Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatelů K. M. a nezletilých A. M. a N. M., zastoupených JUDr. Hugem Körblem, advokátem, sídlem Hybernská 1007/20, Praha 1 - Nové Město, proti jinému zásahu Ministerstva vnitra a usnesení ministra vnitra ze dne 13. března 2025 č. j. MV-27774-2/SO-2025, a s ní spojeném návrhu na zrušení § 7x a § 7y zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů, a čl.
II zákona č. 24/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, za účasti Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
1. Dne 31. 1. 2024 podali stěžovatelé žádost o udělení českého státního občanství, která byla Ministerstvu vnitra postoupena dne 12. 2. 2024. Dne 4. 2. 2025 podali stěžovatelé žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti. Napadeným usnesením ministr vnitra žádosti nevyhověl. Uvedl, že podle § 7y odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, který nabyl účinnosti dnem 11. 2. 2025, se řízení o žádosti o udělení státního občanství České republiky, kterou podá občan Ruské federace, přeruší dnem následujícím po dni, kdy je žádost doručena Ministerstvu vnitra. Ve spojení s přechodným ustanovením v čl. II zákona č. 24/2025 Sb. je řízení o žádosti státního občana Ruské federace přerušeno. V současné době tak Ministerstvo vnitra nesmí v řízení o žádosti vydat rozhodnutí, a proto žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti nelze vyhovět.
2. Stěžovatelé se v ústavní stížnosti domáhají, aby Ústavní soud přikázal Ministerstvu vnitra rozhodnout o jejich žádosti o udělení státního občanství a aby zrušil napadené usnesení ministra vnitra, zároveň navrhují, aby Ústavní soud zrušil § 7x a § 7y zákona č. 65/2022 Sb. a čl. II zákona č. 24/2025 Sb. (přechodné ustanovení k § 7x a § 7y). Zároveň požadují, aby Ústavní soud Ministerstvu vnitra uložil zaplatit náhradu nákladů řízení.
3. Stěžovatelé uvádějí, že podle § 23 odst. 1 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky, má být o žádosti rozhodnuto do 180 dnů ode dne, kdy byla žádost doručena Ministerstvu vnitra. Žádost stěžovatelů byla Ministerstvu vnitra doručena dne 12. 2. 2024. S ohledem na to, že ve věci rozhodnuto nebylo, podali stěžovatelé žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti. Učinili tak s vědomím existence § 7y zákona č. 65/2022 Sb. a přechodného ustanovení v čl. II zákona č. 24/2025 Sb. Stěžovatelé s novou právní úpravou nesouhlasí a považují ji za protiústavní, k čemuž v ústavní stížnosti uvádějí několik důvodů. I proto podali žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti tak, aby se mohli domáhat přezkumu ústavnosti této právní úpravy. Stěžovatelé pro jistotu podali proti nečinnosti i žalobu, nicméně očekávají, že této nebude vyhověno s ohledem na napadenou právní úpravu.
4. Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
5. Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita, která se po procedurální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, jež zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit.
6. Z ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelé vědí o existenci prostředků na ochranu před nečinností. Stěžovatelé již využili žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, přičemž rozhodnutí o této žádosti ústavní stížností napadají. Z ústavní stížnosti se ale zároveň podává, že stěžovatelé vedle ústavní stížnosti podali i žalobu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Proti případnému negativnímu rozhodnutí o žalobě je možné podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Pokud by ani s výsledkem řízení o kasační stížnosti nebyli stěžovatelé spokojeni, mohou proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu podat novou ústavní stížnost. Stěžovatelé tak mají k dispozici jiné procesní prostředky k ochraně svého práva, nežli nyní posuzovanou ústavní stížnost. Ústavní stížnost stěžovatelů je proto nepřípustná.
7. Stěžovatelé ani sami netvrdí, že by ústavní stížnost měla být Ústavním soudem přijata na základě § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Pokud jde o namítanou neústavnost napadené právní úpravy, Ústavní soud poukazuje na to, že právní úprava nabývání českého státního občanství občany Ruské federace byla u Ústavního soudu v mezidobí napadena skupinou senátorů na základě čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ve spojení s § 64 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Nadto nelze uzavřít, že v posuzované věci byla aplikována všechna stěžovateli napadená ustanovení.
8. Z výše popsaných důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Protože podle judikatury Ústavního soudu sdílí návrh na zrušení právního předpisu či jeho jednotlivých ustanovení jako návrh akcesorický osud ústavní stížnosti, byl spolu s ní odmítnut i tento návrh [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
9. Domáhají-li se stěžovatelé v petitu ústavní stížnosti toho, aby Ústavní soud "přikázal účastníkovi řízení 1 rozhodnout o žádosti stěžovatelů o nabytí českého státního občanství udělením, a to do 10 dnů", není Ústavní soud k projednání takového návrhu příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatelé se nemohou domáhat ničeho jiného, než co umožňuje § 82 zákona o Ústavním soudu (např. usnesení ze dne 26. 3. 2025 sp. zn. IV. ÚS 749/25
).
10. K návrhu stěžovatelů, kterým se domáhali zaplacení nákladů soudního řízení, Ústavní soud uvádí, že ho neshledal důvodným, a to jak podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, tak podle § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatelé nebyli procesně úspěšní.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. dubna 2025
Josef Fiala v. r.
předseda senátu