Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele R. N., t. č. ve Vazební věznici Praha Ruzyně, zastoupeného Mgr. Ing. Ondřejem Blahou, advokátem, sídlem Sokolovská 47/73, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2024 č. j. 8 Tdo 817/2024-2547, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2024 sp. zn. 7 To 80/2024 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3.
srpna 2023 sp. zn. 2 T 77/2021, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8, obchodní společnosti SPORT INVESTMENTS s.r.o., sídlem U Šumavěnky 1038/19, Praha 12 - Modřany, a obchodní společnosti ReDeKa s.r.o., sídlem Dřevná 382/2, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva zaručená čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") byl stěžovatel uznán vinným zločinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) a odst. 4 písm. b) a podle § 240 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "tr. zákoník"), ve znění platném do 31. 1. 2019, jenž spočíval v tom, že jako statutární zástupce obviněné právnické osoby - obchodní společnosti X (dále jen "společnost X") - jednal tak, aby získala obchodní podíl ve společnosti SPORT INVESTMENTS s.r.o. (dále jen "společnost SI") a tím rozsáhlý nemovitý majetek vlastněný společností SI, který ovšem nabyla za částku 5 800 000 Kč trestným činem porušení povinnosti při správě cizího majetku spáchaným P. R. Uvedený nemovitý majetek byl protiprávně vyveden z občanského sdružení Tělovýchovná jednota Karlín Tesla a měl hodnotu 42 456 000 Kč. Stěžovatel tím získal pro jím ovládanou společnost X majetkový prospěch. Nemovitý majetek společnost X převedla na společnost ReDeKa s.r.o. za cenu celkem ve výši 32 100 000 Kč.
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací (dále jen "městský soud") k odvolání státního zástupce rozsudek obvodního soudu zrušil ve výroku o trestu a znovu rozhodl tak, že stěžovatele při nezměněném výroku o vině za spáchání zločinu podílnictví odsoudil za tento zločin a též za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem městského soudu ze dne 4. 11. 2022 sp. zn. 73 T 11/2021 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2023 sp. zn. 5 To 17/2023. Městský soud stěžovatele odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále městský soud stěžovateli uložil trest zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech. Zároveň městský soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2023 sp. zn. 5 To 17/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak ponechal uvedený rozsudek obvodního soudu nezměněn. Odvolání stěžovatele, obviněné společnosti X a společnosti SI (jako poškozené) zamítl.
4. Následné dovolání stěžovatele bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
5. Stěžovatel namítá porušení práva na zákonného soudce, neboť o jeho odvolání proti rozsudku obvodního soudu rozhodovali u městského soudu JUDr. Petrásek a JUDr. Sotolař, kteří se podíleli na rozhodování o trestní věci P. R. Podjatost uvedených soudců spatřuje zejména ve vztahu k rozhodování o jeho povinnosti k náhradě škody. Tito soudci rozhodovali v předchozím řízení o zabrání uvedených nemovitých věcí a tím způsobili škodu společnosti SI. V trestní věci, která se týká jeho osoby, proto měli tendenci hájit své předchozí rozhodnutí o zabrání věci. Dále namítá porušení práva na spravedlivý proces, neboť obecné soudy podle jeho názoru deformovaly mnohé v řízení provedené důkazy. Například vycházely z toho, že stěžovatel musel zjevně o problematickém prodeji nemovitého majetku společnosti SI vědět. Soudy neprovedly některé stěžovatelem navrhované důkazy, aniž by se s touto okolností dostatečně vypořádaly. Obecné soudy rovněž porušily jeho právo na ochranu vlastnictví tím, že mu uložily nahradit jím páchanou trestnou činností způsobenou škodu. V této souvislosti stěžovatel upozorňuje, že vychází-li obecné soudy z toho, že měl vědět o trestné činnosti obviněného P. R., pak o ní museli vědět i jednatelé a společníci poškozené společnosti ReDeKa s.r.o., kteří se stejně jako on, účastnili schůzky, z níž měla P. R. způsobená trestná činnost vyplynout. Společnost ReDeKa s.r.o. sporný nemovitý majetek následně prodala, což mělo být zohledněno při určení výše škody.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
7. Je-li napadán i rozsudek obvodního soudu v rozsahu, který sám městský soud zrušil a sám dílem znovu rozhodl, pak k rozhodování o ústavnosti takové části rozsudku obvodního soudu není Ústavní soud příslušný (není povolán rušit, co již bylo zrušeno).
8. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 Ústavy). Proto mu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, nedošlo-li jejich činností k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále vyložil, za jakých podmínek má nesprávná interpretace či aplikace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů je výklad právních norem, který se jeví v daných souvislostech jako svévolný [srov. např. nález ze dne 23. 1. 2008 sp. zn. IV. ÚS 2519/07
(N 19/48 SbNU 205)]. K takové situaci, ani k žádnému srovnatelnému pochybení, však v nyní posuzovaném případě nedošlo.
9. Stěžovatel v podstatě jen opakuje argumenty, které již uplatnil v řízení před obecnými soudy. Podle Ústavního soudu se obecné soudy s jeho argumenty řádně vypořádaly, ač stěžovatel tvrdí opak. K námitce porušení práva na zákonného soudce tím, že dva ze soudců byli ovlivněni rozhodováním o zabrání věci v jiném řízení, se vyjádřil podrobně Nejvyšší soud. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu zdůraznil, že nestrannost soudce, který často rozhoduje komplikovanou trestní věc mající několik rovin, je zpochybněna až tehdy, je-li vztah mezi jednotlivými navazujícími řízeními a rozhodnutími patřičně intenzivní.
Takovou intenzitu bez dalšího nelze dovozovat jen z toho, že rozhoduje v řízení, které se týká trestné činnosti spáchané několika osobami. Stěžovatelem jmenovaní soudci v jiné - byť související - trestní věci rozhodli o zabrání věci. Toto rozhodnutí pro ně bylo závazné i ve věci stěžovatele. Argument, že snad měli potřebu uvedené rozhodnutí hájit, nemůže obstát. Navíc, při rozhodování o zabrání věci nehodnotili osobu stěžovatele a jeho eventuální podíl na trestné činnosti. Nestrannost uvedených soudců při posuzování případu stěžovatele nebyla ohrožena.
10. V napadených rozhodnutích je obsáhle popsáno, z čeho a proč vyplývá, že stěžovatel věděl o trestním charakteru jednání směřujícímu proti majetku Tělovýchovné jednoty Karlín Tesla společností SI. Obecné soudy rovněž dostatečně podrobně vysvětlily, že jednatelé a společníci posléze poškozené společnosti ReDeKa s.r.o. stejnou znalost věci neměli. Ústavní soud v této souvislosti odkazuje na napadená rozhodnutí. Ústavní soud nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že soudy důkazy svědčící o jeho vědomosti o charakteru majetkových transakcích jakkoliv deformovaly. Obecné soudy nevyslyšely stěžovatelův návrh na výslech některých dalších svědků s tím, že tyto důkazy jsou nadbytečné, neboť o podílu stěžovatele na trestné činnosti a o rozsahu jím způsobené škody mají dostatek informací z listinných důkazů. Na tuto argumentaci obecných soudů stěžovatel v ústavní stížnosti hlouběji nereaguje.
11. Obecné soudy konečně v napadených rozhodnutích vysvětlily svůj postup pro určení výše stěžovatelem způsobené škody. Vznik škody není zpochybněn ani tím, že poškozená společnost ReDeKa s.r.o. sporný nemovitý majetek následně prodala dalším subjektům. V této souvislosti lze odkázat například na odst. 26 odůvodnění rozhodnutí městského soudu, kde je mimo jiné vysvětleno, že vznik škody je potřeba posuzovat k okamžiku dokonání trestného činu, tedy k okamžiku převodu nemovitého majetku na společnost ReDeKa s.r.o., neboť již v tento okamžik bylo nevyhnutelné, že uvedená společnost takový majetek do svého vlastnictví získat nemůže, přesto za něj zaplatila nikoliv nevýznamnou cenu.
12. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu], a protože nezjistil porušení stěžovatelových základních práv zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. dubna 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu