsáhlou polemikou, zda je, či není ekonomicky racionální ponechat peněžní prostředky na zajištěném investičním účtu. Takové argumenty jsou pro posouzení této ústavní stížnosti bez významu. Důležité je, že se orgány činné v trestním řízení řádně vypořádaly se stěžovatelovou argumentací k požadavku na investici do konkrétních dluhopisů dle seznamu.
14. Nynější věc nelze směšovat s ústavností samotného rozhodnutí o zajištění podle § 79g odst. 1 trestního řádu (viz bod 3 shora). Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel bránil jinou ústavní stížností, kterou Ústavní soud vede pod sp. zn. I. ÚS 3001/23
. Proto se také s nynější věcí míjí stěžovatelovy námitky, že zajištění náhradní hodnoty nebylo důvodné, resp. nesleduje zákonem stanovený účel.
15. Stěžovatel se rovněž mýlí, že vrchní soud musel jeho stížnost projednat ve veřejném zasedání, tj. za jeho osobní přítomnosti. Ačkoli se čl. 6 odst. 1 Úmluvy vztahuje na celé trestní řízení, je třeba rozlišovat jednotlivé fáze trestního řízení. V nynější věci vrchní soud rozhodoval ještě v přípravném řízení. V této fázi se proto trestní větev čl. 6 odst. 1 Úmluvy neuplatní v celém rozsahu (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 6. 1. 2010, Vera Fernandez-Huidobro proti Španělsku, č. 74181/01, § 110 a § 111). Postup vrchního soudu byl v souladu se zákonem, pro jednání o stížnosti proti tomuto typu rozhodnutí není veřejné zasedání stanoveno [viz § 240 trestního řádu, obecně k neveřejnému zasedání a ústavním limitům např. stanovisko pléna ze dne 25. 9. 2018 sp. zn. Pl. ÚS-st. 47/18 (ST 47/90 SbNU 633; 238/2018 Sb.), body 21 násl.].
16. Ústavní soud žádné porušení stěžovatelových základních práv nezjistil. Ústavní stížnost je proto návrhem zjevně neopodstatněným, který Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. dubna 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu